Dětská oční klinika Richarda Desmonda
"Není pochyb o tom, že máme nejlepší nemocnici. Jsem velmi šťastný, jakým způsobem funguje a jak vypadá," Ian Balmer, generální ředitel
Moorfieldská nemocnice se nachází v klidném londýnském trojúhelníku Old Street, Angel, Barbican a je jedním z nejstarších a největších optalmologických center na světě. Její nová přístavba (RDCEC), která byla otevřena v únoru roku 2007, je citlivě (s ohledem na funkční symbiózu) zapojena do stávajícího komplexu budov, s nimiž je i fyzicky propojena. Soudobým pojetím přední fasády zcela nenuceně doplňuje okolní podivné budovy všech možných stylu (případně jejich směsí) a stáří - od viktoriánských cihlových domků přes renovované tovární haly až po brutalistní betonové činžáky.
Záměrem bylo vytvořit prostředí vhodné pro klinicky výzkum, diagnózu a léčbu a zároveň poskytnout komfortní ubytování a relaxaci mladým pacientům ve věku od 6 měsíců do 18 let včetně jejich rodičů. Ročně nemocnicí projde zhruba 25.000 dětí.
Budova má dvě výrazné fasády (jižní a severní), obě s dobrým výhledem na městskou zástavbu. Parter budovy je odlehčen prosklenou fasádou s kavárnami a obchody. Nad nimi se vznáší "akvárium" s prohnutými hliníkovými pláty upevněnými vždy ve třech bodech na nerezových lanech a vytvářejícími dojem třpytivého hejna ryb kroužícího kolem oranžové vysazené čekárny ve 3. patře. Pro pacienty zevnitř "akvárium" zase působí jako houf ptáků na obloze. Spolu s barevným pojetím interiéru a rozmístěním dalších interaktivních výtvarných děl tak zapojuje všechny lidské smysly, nejen zrakové. Vše je navíc umocněno proměnou světla během dne, od prudkého slunečního záření až po barevné hříčky s umělým nočním osvětlením.
Přestože zvenčí budova vůbec nepůsobí jako nemocnice, zvoleny výtvarný a environmentální koncept i provedení naprosto vystihují její poslání a vnáší do nesourodé okolní zástavby příjemné osvěžení. Mimo to objekt tvoří výrazný komunální landmark.
Jednoduché funkční členění je podle pater. V podzemí se nachází administrativa prosvětlená pouze metr širokým světlíkem. Hlavni vstup do budovy je v přízemí na jižní straně objektu. Zde se také nachází soukromá klinika a recepce pro denní pacienty s přístupem na malé venkovní hřiště. Přízemí, první a druhé patro je spojeno s nemocničním komplexem přímými cestami zejména proto, aby děti nepostřehli, že se blíží k operačnímu sálu. Druhé patro, zasvěcené výzkumu, je navíc propojeno na západním konci krátkým skleněným mostem i s přilehlým institutem. Kanceláře a pracoviště výzkumných pracovníků se vinou kolem fasád. Mezi nimi jsou dvě místnosti se speciálním vybavením pro elektrofyziologii.
Nehospitalizovaným pacientům je vyhrazeno 3. a 4. patro. V pátém patře jsou pro změnu pokoje s koupelnami pro rodiče a pacienty, kteří přijeli z daleka a potřebují ubytování.
Skrze recepce v prvních 4 patrech prochází velké světlíky vytvářející zajímavé pohledy nahoru a dolů. Ubytovací část objektu zohledňuje také rozdílné potřeby jednotlivých věkových kategorií a je vybavena spoustou hracích koutků. Na poměrně malé kompaktní parcele bylo nejtěžším úkolem prosvětlit dostatečně všechny vnitřní prostory, což se architektům podařilo velmi obstojně s výjimkou zmíněné administrativy.
Centrum nese jméno Richarda Desmonda - úspěšného nakladatele novin a časopisů, jenž přispěl největším dílem k financování stavby.
Moorfieldská nemocnice se nachází v klidném londýnském trojúhelníku Old Street, Angel, Barbican a je jedním z nejstarších a největších optalmologických center na světě. Její nová přístavba (RDCEC), která byla otevřena v únoru roku 2007, je citlivě (s ohledem na funkční symbiózu) zapojena do stávajícího komplexu budov, s nimiž je i fyzicky propojena. Soudobým pojetím přední fasády zcela nenuceně doplňuje okolní podivné budovy všech možných stylu (případně jejich směsí) a stáří - od viktoriánských cihlových domků přes renovované tovární haly až po brutalistní betonové činžáky.
Záměrem bylo vytvořit prostředí vhodné pro klinicky výzkum, diagnózu a léčbu a zároveň poskytnout komfortní ubytování a relaxaci mladým pacientům ve věku od 6 měsíců do 18 let včetně jejich rodičů. Ročně nemocnicí projde zhruba 25.000 dětí.
Budova má dvě výrazné fasády (jižní a severní), obě s dobrým výhledem na městskou zástavbu. Parter budovy je odlehčen prosklenou fasádou s kavárnami a obchody. Nad nimi se vznáší "akvárium" s prohnutými hliníkovými pláty upevněnými vždy ve třech bodech na nerezových lanech a vytvářejícími dojem třpytivého hejna ryb kroužícího kolem oranžové vysazené čekárny ve 3. patře. Pro pacienty zevnitř "akvárium" zase působí jako houf ptáků na obloze. Spolu s barevným pojetím interiéru a rozmístěním dalších interaktivních výtvarných děl tak zapojuje všechny lidské smysly, nejen zrakové. Vše je navíc umocněno proměnou světla během dne, od prudkého slunečního záření až po barevné hříčky s umělým nočním osvětlením.
Přestože zvenčí budova vůbec nepůsobí jako nemocnice, zvoleny výtvarný a environmentální koncept i provedení naprosto vystihují její poslání a vnáší do nesourodé okolní zástavby příjemné osvěžení. Mimo to objekt tvoří výrazný komunální landmark.
Jednoduché funkční členění je podle pater. V podzemí se nachází administrativa prosvětlená pouze metr širokým světlíkem. Hlavni vstup do budovy je v přízemí na jižní straně objektu. Zde se také nachází soukromá klinika a recepce pro denní pacienty s přístupem na malé venkovní hřiště. Přízemí, první a druhé patro je spojeno s nemocničním komplexem přímými cestami zejména proto, aby děti nepostřehli, že se blíží k operačnímu sálu. Druhé patro, zasvěcené výzkumu, je navíc propojeno na západním konci krátkým skleněným mostem i s přilehlým institutem. Kanceláře a pracoviště výzkumných pracovníků se vinou kolem fasád. Mezi nimi jsou dvě místnosti se speciálním vybavením pro elektrofyziologii.
Nehospitalizovaným pacientům je vyhrazeno 3. a 4. patro. V pátém patře jsou pro změnu pokoje s koupelnami pro rodiče a pacienty, kteří přijeli z daleka a potřebují ubytování.
Skrze recepce v prvních 4 patrech prochází velké světlíky vytvářející zajímavé pohledy nahoru a dolů. Ubytovací část objektu zohledňuje také rozdílné potřeby jednotlivých věkových kategorií a je vybavena spoustou hracích koutků. Na poměrně malé kompaktní parcele bylo nejtěžším úkolem prosvětlit dostatečně všechny vnitřní prostory, což se architektům podařilo velmi obstojně s výjimkou zmíněné administrativy.
Centrum nese jméno Richarda Desmonda - úspěšného nakladatele novin a časopisů, jenž přispěl největším dílem k financování stavby.
0 komentářů
přidat komentář
