Dům pro Markétku

Strach z krásy
Někdy stačí jen tak koukat a tiše se zahledět do věcí, které jsou okolo. V klidu, bez pocitu tlaku, že je třeba něco komentovat, nebo hodnotit. Nedá se stále říkat, tohle je podobný jako tohle, nebo tam to. Nemusí se snad všechno něčemu podobat. Je dobré někdy zavřít pusu a jen tak koukat. Přestat na chvilku myslet a jen vnímat, cítit, dotýkat se, poslouchat. Není nutné nic říkat, stačí se jen na chvilku stát součástí. Možná pak začnou věci dávat smysl.
Krása se nemusí pojmenovávat, není racionální, stačí ji vnímat. Nemusim obhajovat, proč se mi něco líbí, až mi z toho běhá mráz po zádech. Může to být jen pocit. Noční obloha je nádherná a vůbec nerozumím tomu, co se tam nahoře děje. A moře tak pěkně smrďovoní… Říkat o něčem, že je to krásné, i když nevím proč, je v pořádku. To, že se nám něco zdánlivě neznámého líbí, může znamenat, že to ve skutečnosti velmi dobře známe.
Dům pro Markétku už pár měsíců stojí. Vyvolává pocity. Vnitřní velkorysý prostor návštěvy těžko chápou. Nerozumí, proč místo devět metrů vysokého obýváku nejsou raději další pokoje a proč je v domě tolik schodů. Těžko se to vysvětluje, ten pocit totiž není přenositelný. Je to krása.