Dvě půdní vestavby
Jedná se o vestavby dvou z celkového počtu čtyř bytových jednotek na témže objektu. Stavebníci byli čerství absolventi - tři architekti a jeden elektroinženýr, kteří si stavbu zajišťovali od projektu přes inženýring až po samotné provedení. Motivem stavby bylo řešení bytového problému většinou nepražských "studentů" - základním aspektem návrhu byla tudíž finanční nenáročnost. V projektové přípravě a při realizaci hrubé stavby bylo postupováno společně z důvodů zrychlení stavby, celkového řešení exteriéru vestaveb i z důvodů ekonomických. Finančně se na realizaci z menší části podílel i Obvodní úřad Praha 6, který využil státní dotaci poskytnutou Ministerstvem pro místní rozvoj.
Projekt vestaveb v sobě nesl jasné prvotní rozhodnutí, znamenající srozumění s výzvou naplnit prostor téměř až k samé hranici využitelnosti, tj. vybudovat čtyři samostatné bytové jednotky, tak jak v soutěži požadoval městský úřad. S tím souviselo i rozhodnutí otevřít maximálně vnitřní prostor výhledům a prosvětlit ho velkými vikýři, které zároveň zvětšují využitelnost vnitřního prostoru a přirozeně jej dělí na logické části. Ačkoli takto "maximální" řešení nutně vzbuzuje otázku po tomto naplnění možná adekvátnější formou půdní nástavby, bylo důležité rozhodnutí v maximální možné míře zachovat stávající střešní konstrukce. Nejen z důvodů přílišné nákladnosti nástavby oproti vestavbě do stávající konstrukce, ale šlo také o zachování charakteru formy střechy domu z 50. let. Výsledná kontradikce mezi původní pálenou keramikou pokrývající tradiční valbovou střechu a mezi prolomením velkorysými prosklenými vikýři s pozinkovaným povrchem přinesla snad adekvátní řešení.
Byty jsou vestavěny do stávajícího půdního prostoru pětiposchoďového bytového domu v ulici K Vodojemu na Smíchově v příjemném prostředí pod Pávím vrchem v blízkosti Malvazinek. Průhledy, které se z bytů otevírají jsou směrovány mezi svahy Pávího vrchu a Dívčích hradů přes smíchovské střechy a Vyšehrad směrem k horizontu - Pankrácké pláni. Každý byt o velikosti cca 115 m² je řešen jako dvojúrovňový s volnou otevřenou dispozicí a terasou. Obytný prostor, kuchyně, jídelna, ložnice a koupelna se nacházejí v dolní úrovni. Horní úroveň je přístupná schodištěm přes chodbu s úložným prostorem do pracovny (ateliéru) , který je zvětšen o navazující venkovní terasu. V budoucnosti se počítá s využitím tohoto prostoru jako ložnice, do které se vestaví druhá koupelna.
Podkrovní prostor obou představených bytů je řešen jako jeden volný otevřený prostor, dělený jen prostorovou a tvarovou strukturou vikýřů, střechy, vestavěného servisního "boxu" (skrývající koupelnou , wc a vestavěné skříně) a rozdílnou výškovou úrovní podlah. Soukromí obyvatel bytu může nalézt až v druhé (horní úrovni) bytu v pracovně - později pokoji.
Konstrukčně se zásahy omezily na vyřezání krokví mezi vazbami v místě nových vikýřů, přičemž vyřezané krokve po náležitém zesílení spolu s novými trámy tvoří nosnou konstrukci střechy vikýřů. Z jednotlivých vazeb byly v zájmu průchodnosti prostoru vyjmuty kleštiny a nahrazeny ocelovými táhly. Sloupky vikýřů se kotvily za pomoci ocelových úhelníky k betonové nadezdívce. Nosné vaznice pak byly zesíleny prkennými příložkami.
Materiálovém řešení muselo splnit výše uváděnou finanční nenáročnost, ale také spolu s celkovým řešením vyjádřit názor autorů na současný životní styl. Vikýře jsou pokryty pozinkovaným plechem. Podlahy, stupně schodů a okenní výplně (typová Eurookna) jsou dřevěné. Ocel je použita v interiéru přírodní černá pro schodnice, zábradlí a rámy subtilních prosklených dveří. Zábradlí teras je z oceli natřené černým kovářským nátěrem. Výplň tohoto zábradlí je z obyčejného pozinkovaného pletiva. Servisní "box" je obložena cementotřískovými deskami Cetris, které zároveň tesařskou konstrukci boxu zavětrovávají. Box byl na zranitelných hranách okován ocelovými profily. Povrch stěn a stropů obložených sádrokartonem je upraven krémově šedým, resp. světle šedomodrým nátěrem, které mají v jemných odstínech korespondovat s valéry přírodních povrchů štuků.
Projekt vestaveb v sobě nesl jasné prvotní rozhodnutí, znamenající srozumění s výzvou naplnit prostor téměř až k samé hranici využitelnosti, tj. vybudovat čtyři samostatné bytové jednotky, tak jak v soutěži požadoval městský úřad. S tím souviselo i rozhodnutí otevřít maximálně vnitřní prostor výhledům a prosvětlit ho velkými vikýři, které zároveň zvětšují využitelnost vnitřního prostoru a přirozeně jej dělí na logické části. Ačkoli takto "maximální" řešení nutně vzbuzuje otázku po tomto naplnění možná adekvátnější formou půdní nástavby, bylo důležité rozhodnutí v maximální možné míře zachovat stávající střešní konstrukce. Nejen z důvodů přílišné nákladnosti nástavby oproti vestavbě do stávající konstrukce, ale šlo také o zachování charakteru formy střechy domu z 50. let. Výsledná kontradikce mezi původní pálenou keramikou pokrývající tradiční valbovou střechu a mezi prolomením velkorysými prosklenými vikýři s pozinkovaným povrchem přinesla snad adekvátní řešení.
Byty jsou vestavěny do stávajícího půdního prostoru pětiposchoďového bytového domu v ulici K Vodojemu na Smíchově v příjemném prostředí pod Pávím vrchem v blízkosti Malvazinek. Průhledy, které se z bytů otevírají jsou směrovány mezi svahy Pávího vrchu a Dívčích hradů přes smíchovské střechy a Vyšehrad směrem k horizontu - Pankrácké pláni. Každý byt o velikosti cca 115 m² je řešen jako dvojúrovňový s volnou otevřenou dispozicí a terasou. Obytný prostor, kuchyně, jídelna, ložnice a koupelna se nacházejí v dolní úrovni. Horní úroveň je přístupná schodištěm přes chodbu s úložným prostorem do pracovny (ateliéru) , který je zvětšen o navazující venkovní terasu. V budoucnosti se počítá s využitím tohoto prostoru jako ložnice, do které se vestaví druhá koupelna.
Podkrovní prostor obou představených bytů je řešen jako jeden volný otevřený prostor, dělený jen prostorovou a tvarovou strukturou vikýřů, střechy, vestavěného servisního "boxu" (skrývající koupelnou , wc a vestavěné skříně) a rozdílnou výškovou úrovní podlah. Soukromí obyvatel bytu může nalézt až v druhé (horní úrovni) bytu v pracovně - později pokoji.
Konstrukčně se zásahy omezily na vyřezání krokví mezi vazbami v místě nových vikýřů, přičemž vyřezané krokve po náležitém zesílení spolu s novými trámy tvoří nosnou konstrukci střechy vikýřů. Z jednotlivých vazeb byly v zájmu průchodnosti prostoru vyjmuty kleštiny a nahrazeny ocelovými táhly. Sloupky vikýřů se kotvily za pomoci ocelových úhelníky k betonové nadezdívce. Nosné vaznice pak byly zesíleny prkennými příložkami.
Materiálovém řešení muselo splnit výše uváděnou finanční nenáročnost, ale také spolu s celkovým řešením vyjádřit názor autorů na současný životní styl. Vikýře jsou pokryty pozinkovaným plechem. Podlahy, stupně schodů a okenní výplně (typová Eurookna) jsou dřevěné. Ocel je použita v interiéru přírodní černá pro schodnice, zábradlí a rámy subtilních prosklených dveří. Zábradlí teras je z oceli natřené černým kovářským nátěrem. Výplň tohoto zábradlí je z obyčejného pozinkovaného pletiva. Servisní "box" je obložena cementotřískovými deskami Cetris, které zároveň tesařskou konstrukci boxu zavětrovávají. Box byl na zranitelných hranách okován ocelovými profily. Povrch stěn a stropů obložených sádrokartonem je upraven krémově šedým, resp. světle šedomodrým nátěrem, které mají v jemných odstínech korespondovat s valéry přírodních povrchů štuků.
0 komentářů
přidat komentář
