Dům U v Irie

Původně bylo dané území součástí jezera Biwa (které je s rozlohou 670 km² největším jezerem v Japonsku). Po 2. světové válce byla tato oblast zasypána pro účely pěstování rýže a nedávno se území proměnilo v obytnou čtvrť. To znamená, že se zde stále vyskytují přírodní i uměle vytvořené podmínky. I po zasypání bylo území stále postihováno povodněmi, ale tyto vzpomínky jsou již zapomenuty, neboť se zdokonalila technologie protipovodňové ochrany a bylo postaveno mnoho nových obytných domů, které jsou tak všední, že je lze spatřit kdekoli v Japonsku. Je tu však možnost, že kvůli globálnímu oteplování tuto oblast opět postihnou povodně. Nebo tato oblast opět zaroste rákosím, pokud bude i nadále klesat počet obyvatel této oblasti a také se snižovat hladina vody v jezeře Biwa. Budoucnost této lokality nelze předvídat.
Proto jsem při navrhování domu měl na paměti oba tyto aspekty, jimiž jsou "záplavy a rákosí". První patro tvořené obývacím pokojem, jídelnou, kuchyní, ložnicí, koupelnou, pracovnou a zapuštěnou terasou je podepřeno svislými a diagonálními dřevěnými sloupy. Spodní nosná konstrukce působí lehce a splývá s rákosím. Obytná část tak unikla záplavám. Navíc je chráněna před silnou vzlínající vlhkostí. Atmosféra uvnitř domu je sice uzavřená, ale příjemná. Působí jako starodávný sklad.
Přízemí domu tvoří kryté závětří a místnost podobná skleníku. Závětří má dostatečnou výšku, aby se tu dal rozdělat oheň. Místnost podobná skleníku je dostatečně otevřená a osvětlená, aby se v ní daly pěstovat rostliny. To znamená, že obě patra mají různý vzhled a nabízí odlišnou atmosféru.
Stavební materiál pro tento dům tvoří hlavně japonský cedr a cypřiš pokácený v okolí jezera Biwa, i když nebylo snadné dosáhnout stejnou strukturu. Doufám, že ačkoli se krajina stále mění, bude tento dům stabilní a popluje v rákosí jako loď.