Casa da Arquitectura
Real Vinícola
Architektonický projekt, který přichází sto let poté, co bylo mezi lety 1897 až 1901 postaveno vinařství Real Vinícola, je založen na původních ruinách a jejich rekonstrukci prostřednictvím zkoumání historických průmyslových budov.
„V okamžiku, kdy se budova rozpadne,“ říká Simmel, „neznamená to nic jiného, než že přírodní síly začínající převládat nad lidskou prací: rovnováha mezi přírodou a lidským duchem, který reprezentovala budova, se přesouvá ve prospěch přírody“.
Hlavním cílem tohoto projektu bylo obnovit rovnováhu sil mezi přírodou a lidským duchem. Rovnováhy bylo dosaženo vyjednáváním s oběma elementy: mezi přírodou, která si v nekonečném boji nárokuje prostor, který byl kdysi její; člověkem, který se tu před sto lety projevil a vybudoval prostor; a navíc v duchu, který bude umět navázat dialog s oběma předchozími. Příkladem tohoto dialogu jsou vzrostlé stromy uvnitř jedné z budov, které byly zachovány vytvořením otevřených dvorů. Objekt bude znovu obydlen, ale práva, která příroda během mnoha let opuštění nabyla, zůstala ponechána.
Kdykoli to jen bylo možné, pokoušeli jsme se vycházet z původních plánů. Byly obnoveny všechny obvodové stěny, stejně jako dřevěné příhradové konstrukce. Snažili jsme se uchovat industriální charakter místa.
Tam, kde došlo ke změně funkcí pro nově navržené prostory, bylo potřeba dodržovat aktuální právní předpisy. Vnější betonová schodiště vznikla z důvodu požární bezpečnosti. Rozhodli jsme se, že je neintegrujeme do interiéru kvůli negativnímu dopadu, které by měly na ocelovou konstrukci stropní desky. Nechtěli jsme narušit krásu vyjádřenou téměř nekonečným opakováním strukturálního modulu litinových sloupů a ocelových trámů. Na východní straně objektu bylo třeba vybourat nová okna. Protože jsme do projektu zaváděli nový prvek, rozhodli jsme se zásah nemaskovat a přiznat současný charakter - vytvořením tenkých vystupujících okenních rámů, které kontrastují vůči stávajícím zapuštěným oknům.
Kromě hledání rovnováhy mezi různými požadavky jsme také chtěli, aby zůstala jasně patrná konstrukce a projevovala se v celé své pravdivosti. Věříme, že v tomto konkrétním případě by měla být hmota domu vnímána nejen v prostoru, ale také v čase.
„V okamžiku, kdy se budova rozpadne,“ říká Simmel, „neznamená to nic jiného, než že přírodní síly začínající převládat nad lidskou prací: rovnováha mezi přírodou a lidským duchem, který reprezentovala budova, se přesouvá ve prospěch přírody“.
Hlavním cílem tohoto projektu bylo obnovit rovnováhu sil mezi přírodou a lidským duchem. Rovnováhy bylo dosaženo vyjednáváním s oběma elementy: mezi přírodou, která si v nekonečném boji nárokuje prostor, který byl kdysi její; člověkem, který se tu před sto lety projevil a vybudoval prostor; a navíc v duchu, který bude umět navázat dialog s oběma předchozími. Příkladem tohoto dialogu jsou vzrostlé stromy uvnitř jedné z budov, které byly zachovány vytvořením otevřených dvorů. Objekt bude znovu obydlen, ale práva, která příroda během mnoha let opuštění nabyla, zůstala ponechána.
Kdykoli to jen bylo možné, pokoušeli jsme se vycházet z původních plánů. Byly obnoveny všechny obvodové stěny, stejně jako dřevěné příhradové konstrukce. Snažili jsme se uchovat industriální charakter místa.
Tam, kde došlo ke změně funkcí pro nově navržené prostory, bylo potřeba dodržovat aktuální právní předpisy. Vnější betonová schodiště vznikla z důvodu požární bezpečnosti. Rozhodli jsme se, že je neintegrujeme do interiéru kvůli negativnímu dopadu, které by měly na ocelovou konstrukci stropní desky. Nechtěli jsme narušit krásu vyjádřenou téměř nekonečným opakováním strukturálního modulu litinových sloupů a ocelových trámů. Na východní straně objektu bylo třeba vybourat nová okna. Protože jsme do projektu zaváděli nový prvek, rozhodli jsme se zásah nemaskovat a přiznat současný charakter - vytvořením tenkých vystupujících okenních rámů, které kontrastují vůči stávajícím zapuštěným oknům.
Kromě hledání rovnováhy mezi různými požadavky jsme také chtěli, aby zůstala jasně patrná konstrukce a projevovala se v celé své pravdivosti. Věříme, že v tomto konkrétním případě by měla být hmota domu vnímána nejen v prostoru, ale také v čase.
Guilherme Machado Vaz
0 komentářů
přidat komentář
