V těsném kontaktu s historickým centrem města Žamberk, nad farním chrámem, vedle židovského hřbitova a pod kaplí Sv. Rozálie je ve velmi prudkém svahu stoupajícím k Tyršově rozhledně a vrchu Rozálka umístěno osm parcel pro výstavbu rodinných domů. Investor celé lokality má záměr situovat zde jen domy architektonicky hodnotné a svým domem zamýšlel prezentovat předvoj, nový charakter vtisknutý do tváře stráně. V exkluzivní krajinné i městské poloze vzniknou postupně elementární minimalistické domy.
Rodinný dům Pelinka je prvním z nich. Jedná se o dřevěný hranol konstruovaný z masivního dřeva na půdorysu 16 x 16 m. Dům je traktován po čtyřech metrech a vypadá jako vnější krabička od sirek opřená hranou o svah. Všechen život v domě se odehrává na jednom podlaží. Soukromí zajišťuje zadní atrium otočené do svahu a k lesu, ve kterém je zasazen strom a je zde proveden také otevřený svod ze střechy a výstup na pozemek. Na straně druhé je v prostorově nejvíce rozvinuta jídelna s kuchyní, která tak reaguje na zkušenost investora z jeho předchozího bydlení. Jedná se o komunitní místnost, místo setkávání s přáteli. Její význam je podtržen skleněnou stěnou, která propojuje jídelnu bez členění čtyřsklem o rozměru 6 x 2,8 m. Nabízí se tak jedinečný výhled do Žamberecké krajiny. Na jídelnu pak navazuje terasa přes zbytek průčelí. Dům je navíc prosvětlen střešními světlíky.
Protože je tato “krabička” opřena o opravdu prudký svah, vznáší se její podlaha téměř 5 m nad přilehlou silnicí. Vpředu se opírá o subtilní dvojici sloupů ve tvaru písmene V. Vzadu je pak podepřena garáží skrytou ve svahu, která je propojena s “krabičkou” jen úzkou železobetonovou stopkou. Ta obsahuje skutečně jen vertikální komunikaci, schodiště a výtah. Její organický tvar oválu navazuje na kulaté sloupy ve předu a kontrastuje s ostře ortogonální kompozicí dřevostavby nad ní. Stopka je provedena ze železobetonu a je tak možné v ní spatřovat odkaz na blízké československé opevnění.
Interiér a exteriér domu jsou v míře maximální propojeny. Schodiště spojující betonový bunkr vstupu a dřevěné stavby je provedeno industriální formou, kde je na lankách vyvěšená ocelová konstrukce nosníků a stupně jsou tvořeny hliníkovým slzičkovým plechem. Povrch stěn a stropů je tvořen masivním smrkovým dřevem, které je také přiznaným nosným materiálem. Na podlaze jsou použity široká jedlová prkna bez dělení v celé délce až 14 m. Interiéru tak vévodí dřevo, které je doplněno rozměrným krbovým tělesem z šedého cembonitu zajišťujícím také akustickou pohodu interiéru. Doplňky jako je autorský lustr, nebo stůl s masivní ořechovou deskou dokreslují atmosféru dřevěné stavby.
Konstrukčně nejsložitějším prvkem byla masivní konzola podepřená jen na čtyřech bodech dvojicí V sloupů. Ve stavbě jsou tak ukryté ocelové průvlaky, na kterých je deska zavěšena pomocí dvou řad šroubů. Ty se propisují jak v interiéru, tak v exteriéru a dotvářejí industriální charakter stavby přiznávající všechna konstrukční řešení.
Kompozičně a prostorově se dům podobá spíše pavilonu, abstraktnímu kvádru, který levituje, vznáší se nad okolní krajinou a ačkoliv jednoduchý a nenápadný dominuje svahu i městu svým architektonickým gestem.