...osobitý charakter dokonale proporčně vyvážené čelní fasády činí tento dům výjimečným v záplavě jinak fádních novo-funkcionalistických staveb. Radost pohledět.
Nelíbí se mi jen záchod či bidet? přímo u dveří spodní koupelny.
Bohužel, nehraje! Protože ani nemůže. V dobách minulých, kdy již sama schopnost číst a psát často značila vrchol vzdělání, toto staveniště by bylo všeobecně pojato coby náves. Volný společný prostor skupiny spolužijících (obce) do kterého (jako nakonec, až na jedno, i zde) všechna stavení kolem by čelila. Ten "rybníček" by tam možná byl také, jako společný zdroj, pro život i jeho ochranu. Pak možná také alespoň křížek, když už ne kaplička.
Dnes, kdy bez maturity se neobejde už ani kadeřnice, osoby vysoce vzdělané mluví o tvorbě města (urbus=město) i v tomto předměstském prostředí (snad pozůstatek to komunistického: "Smažeme rozdíl mezi městem a vesnicí"?). Přitom náš současný "divokovýchodní" stupeň společnosti nedopustí "plýtvání" společným prostorem a tak přirozená náves musí býti také zaplněna, navíc místem vystrkujícím svoji zadní tvář, proti jedinému vstupu, do tohoto prostoru. Většina obvodu místa pak tvoří "ohrada" byť by zde částečně zděná, ale ne natolik vysoká, či neprůhledná, aby poskytla vnitřnímu pozemku soukromí. Některá naše středověká města mají svoji původní rozlohu náměstí také dodatečně zmenšenou. Ale tento "špalíček" zabírá celý zbytek, svojí ("poloveřejnou"?!?) zahradou. Přístupová ulička kolem je pak tak úzká, že až vše bude dostavěno a dorostlé, změna uličního názvu, na "V pasti" bude na místě.
Cokoliv na místním úřadu, co schválilo toto rozdělení pozemků, muselo býti naprosto bezduché. Protažená Fügnerova ulice, propojená se severní částí okruhu Jabloňové ulice, by přinesla stejný počet stavenišť, na rozděleném místě. Develotr (vlk) by se nažral a veřejná čela i soukromé vnitřky všech pozemků (koza) by byly zachovány. Ale to je selský rozum. Bez škol. Spotřebitelé vysokého vzdělání samozřejmě ví lépe.
Škoda. Protože až na vstupní průčelí, jež mimo svou chybnou polohu působí navíc coby nedořešené, vnitřek domu je dobrý. Z půdorysu samého by měl radost dokonce i prof. Chermajeff ! Přízemí je velmi dobře děleno, na denní a noční část a ty schody do patra udrží prarodiče svěží, až do jejich vysokých let.
To já když uviděl titulní foto - pohled ze zahrady, myslel jsem si, že koukám na Lábuse. Dispozice pěkná, interiéry pěkný. Nemůžu ale než souhlasit s Dr.Lusciniolem, že náves je náves...
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Nelíbí se mi jen záchod či bidet? přímo u dveří spodní koupelny.
Bohužel, nehraje! Protože ani nemůže. V dobách minulých, kdy již sama schopnost číst a psát často značila vrchol vzdělání, toto staveniště by bylo všeobecně pojato coby náves. Volný společný prostor skupiny spolužijících (obce) do kterého (jako nakonec, až na jedno, i zde) všechna stavení kolem by čelila. Ten "rybníček" by tam možná byl také, jako společný zdroj, pro život i jeho ochranu. Pak možná také alespoň křížek, když už ne kaplička.
Dnes, kdy bez maturity se neobejde už ani kadeřnice, osoby vysoce vzdělané mluví o tvorbě města (urbus=město) i v tomto předměstském prostředí (snad pozůstatek to komunistického: "Smažeme rozdíl mezi městem a vesnicí"?). Přitom náš současný "divokovýchodní" stupeň společnosti nedopustí "plýtvání" společným prostorem a tak přirozená náves musí býti také zaplněna, navíc místem vystrkujícím svoji zadní tvář, proti jedinému vstupu, do tohoto prostoru. Většina obvodu místa pak tvoří "ohrada" byť by zde částečně zděná, ale ne natolik vysoká, či neprůhledná, aby poskytla vnitřnímu pozemku soukromí. Některá naše středověká města mají svoji původní rozlohu náměstí také dodatečně zmenšenou. Ale tento "špalíček" zabírá celý zbytek, svojí ("poloveřejnou"?!?) zahradou. Přístupová ulička kolem je pak tak úzká, že až vše bude dostavěno a dorostlé, změna uličního názvu, na "V pasti" bude na místě.
Cokoliv na místním úřadu, co schválilo toto rozdělení pozemků, muselo býti naprosto bezduché. Protažená Fügnerova ulice, propojená se severní částí okruhu Jabloňové ulice, by přinesla stejný počet stavenišť, na rozděleném místě. Develotr (vlk) by se nažral a veřejná čela i soukromé vnitřky všech pozemků (koza) by byly zachovány. Ale to je selský rozum. Bez škol. Spotřebitelé vysokého vzdělání samozřejmě ví lépe.
Škoda. Protože až na vstupní průčelí, jež mimo svou chybnou polohu působí navíc coby nedořešené, vnitřek domu je dobrý. Z půdorysu samého by měl radost dokonce i prof. Chermajeff ! Přízemí je velmi dobře děleno, na denní a noční část a ty schody do patra udrží prarodiče svěží, až do jejich vysokých let.