Dům leží ve vesnici Griže devět kilometrů západně od Celje. Místní regulativy novým stavbám předepisují sklon sedlové střechy i proporce blízké původním venkovským domům (v extrémních příkladech však zachází až k velikosti oken, barevnosti či materiálům střešní krytiny). Současně musí být respektovány žebřinové sušáky sena, které jsou nepřehlédnutelným odkazem předchozích generací slovinských zemědělců. Tento dům vzbudil mezinárodní pozornost a přinesl slávu autorovi, kterým je Nande Korpnik působící od 90. let v nedalekém městě Celje. Architekt dokázal díky šťastné souhře příznivých okolností splnit všechny požadavky úředníků. Za prvé si klient přál moderní dům, architekt přistoupil na svazující podmínky a především úředníci vydávající stavební povolení neshledali na první pohled v projektu nic závažného, protože splňoval veškerá nařízení. Korpnikovi se podařilo na základech bývalé stodoly vytvořit současný dům využívající moderní materiály a průmyslové detaily. Namísto tradiční venkovské stavby vytvořil jednoduchý geometrický tvar stejných rozměrů jako jeho předchůdce, ale je zabalen do blyštivého hliníkového pláště. Moderní stavba je zakletá do tradiční tvaru. Na domě není nic zbytečného, udržuje si zdrženlivý architektonický jazyk s dostatkem elegance. Nad obytným přízemím rodičů si majitelé v podkroví vybudovali módní studio na šití dámských šatů.
Objekt po svém dokončení vzbudil bouřlivou diskuzi, co všechno může na slovinském venkově vzniknout. Slovinské úřady se usilovně pokouší podobu venkova chránit. Ten však byl v řadě případů narušen již nekvalitní poválečnou výstavbou rodinných domků, takže ochrana pokřiveného rázu je pomýlená a několik málo zachovaných stodol příliš nezmůže.
Projekt získal v roce 2000 Plečnikovu cenu a současně byl nominován na Cenu Mies van der Rohe.