Chrám Church of the Jubilee
Dio Padre Misericordioso
„Užitý kruh představuje dokonalost, království nebeské. Čtverec zosobňuje Zemi, čtyři živly a racionální uvažování.“
Tři roky po plánovaném termínu dokončení byl za účasti papeže Jana Pavla II. slavnostně otevřen kostel od Richarda Meiera, který v roce 1996 porazil ve vyzvané soutěži Tadao Ando, Günthera Behnische, Santiago Calatravu, Petera Eisenmana a Franka Gehryho. Kostel stojí v poměrně nové obytné čtvrti deset kilometrů za Římem. Tradiční bílé Meierově estetice dominují tři prefabrikované betonové oblouky (vysoké od 56 do 88 stop) připomínající lodní plachty. Bílé barvy betonu bylo docíleno přidáním 2600 tun rozemletého bílého mramoru z Carrary. Aby bílá zůstala bílou, tak firma Italcementi vyvinula speciální druh bílého cementu. Na betonových plochách z tohoto cementu se neusazují škodlivé látky, ale oxidují na uhlovodíky, a povrch tak zůstává čistý, což je ve smogem a prachem sužovaném Římě nedocenitelné plus. Inženýři strávili desítky tisíc hodin nad projektem, když vymýšleli posuvné bednění, mechanismus na zvedání dvanácti tunových prefabrikátů a proplétali stavbou kilometry ocelových táhel. A to všechno jen kvůli třem bílým plachtám. Duchovní stránce stavby se bude věnovat následující část textu. (pš)
Kostel na cestě do třetího tisícíletí
Charakteristickou vlastností tohoto kostela je jeho mnohovýznamovost. Návštěvník kostela většinou obdivuje architekturu a konstrukci kostela, která z něj činí umělecké dílo. Nemenší význam pro pozorovatele má i duchovní a liturgický význam stavby. Začněme u tvaru kostelní lodě, která připomíná skutečnou loď - „Petrovu loď”. V křesťanské tradici představuje kostel loď „Božího lidu” řízenou „Petrem” - papežem.
Tento kostel, který si papež Jan Pavel II. přál jako vzpomínku na jubilejní rok 2000, měl podle jeho autora zobrazovat „kostel jako loď” brázdící mořem do třetího tisíciletí a v přeneseném slova smyslu - díky své poloze - „loď obecního kostela” připlouvající do místní čtvrti. Tři plachty, které překlenují hlavní kostelní loď a boční kapli, symbolizují svatou Trojici a největší z plachet má představovat Boží ochranu nad křesťanskou společností. Ačkoli je většina horizontálních a vertikálních ploch zasklená, tak do kostela nesvítí žádné přímé sluneční paprsky. S jedinou výjimkou v letním odpoledni, kdy malým oknem nad presbytářem proniká dovnitř svazek paprsků, který osvětluje krucifix.
Oltář přebírá znovu tvar lodě. Leží navíc v rozporu se zvyklostmi na západě, což je u klasických kostelů obvyklé místo pro kněžiště. A to zde bývá proto, že slunce představuje v křesťanské symbolice Ježíše jako „světlo světa” a oltář se směruje k východu, aby se zdůraznilo místo, kde je přítomen Ježíš během eucharistie (svatého přijímání), stejně jako na východě vychází slunce. U tohoto kostela je na východě předek lodi, tak říkajíc „příď” lodě, zatímco oltář se nachází na zádi, kde jinak bývá motor lodě. Eucharistie je motor, který dává loď do pohybu.
Když se člověk účastní liturgické bohoslužby, tak má - díky kompletně prosklené střeše stejně jako skleněné přední (východní) fasádě a zadní (západní) fasádě - pocit, že se modlí pod širým nebem přímo k Bohu.
Tabernákl (sanktuárium) není očividně umístěn centrálně, protože je v pravém rohu kaple. Ani ne tak proto, že by to nebylo důležité, spíš naopak, že je tak z hlavní lodě lépe vidět.
I když jde o moderní kostel, tak v určitém smyslu přece jen sleduje klasický obraz religiózní stavby, zvlášť „gotické” - svojí výškou, štíhlým průčelím s postranní zvonicí.
Pět zvonů bylo ručně odlito v Pontificia Fonderia Marinelli v Agnone. Na každém ze zvonů jsou vyobrazení obecního jako i univerzálního charakteru: První a největší zvon byl věnován Evropě a byl posvěcen Panně Marii. Na tomto zvonu je také soupis všech oficiálních výročí od roku 1300 až do dneška jako i první mše místní obce. Druhý největší zvon je věnován Americe a vysvěcen byl Svatému Petru a Pavlovi, patronům města Říma. Mimo to na sobě nese i datum prvního křtu v obci. Třetí největší zvon je věnován Africe a byl posvěcen Svatém Karlu Boromejskému na počest papeži Janu Pavlu II., jehož křestní jméno je Karol. Nese na sobě i datum prvního pohřbu v obci. Čtvrtý zvon je věnován Oceánii a vysvěcen byl Svatému Cyrilu Alexandrijskému a Svatému Tomáši Akvinskému - k uctění obou obcí, k nimž předtím naše území dříve patřilo. Na zvon je zapracováno datum první svatby v obci. Konečně pátý zvon je věnován Asii a vysvěcen byl Svatému Františku Xaverovi a Svaté Terezii Ježíškově - ochráncům misií. Nese na sobě datum položení základního kamene kostelního areálu, který může člověk spatřit na malém náměstí před hlavním vstupem do kostela.
Uvnitř kostela v chodbě vedoucí do sakristie hned za presbytářem stojí křišťálový relikviář s liturgickými předměty ze stříbra, které navrhla firma Bulgari speciálně pro tento kostel. Jsou skutečnými mistrovskými díly, které svou elegancí a prostotou dokonale souzní s kostelem. Používají se jen při mimořádně významných liturgických svátcích. Nad kněžištěm můžete obdivovat krucifix ze 17. století. Tvoří ho papírmašé s dřevěným křížem a kostelu ho darovala jiná římská křesťanská obec.
Obrazová (i sochařská) znázornění v celém kostele jsou také pojaty velmi stroze: „Via Crucis” (křížová cesta), socha Madony a plochý reliéf „Milosrdný otec”. Strohost v obrazovém ztvárnění i architektuře vystihují vlastnost celé stavby.
Rozhodnutí vytvořit na okraji Říma takovéto stavební dílo mělo nakonec za následek zhodnocení celého okrajového území. Stavba zanechává svoji stopu nejen v návštěvnících, ale i obyvatelstvu této příměstské čtvrti.
Richard Meier
 |
Kostel na cestě do třetího tisícíletí
Charakteristickou vlastností tohoto kostela je jeho mnohovýznamovost. Návštěvník kostela většinou obdivuje architekturu a konstrukci kostela, která z něj činí umělecké dílo. Nemenší význam pro pozorovatele má i duchovní a liturgický význam stavby. Začněme u tvaru kostelní lodě, která připomíná skutečnou loď - „Petrovu loď”. V křesťanské tradici představuje kostel loď „Božího lidu” řízenou „Petrem” - papežem.
Tento kostel, který si papež Jan Pavel II. přál jako vzpomínku na jubilejní rok 2000, měl podle jeho autora zobrazovat „kostel jako loď” brázdící mořem do třetího tisíciletí a v přeneseném slova smyslu - díky své poloze - „loď obecního kostela” připlouvající do místní čtvrti. Tři plachty, které překlenují hlavní kostelní loď a boční kapli, symbolizují svatou Trojici a největší z plachet má představovat Boží ochranu nad křesťanskou společností. Ačkoli je většina horizontálních a vertikálních ploch zasklená, tak do kostela nesvítí žádné přímé sluneční paprsky. S jedinou výjimkou v letním odpoledni, kdy malým oknem nad presbytářem proniká dovnitř svazek paprsků, který osvětluje krucifix.
Oltář přebírá znovu tvar lodě. Leží navíc v rozporu se zvyklostmi na západě, což je u klasických kostelů obvyklé místo pro kněžiště. A to zde bývá proto, že slunce představuje v křesťanské symbolice Ježíše jako „světlo světa” a oltář se směruje k východu, aby se zdůraznilo místo, kde je přítomen Ježíš během eucharistie (svatého přijímání), stejně jako na východě vychází slunce. U tohoto kostela je na východě předek lodi, tak říkajíc „příď” lodě, zatímco oltář se nachází na zádi, kde jinak bývá motor lodě. Eucharistie je motor, který dává loď do pohybu.
Když se člověk účastní liturgické bohoslužby, tak má - díky kompletně prosklené střeše stejně jako skleněné přední (východní) fasádě a zadní (západní) fasádě - pocit, že se modlí pod širým nebem přímo k Bohu.
Tabernákl (sanktuárium) není očividně umístěn centrálně, protože je v pravém rohu kaple. Ani ne tak proto, že by to nebylo důležité, spíš naopak, že je tak z hlavní lodě lépe vidět.
I když jde o moderní kostel, tak v určitém smyslu přece jen sleduje klasický obraz religiózní stavby, zvlášť „gotické” - svojí výškou, štíhlým průčelím s postranní zvonicí.
Pět zvonů bylo ručně odlito v Pontificia Fonderia Marinelli v Agnone. Na každém ze zvonů jsou vyobrazení obecního jako i univerzálního charakteru: První a největší zvon byl věnován Evropě a byl posvěcen Panně Marii. Na tomto zvonu je také soupis všech oficiálních výročí od roku 1300 až do dneška jako i první mše místní obce. Druhý největší zvon je věnován Americe a vysvěcen byl Svatému Petru a Pavlovi, patronům města Říma. Mimo to na sobě nese i datum prvního křtu v obci. Třetí největší zvon je věnován Africe a byl posvěcen Svatém Karlu Boromejskému na počest papeži Janu Pavlu II., jehož křestní jméno je Karol. Nese na sobě i datum prvního pohřbu v obci. Čtvrtý zvon je věnován Oceánii a vysvěcen byl Svatému Cyrilu Alexandrijskému a Svatému Tomáši Akvinskému - k uctění obou obcí, k nimž předtím naše území dříve patřilo. Na zvon je zapracováno datum první svatby v obci. Konečně pátý zvon je věnován Asii a vysvěcen byl Svatému Františku Xaverovi a Svaté Terezii Ježíškově - ochráncům misií. Nese na sobě datum položení základního kamene kostelního areálu, který může člověk spatřit na malém náměstí před hlavním vstupem do kostela.
Uvnitř kostela v chodbě vedoucí do sakristie hned za presbytářem stojí křišťálový relikviář s liturgickými předměty ze stříbra, které navrhla firma Bulgari speciálně pro tento kostel. Jsou skutečnými mistrovskými díly, které svou elegancí a prostotou dokonale souzní s kostelem. Používají se jen při mimořádně významných liturgických svátcích. Nad kněžištěm můžete obdivovat krucifix ze 17. století. Tvoří ho papírmašé s dřevěným křížem a kostelu ho darovala jiná římská křesťanská obec.
Obrazová (i sochařská) znázornění v celém kostele jsou také pojaty velmi stroze: „Via Crucis” (křížová cesta), socha Madony a plochý reliéf „Milosrdný otec”. Strohost v obrazovém ztvárnění i architektuře vystihují vlastnost celé stavby.
Rozhodnutí vytvořit na okraji Říma takovéto stavební dílo mělo nakonec za následek zhodnocení celého okrajového území. Stavba zanechává svoji stopu nejen v návštěvnících, ale i obyvatelstvu této příměstské čtvrti.
0 komentářů
přidat komentář
