Bytový dům Matosinhos

foto: Petr Šmídek, 2013

Okolí bylo po celá desetiletí využíváno jako průmyslová zóna pro konzervárenské zpracování sardinek a tuňáků. Ve starých a často také opuštěných továrnách na sardinky spočívá hlavní díl kolektivní paměti Matosinhos. Nově navržený objekt se výškově odpoutává od okolních průmyslových staveb. Obvodový plášť tvoří pohledový beton a vlnitý pozinkovnaný plech, čímž se přímo odkazuje na svoje industriální předchůdce. Již řadu let mě ohromuje tvorba Eduarda Chillidy, a to zejména pro svou jednoduchost. Chillida vytváří scenérie prostým abstrahování hmot. Z nečleněných bloků postupně vytváří hmoty, která umožňují architektonické průhledy. Jemnými zásahy je rovněž definována vnitřní dispozice, odebíráním hmoty z původního bloku. Vystrčením skleněných tabulí ven i jejich posunutím nazpět je jasně patrné rozdělení jednotlivých bytů. Zároveň vzniká rytmus a individuální výraz celého domu, kde jsou za fasádou jasně vidět kuchyně, obýváky a další pokoje.
Objekt i s rostoucím měřítkem stále vyžaduje lidský prvek. Fyzickou přítomnost. Stropní desky jasně vymezují horizontální členění jednotlivých poschodí. Snažili jsme se vyvarovat toho, aby fasáda zvenku připomínala typologii bytového domu. Některé z bytů nevyžadovaly soukromí, jiné o to vyloženě stály. Rytmus betonových prvků umožnil obyvatelům ukrýt se za fasádou.
Od prvotní studie bylo cílem rozdělit objekt přečnívajícími deskami, aby se objekt působil spíše horizontálním dojmem než jako výšková budova. Rovněž byly zcela přehodnoceny komerční prostory v přízemí. Hlavním cílem bylo co nejbližší spojení s kolemjdoucími. Po počátečních úvahách jsme zaujali postoj, kde jsou vytvořeny zcela nové prostory k prodeji. Výlohy do ulice slouží jako police pro zboží. Proměňuje produkty v aktivního účastníka, který se nachází na vnější straně domu. Co spatříte je však méně důležité než to, co je skryté. Začíná pramenit zvědavost. Zavěšené betonové boxy, které vystavují zboží nabízené v obchodech, se osvědčily jako užitečné prvky před vstupem do obchodu. Několik z nich také doplňuje rytmus vstupních prostorů k horním bytům, které odráží materiálovou volbu známou z venku. Na podlahách jsou běžné keramické dlaždice, jaké jsou v těchto oblasti časté, navíc s odkazem na průmyslovou historii této městské části.
Typologie bytů chytře reaguje na požadavky trhu a nabízí tak tři různé velikosti. Jedinou výjimkou je poslední patro, kam byly navrženy dvoupodlažní dispozice. Některé provozy v průběhu doby získaly vyšší roli a jiné byly více zatlačeny do ústraní. Jižní fasáda domu, jejíž vnitřní uspořádání obsahuje schodiště a vstupní části, vytlačuje kuchyně blíž k fasádě a dává jim stejný význam jako má obývací pokoj nebo jídelna.
Všechny vnitřní dispozice bytů rozvíjí adaptabilní interiéry. Co nejlepšímu přizpůsobení se potřebám obyvatelů slouží posuvné dveře, panely a stěny. Z komerčních důvodů některé byty tyto prvky neobsahují, aby si budoucí majitelé mohli velké otevřené prostory upravit sami. Od samého počátku byla čistě komerční potřeba vytvořit a prodat jednotlivé byty, což byl v Matosinhos zcela nový počin ve smyslu komerčního plánování. Estetické potřeby nakonec podmanily komerční impuls. Navzdory všem omezením a faktu, že se zde jedná o spekulativní nemovitost, můžeme doufat, že další podobné projekty obohatí zdejší městský život.