Dům v Hakusanu
V každodenním životě si lidé přivyknout tomu, jak by měl být určitý prostor velký – vstupní místnost, dětský pokoj, ložnice atd. Ačkoli se může tato optimální velikost u každého jednotlivce lišit, tak je v naší mysli ustálen přibližný rozsah těchto prostorů. Proto lze již předem u každého projektu předem stanovit jeho „standardní“ velikost. Pokud však na okamžik zapomeneme na pocit „správné“ velikosti, tak se nám otevře nový způsob, jak tento rigidní zakořeněný pohled změnit.
Například postupným zvětšováním toho, co se běžně považuje za standardní velikost vchodu, vznikne to, co se nazývá doma (japonsky hliněná podlaha a práh). Díky novým vazbám mezi vstupem a obývacím pokojem se rozmnoží způsob využití pro tuto část domu přesahují svůj původní účel. Naopak, pokud se velikost tohoto vchodu zmenší, může zcela zmizet a vést k jiným dispozičním schématům. V tomto případě se náš klient zajímal o mezonetový dům, kde by se rodina mohla volně pohybovat ve všech třech dimenzích.
Klient měl přesné požadavky ohledně proudění vzduchu a byl znepokojen nadměrným slunečním přehříváním v přední části domu obráceného na západ. Při řešení různých problémů jsme přišli s nápadem umístit ve středu domu široké schodiště. Proč nemít široké a velkorysé schodiště, aniž byste k tomu měli nějaký konkrétní praktický důvod? Co kdybychom se pokusili představit schodiště jako něco, co by nesloužilo pouze k pohybu nahoru a dolů?
Toto obrovské schodiště vede napříč celou stavbou od shora až dolů. Prochází stavbou ve stejným směru jako proudění vzduchu. Když jsou otevřená okna, fouká domem příjemný vítr. Dokonce i na vrcholu léta si mohou obyvatelé domu užívat příjemné prostředí při sezení na schodech. V horní části schodiště je stůl, který se zdá být přímo zabudovaný mezi schody a kde si obyvatelé mohou při posedávání vychutnávat jídlo.
Místnosti ve druhém patře jsou navrženy tak, aby obklopovaly centrální schodiště. V pokojích jsou především postele pro tři děti a dlouhé stoly ke studiu. V prvním patře je ložnice a místnost tatami (rohože ze slámy) sloužící jako soukromý prostor. K dispozici je také volný prostor pod schodištěm, kde lze uložit kola či motorku, a koupelna napojená na doma (jap. vchod).
Poté, co klient v domě strávil nějaký čas, poznamenal: „Jsou chvíle, kdy jen tak posedáváme na schodech. Hledíme dolů ze schodiště a skrze otevřené přední okno se nám nabízí pěkný výhled do zahrady.“ I když jsme omezili velikost předních oken, abychom zajistili ochranu před západním sluncem, přesto tato okna umožňují odraz slunečních paprsků ve spodní části schodiště a zajišťují dostatek osvětlení i v horní části domu. Ačkoli projektování stavby obvykle zahrnuje řadu pevných rozhodování, máme pocit, že existují i důležité prvky, které mohou přidat na rozmanitosti, aniž byly předtím naplánovány, nebo na místech bez zjevného účelu či cíle.
Například postupným zvětšováním toho, co se běžně považuje za standardní velikost vchodu, vznikne to, co se nazývá doma (japonsky hliněná podlaha a práh). Díky novým vazbám mezi vstupem a obývacím pokojem se rozmnoží způsob využití pro tuto část domu přesahují svůj původní účel. Naopak, pokud se velikost tohoto vchodu zmenší, může zcela zmizet a vést k jiným dispozičním schématům. V tomto případě se náš klient zajímal o mezonetový dům, kde by se rodina mohla volně pohybovat ve všech třech dimenzích.
Klient měl přesné požadavky ohledně proudění vzduchu a byl znepokojen nadměrným slunečním přehříváním v přední části domu obráceného na západ. Při řešení různých problémů jsme přišli s nápadem umístit ve středu domu široké schodiště. Proč nemít široké a velkorysé schodiště, aniž byste k tomu měli nějaký konkrétní praktický důvod? Co kdybychom se pokusili představit schodiště jako něco, co by nesloužilo pouze k pohybu nahoru a dolů?
Toto obrovské schodiště vede napříč celou stavbou od shora až dolů. Prochází stavbou ve stejným směru jako proudění vzduchu. Když jsou otevřená okna, fouká domem příjemný vítr. Dokonce i na vrcholu léta si mohou obyvatelé domu užívat příjemné prostředí při sezení na schodech. V horní části schodiště je stůl, který se zdá být přímo zabudovaný mezi schody a kde si obyvatelé mohou při posedávání vychutnávat jídlo.
Místnosti ve druhém patře jsou navrženy tak, aby obklopovaly centrální schodiště. V pokojích jsou především postele pro tři děti a dlouhé stoly ke studiu. V prvním patře je ložnice a místnost tatami (rohože ze slámy) sloužící jako soukromý prostor. K dispozici je také volný prostor pod schodištěm, kde lze uložit kola či motorku, a koupelna napojená na doma (jap. vchod).
Poté, co klient v domě strávil nějaký čas, poznamenal: „Jsou chvíle, kdy jen tak posedáváme na schodech. Hledíme dolů ze schodiště a skrze otevřené přední okno se nám nabízí pěkný výhled do zahrady.“ I když jsme omezili velikost předních oken, abychom zajistili ochranu před západním sluncem, přesto tato okna umožňují odraz slunečních paprsků ve spodní části schodiště a zajišťují dostatek osvětlení i v horní části domu. Ačkoli projektování stavby obvykle zahrnuje řadu pevných rozhodování, máme pocit, že existují i důležité prvky, které mohou přidat na rozmanitosti, aniž byly předtím naplánovány, nebo na místech bez zjevného účelu či cíle.
FujiwaraMuro Architects
0 komentářů
přidat komentář
