V polích za Mníškem bývala dříve slepičárna. Postupem času se z jejího pozemku ukrojilo několik parcel, na nichž vyrostly chaty a rodinné domy, které daly vzniknout současné osadě. Nezvykle podlouhlý, nízký, vagónovitý objekt vlastní slepičárny se stal také jednou z nich.
Společně se dřevěnou kůlnou se tehdy ocitl v apendixu plošně zredukovaného, avšak stále značně rozlehlého původního pozemku – dnes zahrady, která kromě travnatých ploch a zeleninových záhonů zahrnuje také háj, pastviny či bývalý sad.
Po letech života strávených v metropoli se investor rozhodl natrvalo přesídlit na venkov, čemuž ovšem „chata“ i přes svůj osobitý charakter a specifickou poetiku už nevyhovovala. Vzhledem k tomu, že i její technický stav vyloučil smysluplnou úpravu, byla odstraněna.
Na scénu tak vstoupil dům nový, dle zadání investora opět přízemní, doplněný samostatně stojící garáží, která integruje sklep odstraněného objektu. Obě nové stavby jsou zároveň umístěny tak, aby společně s kůlnou i nadále vymezovaly dvorek u vjezdu na pozemek.
Směrem do zahrady ovšem dům oproti svému předchůdci získal zalomením podlouhlého půdorysu do tvaru písmene „L“ podobu náruče rozevřené vstříc rozlehlému pozemku, který díky pohledovému ukončení vzrostlými stromy zachovává i při své rozloze patřičné soukromí.
Pultová střecha, kterou si dům vypůjčil od kůlny, jej pak svou orientací nejen výškově zdůrazňuje vedle ostatních staveb na dvorku, ale především na druhé straně svažující se střecha napomáhá stínit interiér. A také díky ní dům i přes své nemalé rozměry působí spíše jako lehký pavilon přirozeně vrostlý do výjimečné zahrady.
Podobně kontrastuje řešení fasád. Zatímco ke dvorku na severu se dům staví hladce omítnutou zdí s minimem otvorů, směrem na jih do zahrady se maximálně otevírá prostřednictvím rozměrných prosklených ploch s bohatou tektonikou subtilních prvků dřevěné konstrukce, okenních rámů či roletového stínění.
Vstup do domu uvozuje nálevkovité závětří rozevírající se směrem k vjezdové bráně. Půdorys uskočený dle průběhu hranic pozemku či potřeby zachování průjezdu na zahradu představuje racionální ortogonální dispozici rozdělenou klasicky na společenské a ložnicové křídlo.
Specifikem je trojice "kajut" pro občasné návštěvy členů rozvětvené rodiny, do nichž se vstupuje ze společné chodby / šatny s bazilikálním osvětlením. Spojením kajut lze v budoucnu získat větší pokoj. Obě křídla domu pak společně svírají terasu a do hmoty domu zapuštěné kryté venkovní sezení s udírnou.
Konstrukčně se jedná o dřevěný skelet z lepených profilů kombinovaný s obvodovou stěnou z jednovrstvého keramického zdiva. Střechu tvoří dřevěný krov s falcovou krytinou. Modřínové dřevo, bílá omítka a šedá dlažba / vinyl vytváří jednotný podklad pro různorodý nábytek investora.
Plocha pozemku umožnila vytápět dům pomocí zemního kolektoru. Zdrojem pitné vody je studna na dvorku. Dům je také vybaven domovní čističkou odpadních vod se zasakováním. Jedinou přípojku veřejných sítí tak představuje elektřina.
Vít Podráský