Čtyři rodinné domy v Matosinhos

První realizace se Álvaro Siza dočkal ještě před dokončením studia na akademii výtvarných umění v Portu. Nejprve v šestnácti letech postavil za domem svých rodičů v Matosinhos zahradní pavilon a zrekonstruoval babiččinu kuchyni. Po nabytí cenných zkušeností z realizací několika interiérů se dostal k úkolu vybudovat na západním předměstí Porta čtveřici rodinných domů. Domy na ulici Rua Dr. Filipe Coelho v Matosinhos leží necelý kilometr od Sizova rodného domu, kde zpočátku provozoval svoji kancelář. S projekčními pracemi začal v jednadvaceti letech (rok před ukončením studia) a stavby dokončil po třech letech (rok předtím než definitivně odešel z Távorova ateliéru). Sizovu ranou tvorbu najdeme výlučně v jeho rodném Matosinhos, kde prvními klienty byli rodinní příslušníci. Později získával samostatné zakázky od svého učitele Fernando Távory, u něhož studoval a také pracoval. Projekt čtyř rodinných domů tvoří trojice hmot obrácených severní fasádou do ulice Rua Dr. Filipe Coelho a s jižními fasádami orientovanými do zahrad, což mělo hlavní vliv na uspořádání společenských a soukromých místností v domě.
Siza se pod Távorovým vlivem snažil navrhnout moderní dům, který by však vycházel z portugalských tradic. Távora vydal již v roce 1947 knihu Problém portugalského domu (O Problema da Casa Portuguesa), kde se kromě kritiky snažil najít řešení pro moderní portugalskou architekturu. Ačkoli se nikdy neřadil mezi avantgardu, tak důvěrně znal Le Corbusierovu tvorbu a horlivě o ní přednášel svým studentům na portské akademii.
Ve stejném roce, kdy Siza začal pracovat na projektu čtyř rodinných domů v Matosinhos, dokončil Le Corbusier mariánskou kapli v Ronchamp, kterou musel Siza dobře znát. Západní fasádu rodinného domu obrácenou do ulice Rua Dr. Forbes Bessa lze přirovnat ke zmenšené variantě severní fasády kaple v Ronchamp. Nejen na této fasádě si mladý Siza zkoušel všechny možné druhy okenních otvorů, konstrukčních spojů a tvarosloví. Stejně tak mají obě stavby hrubě omítané bílé stěny. V pozdějších rozhovorech Siza tyto francouzské inspirace odmítá s argumentem, že podobně se stavělo všude na portugalském venkově. Siza nevěnoval pozornost tehdejší kritice s tím, že teprve čas ukáže. Jeho snaha neopakovat tradiční řešení, ale přinášet nové odpovědi dokládá “roztržená“ sedlová střecha dvojdomku, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o dva samostatné objekty. Čtveřice rodinných domů Sizovi posloužila jako laboratoř, kde si vyzkoušel různé práce s kamenem, dřevem i kovem, kde zkušené oko pozná vliv japonského lidového stavitelství, Aaltovu skandinávskou intimitu, Gropiovu německou funkčnost či Gaudího katalánskou bujarost.