Dům Oskar

Dům Oskar navržený architektem Janem Žaloudkem vyrostl ve velkorysé užitkové zahradě, která původně náležela k sousedícímu zámku v jihočeské vesnici Kamenná Lhota. Silné genius loci umocňuje torzo barokní stodoly, staleté vzrostlé stromy a kamenná zeď, která lemuje rozlehlý pozemek ústící do malebné venkovské krajiny.

Kontemplace—inspirace—rekreace
Dům, jehož filozofii vystihují slova kontemplace–inspirace–rekreace, postavil architekt pro sebe a svoji rodinu. Společně se svojí ženou kunsthistoričkou a spisovatelkou Jolantou Trojak dlouho toužili po místě, kde se člověk může otevřít krajině nebo se ponořit do sebe a zregenerovat tak svoje tělesné a duševní síly. Po místě, které nevybízí pouze k odpočinku, ale je také zdrojem inspirace a kreativity. Tyto kvality hrají v životě rodiny podstatnou roli a nezužují se jen na oblast tvorby, ale promítají se i do jejich každodenního života. Společně, s důrazem na každý detail, stvořili místo, kde se i ty nejobyčejnější denní úkony přetaví v malý zážitek. Svébytný mikrokosmos, kde se dobře spí, čte, stoluje i tvoří, fungující v symbióze s vesmírem za okny.

Perfekce—imperfekce—bezčasí
Vzhled domu podmínila lokální topografie spolu s omezeními plynoucími z faktu, že stavební pozemek je kulturní památkou. Architekt objekt přirozeně zasadil do krajiny a historického kontextu tak, aby nezastiňoval zámek a působil bezčase. Formální inspirací mu byla kaple-sakrální stavba, která ve vesnici chybí. Výsledná architektura je harmonickým propojením kontrastů nového a starého, interiéru a exteriéru, perfekce a imperfekce.

Návrh respektuje tradiční podélnou formu domu se sedlovou střechou a cituje tvarosloví lokálních hospodářských objektů. Perforované zdivo s otvory pro prostup světla a vzduchu, které lze nalézt v okolních historických objektech, je hlavním výrazovým prostředkem stavby. Slouží jako slunolam v jižní štítové stěně i jako vzor dřevěných stínících panelů na ostatních fasádách. Kompaktní forma domu je na každé z fasád prostoupena nikami, citacemi barokního tvarosloví. Ty vytvářejí vstupní zádveří a pobytové lodžie s možností zastínění. Dům lze podle momentálních potřeb buď široce otevřít do krajiny a spojit tak jeho rezidenty se světem, nebo uzavřít a podtrhnout tak jeho meditativní charakter.

Použité stavební materiály respektují lokální charakter okolních domů a krajiny. Nosnou konstrukci tvoří keramické zateplené zdivo v kombinaci s železobetonovými prvky. Bílá štuková omítka fasády svým odstínem a strukturou navazuje na okolní stavby. Střešní krytinu tvoří pálené keramické tašky. Dřevěné stínící panely jsou z nabílené české jedle a smrku.

Přírodní cykly a světlo
Bytí v domě je bezprostředně napojené na přírodní cykly a pohyb denního světla. Z ložnice a hlavního společenského prostoru, ze kterých se otevírá panoramatický výhled do ovocné zahrady, lze pozorovat východy slunce a měsíce. Jižní fasáda s perforovaným štítovým zdivem a impresivním kruhovým oknem zprostředkovává kontakt společenského prostoru se dvorem a ruinou stodoly. Díky velkorysým prostupným otvorům interiér domu plynule přechází do exteriéru dřevěných teras, bujné vegetace a chladivých historických zdí. Západní fasáda s nikou hlavního vstupu je uzavřena pohledům od vesnice. Zaklenutá nika v severním štítu přináší světlo do ložnice, koupelny a technického zázemí a svým tvarem upomíná na zakřivené formy blízkého barokního zámku.

Prostup slunečního světla do interiéru je možné v průběhu dne regulovat pomocí bílých stínících panelů. Místnost zalitá přímým slunečním svitem se tak během pár minut promění na magický uzavřený prostor, ve kterém si podmanivě hraje světlo se stínem. V noci se světelný vektor obrací a dům díky prosvětleným nikám září do krajiny. Jeho vnitřek osvětlují bílá minimalistická svítidla, která doplňují lampióny z japonského ručního papíru washi a praskající oheň v kamnech.

Sakrální inspirace
Za vnějším tradičnějším tvaroslovím domu se skrývá originální interiér. V kontrastu k bílému vnějšku, je dům uvnitř teplý a oblý. Hlavní prostor překvapí velkoryse zaklenutým stropem, jehož výška dosahuje sedmi metrů. Vertikála prostoru zpřítomní sakrální inspiraci. Plochy bílé štukové omítky a velká hliníková okna dále podtrhují jeho odhmotněný charakter. Další parafrází chrámové architektury je dvoumetrové kruhové okno prorážející jižní štít domu. Úběžníkem interiéru je zakřivená dřevěná kuchyně s ostrůvkem z indické žuly shivakashi evokujícím kostelní mensu, který je středobodem všech denních rituálů. V jižní části prostoru se nachází jídelna s dubovým stolem a židlemi, na nějž ze zdi shlíží řezba Madonny z počátku 19. století. Naproti je situovaná relaxační část s dlouhou pohovkou nabízející výhledy jak do krajiny, tak do dvora s ruinou. Pohovku rámuje tapisérie z nebarvené ovčí vlny.

Ve spodní části domu se kromě hlavní místnosti nachází i koupelna, toaleta, technická místnost a jedna z ložnic. Celým domem se prolíná dřevěný a kamenný nábytek na míru podle návrhu architekta, ať už se jedná o postele a skříně z masivu nebo černou žulovou lavici v chodbě či noční stolky ze stejného materiálu. Horní patro je koncipované jako samostatný apartmán s ložnicí, koupelnou a ateliérem. Narozdíl od přízemí, které zůstává v bezprostředním kontaktu s venkovním světem, tvoří podkroví uzavřený oblý prostor vhodný k přemýšlení, čtení a tvorbě. Malé otvory střešních oken prosvětlují bílou kompaktní jeskyni prostoupenou nikami a oblouky. Ve spodní části se nachází ložnice a koupelna, v horní části ateliér.

Umění v každém detailu
V životě rodiny hraje umění důležitou roli. Jejich sbírka obsahuje díla od české moderny po současnou tvorbu. Proto je v jejich domě všudypřítomné. Ložnici zdobí japonské panneau z 19. století spolu s velkoformátovým obrazem Antonie Stanové a sochařské objekty Michala Janigy. V patře se na travertinových podstavcích vyjímají kamenné sochy Vandy Hvízdalové. Kurátorský výběr majitelů se propisuje do všech detailů domu. Ve vstupní chodbě návštěvníky uvítá dřevěná ceremoniální maska z Gabonu. V hlavní místnosti se kromě jiného vyjímá africká stolička vyřezaná z jednoho kusu dřeva a autorská keramika Martina Hanuše. Ložnici a podkroví osvětlují sochařské lampy Akari designéra Isama Noguchi. Nedílnou součástí domu je i rozsáhlá sbírka knih o umění.

Živoucí Gesamtkunstwerk
Dům Oskar, pojmenovaný po kosmopolitním skladateli Oskaru Nedbalovi, který v sousedním zámku zkomponoval operetu Polská krev, chtějí jeho majitelé sdílet s ostatními. Do unikátního Gesamtkunstwerku zvou buď formou klasického pronájmu nebo uměleckých rezidencí, pop upů a workshopů a těší se, že kolem domu vznikne podnětná komunita kreativních a inspirativních lidí.