Dům L15
Dům L15 se nachází v malém městečku Lillesandu nedaleko pobřeží na jihu Norska,. Na pozemku se již nacházel rodinný dům obklopený starým sadem. V nově navržené přístavbě je umístěna kuchyně s jídelnou, obývací prostor a venkovní posezení s výhledem do zahrady. Jedním z cílů při rozšiřování rodinného domu bylo vytvořit harmonický celek, který by zároveň respektoval okolní prostředí.
K dosažení tohoto cíle bylo důležité přiznat historii místa se sousedními budovami, okolní skalnatou krajinou, původními vzrostlými borovicemi a pěstěnou zahradou - a všechny tyto aspekty začlenit do návrhu nové přístavby.
Půdorysné uspořádání se otevírá do tří směrů, které odkazují k různým historickým částem. Přístavba vytváří nové venkovní prostory a výhledy, které se snaží optimálně využít pozemek a propojit dům se zahradou, místem a historií.
Slunce každé ráno vychází za původním domem. Sluneční paprsky prochází napříč hlavní osou nové přístavby směrem do květné zahrady na západě. Paprsky připomínají historii místa, ale současně předznamenávají nový den. Umístěním přístavby rovnoběžně s cestou orientovanou ke stávajícímu domu vzniká na jihozápadě venkovní prostor, který je chráněn před sluncem a větrem a zároveň poskytuje soukromí.
Jedním z úkolů bylo vytvořit moderní přístavbu, která by se přizpůsobila místu a současně kombinovala kvalitní řemeslné zpracování s trvanlivými materiály. Budovu je koncipována jako dlouhodobě udržitelná, a to jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska životního cyklu a funkčnosti, přičemž všechny hlavní funkce jsou dostupné z jednoho přízemního podlaží. V projektu jsou uplatněny nejlepší stavební tradice v kombinaci se současnými materiály.
Spíše než napodobování architektury původního domu, který pochází z 80. let minulého století, tvoří novou přístavbu hladké plochy a dřevěná konstrukce obložená velkými fasádními panely a okenními otvory přes celou výšku podlaží, což se stávajícím objektem silně kontrastuje, ale zároveň mu nedominuje ani nekonkuruje.
Dalším cílem bylo zachovat vzrostlé jehličnany a kultivovanou zahradu, o kterou se majitel staral několik desetiletí. Díky vykonzolování přístavby nad skalnatým podložím bylo možné zachovat velké rododendrony, které lze velkým oknem pozorovat z místnost. Krajina byla respektována a začleněna do vnitřního života. Velkorysé posuvné skleněné dveře se obrací ke keřům a vnášejí přírodu do vnitřního prostoru. Neutrální barevnost interiéru zajišťuje, že příroda zůstává hlavním centrem pozornosti.
Zatímco na jihu se přístavba otevírá ke stávající budově a do zahrady, na severu se objekt uzavírá směrem ke přístupové štěrkové cestě. Perforace této uzavřené fasády z černých panelů s malými otvory má evokovat abstrahované větve stromu.
K dosažení tohoto cíle bylo důležité přiznat historii místa se sousedními budovami, okolní skalnatou krajinou, původními vzrostlými borovicemi a pěstěnou zahradou - a všechny tyto aspekty začlenit do návrhu nové přístavby.
Půdorysné uspořádání se otevírá do tří směrů, které odkazují k různým historickým částem. Přístavba vytváří nové venkovní prostory a výhledy, které se snaží optimálně využít pozemek a propojit dům se zahradou, místem a historií.
Slunce každé ráno vychází za původním domem. Sluneční paprsky prochází napříč hlavní osou nové přístavby směrem do květné zahrady na západě. Paprsky připomínají historii místa, ale současně předznamenávají nový den. Umístěním přístavby rovnoběžně s cestou orientovanou ke stávajícímu domu vzniká na jihozápadě venkovní prostor, který je chráněn před sluncem a větrem a zároveň poskytuje soukromí.
Jedním z úkolů bylo vytvořit moderní přístavbu, která by se přizpůsobila místu a současně kombinovala kvalitní řemeslné zpracování s trvanlivými materiály. Budovu je koncipována jako dlouhodobě udržitelná, a to jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska životního cyklu a funkčnosti, přičemž všechny hlavní funkce jsou dostupné z jednoho přízemního podlaží. V projektu jsou uplatněny nejlepší stavební tradice v kombinaci se současnými materiály.
Spíše než napodobování architektury původního domu, který pochází z 80. let minulého století, tvoří novou přístavbu hladké plochy a dřevěná konstrukce obložená velkými fasádními panely a okenními otvory přes celou výšku podlaží, což se stávajícím objektem silně kontrastuje, ale zároveň mu nedominuje ani nekonkuruje.
Dalším cílem bylo zachovat vzrostlé jehličnany a kultivovanou zahradu, o kterou se majitel staral několik desetiletí. Díky vykonzolování přístavby nad skalnatým podložím bylo možné zachovat velké rododendrony, které lze velkým oknem pozorovat z místnost. Krajina byla respektována a začleněna do vnitřního života. Velkorysé posuvné skleněné dveře se obrací ke keřům a vnášejí přírodu do vnitřního prostoru. Neutrální barevnost interiéru zajišťuje, že příroda zůstává hlavním centrem pozornosti.
Zatímco na jihu se přístavba otevírá ke stávající budově a do zahrady, na severu se objekt uzavírá směrem ke přístupové štěrkové cestě. Perforace této uzavřené fasády z černých panelů s malými otvory má evokovat abstrahované větve stromu.
Sunniva Rosenberg Arkitektur
0 komentářů
přidat komentář
