Bývalá škola odborových svazů
Ehemalige Bundesschule des ADGB
Švýcarský architekt Hannes Meyer, historicky druhý ředitel Bauhausu, je spojován s politickými turbulencemi na škole, levicovým směrováním a bouřlivým odvoláním z funkce. Tyto kauzy často zastiňují nepopiratelnou kvalitu Meyerových architektonických návrhů. Mezi nejzachovalejší patří školní areál bývalé Federace německých odborových svazů (Bundesschule des Allgemeinen Deutschen Gewerkschaftsbundes, ADGB) ležící 10 km severovýchodně od Berlína v městě Bernau. Urbanistický koncept vychází z pavilónového principu podobně jako škola Bauhaus v Desavě. V tomto případě však musel být zohledněn mírně se svažující pozemek, učitelské domy jsou hned vedle a studentské koleje mají podstatně větší kapacitu (60 dvojlůžkových pokojů). Odborářská škola u Berlína vzešla ze soutěže, kam bylo v roce 1928 přizváno šest architektů. Meyer školu dokončil o dva roky později, kdy byl současně odvolán z vedení Bauhausu a přestěhoval se do Moskvy, kde byl jmenován profesorem na sovětské akademii architektury a pozemního stavitelství WASI.
Meyer navrhl berlínskou školu společně se švýcarským kolegou Hansem Wittwerem, který na Bauhausu vyučoval teorii. Studenti Bauhausu byli zapojeni nejen do návrhu, ale podíleli se také na realizaci stavby a zařízení interiéru. Součástí urbanistického plánu bylo kromě školy v borovicovém háji také vybudování sportovního zázemí s hřišti, 50 m bazénem a zakomponování přírodního jezera k trávení volného času. Školu mělo navštěvovat vždy 120 pracovníků ve čtyřtýdenních turnusech, kde měli být vzdělávání v odborovém hnutí, podnikové správě, ekonomice, pojišťovnictví a pracovním právu, sociální politice a průmyslové hygieně. 1993 byla škola násilně obsazena a NSDAP si zde zřídilo středisko, 1936 zde byli vzděláváni členové vedení gestapa a SS. V létě 1939 zde členové SS naplánovali přepadení vysílačky v Gliwicích (záškodnická akce, která zavdala příčinu vypuknutí druhé světové války). Po skončení války sloužily budovy jako vojenská nemocnice pro Rudou armádu. 1946 byla stavba předána nově založené východoněmecké vládě, která ji znovu využívala jako školu od 1951 přejmenovanou na vysokou odborovou školu Fritze Heckerta. V 50. letech byl areál rozšířen podle projektu východoněmeckého architekta Georga Waterstradta. Od roku 1977 je ADGB v Bernau památkově chráněno a v červenci 2017 bylo společně se školními areály ve Výmaru a Desavě zapsáno na seznam světového dědictví Unesco.
Meyer navrhl berlínskou školu společně se švýcarským kolegou Hansem Wittwerem, který na Bauhausu vyučoval teorii. Studenti Bauhausu byli zapojeni nejen do návrhu, ale podíleli se také na realizaci stavby a zařízení interiéru. Součástí urbanistického plánu bylo kromě školy v borovicovém háji také vybudování sportovního zázemí s hřišti, 50 m bazénem a zakomponování přírodního jezera k trávení volného času. Školu mělo navštěvovat vždy 120 pracovníků ve čtyřtýdenních turnusech, kde měli být vzdělávání v odborovém hnutí, podnikové správě, ekonomice, pojišťovnictví a pracovním právu, sociální politice a průmyslové hygieně. 1993 byla škola násilně obsazena a NSDAP si zde zřídilo středisko, 1936 zde byli vzděláváni členové vedení gestapa a SS. V létě 1939 zde členové SS naplánovali přepadení vysílačky v Gliwicích (záškodnická akce, která zavdala příčinu vypuknutí druhé světové války). Po skončení války sloužily budovy jako vojenská nemocnice pro Rudou armádu. 1946 byla stavba předána nově založené východoněmecké vládě, která ji znovu využívala jako školu od 1951 přejmenovanou na vysokou odborovou školu Fritze Heckerta. V 50. letech byl areál rozšířen podle projektu východoněmeckého architekta Georga Waterstradta. Od roku 1977 je ADGB v Bernau památkově chráněno a v červenci 2017 bylo společně se školními areály ve Výmaru a Desavě zapsáno na seznam světového dědictví Unesco.
0 komentářů
přidat komentář
