Domy Lange a Esters

foto: Karolína Kripnerová, 2013

S Krefeldem spojoval Miese van der Rohe intenzivní vztah. Roku 1927 dostal zakázku na stavbu rodinného domu Hermanna Langeho (1874 - 1942), textilního fabrikanta a nadšeného sběratele moderního umění. Tento projekt byl prvním z řady následujících realizací a návrhů, které Mies pro Krefeld až do roku 1938 tvořil. Dále navrhl ještě sousedící dům Esters a mezi léty 1930 a 1931 tovární budovu firmy Verseidag. Realizace návrhu na budovu centrály téže firmy (1937-38) se kvůli válečné situaci neuskutečnila, nezrealizovány zůstaly také návrh Golfového klubu v části města Traar (1930) a návrh rodinného domu (1935), o který Miese požádal syn Hermanna Lange, Ulrich. Jestli rodinný dům Heusgen na Hülser Berg také lze připisovat k Miesovým krefeldským realizacím, nebylo dosud jednoznačně doloženo.
Domy Lange a Esters jsou nízké stavby, které tvoří navzájem propojené kvádry s dominantními okny. Nosná konstrukce - poměrně náročná a vyhotovená z oceli, umožňuje volnost rozmístění cihelných zdí a teras, u kterých byla hlavním aspektem kompoziční harmonie. Velkoformátová okna a terasy, které se nachází na jižní straně budovy, zdůrazňují kontinuální dialog mezi vnitřním a vnějším prostředím; mezi domem a zahradou, jejíž poloha a návrh zeleně pochází z Miesova pera.
Podobně i vnitřní vybavení domu je připisováno Miesovi. Pracoval na něm se svou tehdejší partnerkou, interiérovou architektkou a designerkou Lilly Reich (1885 - 1947). Roku 1927 společně zrealizovali zakázku krefeldského spolku německých tkalců hedvábí (Verein deutscher Seidenwebereien), - vnitřní vybavení kavárny Samt und Seide na berlínském veletrhu Die Mode der Dame. Pro domy Lange a Esters navrhli lampy a vypínače, stoly a židle, vitríny, vestavné skříně a podobné předměty denního užití. Jejich obsáhlý návrh mobiliáře však rodiny převzaly jen částečně.
Myšlenku cihelného domu formuloval Mies již na přelomu let 1923 a 1924. Na rozdíl od tehdejšího vizionářského návrhu, který se celý skládal jen z volně stojících zdí, zaujímá návrh domů Lange a Esters spíše pozici prostředníka mezi tradicí a modernou. Volné plynutí prostorů lze tušit zejména v domě Esters, ale přesto zůstalo u konstrukce vkládaných objemů s uzavřenými místnostmi, tedy u prostorového řešení, které autor přizpůsobil požadavkům stavebníků.
Paralelně s návrhem krefeldských rodinných domů realizoval Mies na přelomu let 1928 a 1929 také dnes již legendární německý pavilon pro světovou výstavu v Barceloně. Ten se stal vzorovým příkladem použití volného půdorysu, a jehož zdi z onyxu, mramoru a skla demonstrují hru materiálů v ideální podobě.
Od roku 1955 slouží dům Lange a od roku 1981 také dům Esters jako výstavní prostor pro moderní umění světové úrovně. Mies koncipoval oba domy jako „dům – muzeum“ pro soukromé sběratele, byla to pro něj architektonická výzva, která ho zajímala. Architektura pro veletrhy, domy jako prezentace umění a v neposlední řadě samotná koncepce muzeí (například Neue Nationalgalerie v Berlíně) tvoří stabilní složku tvorby Miese van der Rohe. Koncepce výstav umělců v krefeldských domech jsou tvořeny s ohledem na výjimečnou architekturu, na kterou různými způsoby reagují: sdružení Haus-Rucker-Co tak překlenulo dům Lange v rámci jejich výstavy Cover roku 1971 přetlakovou halou, John Baldessari proměnil roku 2009 dům Lange v hermeticky uzavřenou cihelnou kostku, která obrátila architektonický koncept domu - propojení hmot - v opak.