Tento projekt časově navazuje na
Pulitzerovu Nadací, které autorem je
Tadao Ando. Druhá stavba, přímo sousedící s Pulitzerovou nadací je Contemporary Arts Museum jejímž autorem je americký architekt Brad Cloepfil.
„First Street Forum“, což bylo původní jméno organizace, se v počátcích úvah o tvůrci projektu rozhodovala mezi třemi veličinami evropského původu:
Herzog & de Meuron,
Enrique Norten,
Rem Koolhaas a
Peter Zumthor. Museum se nakonec rozhodlo jinak. Dalo přednost stoupající hvězdě architektonického nebe na domácí scéně. Architektonický ateliér Allied Works, v čele se svým zakladatelem Bradem Cloepfilem měla v té době již za sebou několik prací obdobného charakteru: Rozšíření Musea od
Roberta Venturiho v Seattlu, Museum umění a designu na Manhattanu, rozšíření a přestavbu Musea umění universitního kampusu v Michiganu.
Nárožní parcela západně od Pulitzerovy nadace je svým průčelím plynule zakřivena podle křivky uliční čáry. Ke koncepci autor říká:
„Tato stavba je skutečně pouhá skořápka, takový druh staveniště pro umělce.“ Na rozdíl od sousedního projektu s trvalou expozicí je toto museum určeno pro výměnné výstavy rozličných tvůrců a stylů.
„Věřím, že to bude prostor kde umělci a kurátoři mohou přijít a tvořit. Pokusili jsme se vytvořit „resonant volumes“.
Je to rozdílný přístup než sousední stavba, tvůrci však používají obdobného měřítka i materiálu. Základním materiálem je i zde pohledový beton. Hmoty jsou zdá se ještě velkorysejší než u Anda. Zjemnění měřítku dodává použití nerezové sítě jako fasádního pláště, stejně tak i velkorysé skleněné plochy - otvory s průhledy dovnitř, jako když otevřete šuplíky.
Nejkrásnější je společné vnitřní nádvoří s plastikou Richarda Serry. Contemporary Art Museum má směrem do nádvoří umístěnou kavárnu se stolky. Je tu ticho a klid. Člověk i na chvilku zapomene kde je a proč tam je. Kouká na to rezavé železo, šedé stěny a schody. Skoro až pocit soukromí atria rodinného domu. Obě stavby totiž měřítkem ani nejsou o tolik větší.
Podrobněji článek k oběma navštíveným stavbám od Jima Lutze, publikovaný v
No.50., ze kterého jsem i vycházel při některých citacích.