Od počátku nebylo cílem architektů pouze postavit dům na parcele, nýbrž celý pozemek proměnit v prostor, jenž by mohl být označen jako domov, jako místo, které může sloužit svým obyvatelům k práci i pro život (bydlení). Zvolený přístup umožnil také efektivně využit stávající parcelu, obklopenou zdmi okolních budov.
Návrh je na jedné straně výsledkem hledání optimálního umístění pro jednotlivé funkce a na straně druhé pokusem vytvořit co nejlepší prostorové vztahy. Spojení těchto dvou východisek dalo vzniknout sérii interiérů s důslednou geometrickou logikou, ovšem odlišných proporcí a výšek.
V sousedství se nachází různé drobné obytné budovy a přístavky, z nichž některé jsou umístěné přímo na hranicích pozemku.
Architektura, již jsme stvořili, se snaží přirozeně zapojit do tohoto kontextu a zároveň si zachovat jistou nezávislost. Má to být jakýsi abstraktní odraz okolní každodennosti, který ji organizuje, strukturuje a dává ji novou hodnotu.
V tomto smyslu lze návrh vykládat jednak jako moderní, protože se liší od průměru současné obytné individuální výstavby, a zároveň jako tradiční, protože je odrazem svého nejbližšího okolí a místní stavební tradice.