Byt v Biskupcově ulici v Praze

Úvodem je nutno předeslat, že samo upořádání bytu zůstává původní. Rozvržení místností a jejich orientace ke světlu připadla mně i majitelům příhodná, doznala jen velmi mírných úprav: uliční pokoje navazující na terasu navzájem propojily nové dveře (ložnice tak přímo navazuje, až se spojuje se současnou pracovnou, budoucím dětským pokojem - pro nadcházející roky příhodné řešení). Příčka, oddělující koupelnu a toaletu od přesíně, se mírně odsunula, rozšířil se tedy průchod mezi obytnou kuchyní a ložnicí. Nové modelace se dostalo průchodu z předsíně do kuchyně.
Z pohledu typologického je snad mírným experimentem uspořádání obytné kuchyně. Kuchyňský stůl je mírně zvýšený (do výše starších stolů, tedy s nezbytnou trnoží), doplněný zároveň vařičem u okna i židlemi ve zbylé části stolu (na fotografiích chybí, své staré židle si majitelé přivezli až později). 
Jediný další prostor rozšiřující společenskou část bytu je předsíň, zařízená jako knihovna (což je funkčně možné, díky existenci původní prostorné šatny, která je z ní přístupná). Průhled mezi těmito dvěma prostory byl proto umocněn (pokud se tak dá nazvat vybourání dveří a jejich nadpraží).
Delší dobu mám pocit, že vnímání architektury zkrze fotografie je často zavádějící ve velmi podstatných věcech.
Pokládám za příznačné, že na žádné z pořízených fotografií se neobjevila terasa. Z terasy je neobyčejný výhled (byt je v posledním patře), je prostorná, je jedním z hlavních důvodů, proč se majitelé rozhodli byt koupit. Jenže terasa se bude upravovat, až se budou opravovat průčelí domu, tedy bůhvíkdy. Z pohledu dokumentace odvedené práce není na ní co zaznamenat. Bez ohledu na to je již nyní fungující pointou ložnice a pokoje, důvodem, proč při průchodu z části společenské do soukromější neodradí zrak dead-end, naopak pohled se otvírá vstříc dalšímu, stále oblíbenějšímu prostoru.