Bytový dům Greenwich Street

Projekt bytového domu na newyorské Greenwich Street od Archi-Tectonics pochází z roku 2004, má rozlohu 64000 čtverečních stop a leží jen pár bloků míst, kde se řeka Hudson setkává s městem. Se čtvrtí West Village na severu, Soho - centrem módy - na západě, a TriBeCa, kde se průmyslové stavby proměnily v lofty, na jihu je projekt Greenwich Street místem setkání tří významných kulturních oblastí ve středu města. Návrh musel počítat také se zakomponováním zrenovovaného skladiště do nové stavby vytvářející zajímavé prostředí k práci i životu těžící ze svého kontextu.
Projekt začal rekonstrukcí opuštěného šestipodlažního skladiště a následoval výzvou spojit jej s moderní stavbou, přinášející skladiště nazpět do života s obývajícími pokoji, uměleckými galeriemi, tělocvičnami, lázněmi, projekční místností, vinným sklepem a dvoupatrovým penthousem. Archi-Tectonics získali povolení od New York City Board of Standards and Appreals na změnu využití skladiště pro bytové účely. Výsledný návrh tvoří jedenáctipodlažní skleněná konstrukce obalená kolem starého cihlového skladiště, slučování minulosti se současností.
Důležitým prvkem celého návrhu se stala řada balkonů mezi oběma stavbami, na tuto část se architekti dívají jako na záhyb mezi starým a novým. Z místa styku se také stalo hlavní komunikační jádro vytvářející uvnitř samotného konceptu Archi-Tectonics interaktivní prostředí, ale také prostřednictvím balkonů mezi ulicí a soukromým životem uvnitř.
Stavební program stavby je rozdělen do části s více veřejnými zónami jako například galerie v přízemí, která láká místní obyvatele stejně jako řádu umělců v SoHo a pokračuje bytovými jednotkami ve vyšších patrech. Nejvíce soukromí poskytují dva dvoupodlažní penthouse s vlastními střešními terasami v nejvyšších poschodích. Bytové jednotky tvoří horizontální loftové prostory s výškou stropu jedenáct stop (3,30m), které jsou v protikladu k vertikálně programované stavbě. Jedinými příčkami v bytech jsou koupelnová jádra. Některé jednotky mají navíc krby a terasy.
Když bylo vydáno rozhodnutí k využití pozemku na bydlení, muselo se vzít v úvahu pravidlo o ustupování horních podlaží směrem od ulice. Archi-Tectonics přistoupili k návrhu opláštění okny, které „nahrazují tradiční horizontální rovinu městské zástavby diagonálním povrchem rozdvojujícím fasádu. Začleňuje přísná pravidla pro vertikální ustupování budov do nové vertikální krajiny, který ohýbá a kroutí a jak stoupá dodává každému interiéru jiné výhledy.“ Pro obvodový plášť byly použity horizontální hliníkové lamely, modrozelené dvojité zasklení a volně stojící svislé ocelové sloupy.  V uliční úrovní se fasáda obrací směrem do stavby a vytváří přívětivé vstupní prostory.
Projektu na Greenwich Street se podařilo úspěšně vytvořit přechod z ulice do veřejného vnitřního prostoru vedoucího přes centrální jádro do bytových jednotek. Loftové prostory starého skladiště byly proměněny na prostorné ateliéry sloužící okolní umělecké komunitě. Pro obyvatele dosahuje v interiéru propojení s minulostí i současností a pro návštěvníky totéž zase prostřednictvím exteriéru.