Představa vily, prostírajícího se komplexu domů a pozemků, echo dynastické opulence. Výzvou pro tuto zakázku v klidném prostředí na kraji Vídně bylo dosáhnutí maximálního povoleného objemu stavby na velmi úzké parcele. A to tak, aby bylo vytvořeno moderní prostředí pro žití dvou generací.
Prvním dojmem při pohledu na objem domu, je box na žití, nicméně oko brzo rozezná lehkou diskrepanci objemů mezi pravým a ostrým úhlem. Lehká nepravidelnost úhlů je použita jak na venek, tak venitř. Tento pohyb je možné cítit skrz celou strukturu stavby. Od intimního vchodu až po otevřené prostory hlavních obývacích prostorů je možné rozeznat jisté napětí těchto dvou gemoetrií.
Samotná fasáda domu z vápenné omítky je reminiscencí na unikátní dovednost tradičního řemesla vídeňských domů z přelomu 19. a 20. století. V posledních dekádách bylo toto umění nahrazeno standardizovaným použitím polystyrenových fasád a systémového použití venkovních omítek.
Jan Proksa