Domy v mlze

Od 16. století tu nad střechy chalup ční dřevěná starobylá zvonice. Daleko dřív si tudy však nivami koryto vymlel dravý potok Rtyňka. Jeho břehy dnes lemují nevelké zahrady s tu a tam typicky krkonošskými domky. Někam sem, mezi vodu a pulsující proud automobilů Úpické silnice, jsme položili i nové kameny Domů v mlze.

Postavit dva malé domy pro dva dobré přátelé. Ustoupit potoku tak akorát a ubránit klid již odsud zmizelé chalupy před vlnami hluku. Ukrást si podkrkonošství teď. Tak se zrodil nápad těžké zdi se dvěma střídmými sochami žití za ní.

Přáli jsme si vyzdít obyčejné tvarosloví rukama z betonových tvárnic a ty pak jen na bílo natřít. Do polí na jih dát domům velká okna. Každý den se svou zahradou. Každý den o trochu jiný výhled na smrčí Krákorky.

Disposice obou domů je ve svislém i vodorovném směru zcela otevřená. Nosná konstrukce stropů a schodišť byla proto zhotovena z železobetonu. Strop je betonovou blánou mezi denním a noční částí domu. Narušena je jen otvorem pro průchod litého schodiště. Pozední stěny jsou vyšší betonové mostovky s ocelovými bačkorami v jejich koruně. Úzkou půdu mohly díky tomu vyvázat pouze krokve. K nároží bližší dům učitele otevírá apsida prosklené jídelny, s kruhovým světlíkem nad stolem. Osnova denních rituálů obíhá okolo strmého jednoramenného schodiště.

Ústřední motivem o něco většího domu doktora je uzavíratelné atrium orientované na východ k učiteli. Prosklenými plochami jsou z něho do kříže občerstvovány hostinský pokoj, obytná hala na jihu a malá, shora kruhovým světlíkem uzavřená, vstupní hala. Obytná hala je výškově rozdělena na kuchyň a jídelnu a popuštěné podlaží odpočinkové zóny. Na vyvěšené mezipodestě dvouramenného schodiště nachází svůj mír pracovna s podlouhlým stolem.

Každý z domů má vlastní vjezd a vstup, terasu, kus své zahrady i sadu. Nad společnou zahradou se měla pnout sítěná mlha.

studio RAKETOPLÁN