Dům Tsuruoka

Zakořeněný umělý výtvor – ve vědeckém časopise Nature (publikováno 9.12.2020) jsem se dozvěděl, že „lidmi vytvořené objekty svou váhou převýšily veškerou živou biomasu“, přičemž hlavní podíl na tomto trendu mají stavební materiály. Doposud byla produkována „architektura pouze pro lidi“. Primární úlohou architektury je chránit jeho obyvatele před brutálními přírodními silami. Čím více prožíváme přírodní katastrofy, tím pevnější je zeď mezi přírodou a okolním prostředím. Oddělení interiéru pro lidi a exteriéru pro ostatní formy života jsou tím výraznější. Na druhou stranu chápeme, že prostředí, které příroda nabízí, může být krásné a pestré. Proto na střechy domů vysazujeme zahrady. Pěstované rostliny však plní pouze dekorativní účely a je na ně nahlíženo z lidské perspektivy. Střešní zahrady jsou rozšířením prostoru pro člověka a nikoli místem pro divokou přírodu.
Může vzniknout projekt, kde by lidé, rostliny, zvířata a hmyz žili společně? Mohla by vzniknout architektura, která by držela všechny tyto organismy pospolu? „Tsuruoka House“ je architektonický návrh, který se pokusil obsáhnout nejen lidi, ale i další formy života. Pozemek bývá většinou dvourozměrně rozdělen na dům a zahradu. U této varianty leží architektura a příroda těsně vedle sebe. Co potom zkusit položit dům a zahradu na sebe? Mocnost půdní vrstvy by měla být dostatečná, aby mohla vzniknout zahrada s malým lesem, ve kterém budou promíchány rostliny, keře a malé stromy. Tento přístup jde proti moderním ekologickým střechám, které mají jen tenkou vrstvu zeminy. Zpřístupněním zahrady dalším formám života se „zahrada“ stává „životním prostředím“.
Hlavním bodem při koncipování střechy bylo nakládání s dešťovou vodou. Po opakovaných pokusech, kdy dešťová voda gravitačně stékala, jsme dospěli ke spojitý klenbám. Voda stéká do úpatí kleneb a následně je odváděna do jednoho ze tři svislých jader, jejich střed tvoří zemina a umožňuje vodě pomalu prosáknout až do rostlého terénu. Proudění vody utváří vzhled domu. Tento přístup je podobný inženýrským stavbám jako u zavlažovacích kanálů či přehrad. Konstrukce účinně zadržuje vodu v půdě a současně chrání před deštěm.
Obalením domu mohutnou vrstvou zeminy vzniklo místo podobné jeskyni, kde lidé nebudou v létě pociťovat venkovní vedro a naopak v zimě bude zemina ohřátá podlahovým topením dlouhodobě uchovávat energii.