Brasserie Restaurant
„Vyhlídka na rekonstrukci legendární newyorské restaurace ležící v jedné z nejvýznamnějších modernistických staveb světa byla přitažlivá stejně tak jako skličující. Architektura nové restaurace uctivě odmítá mnoho ze zásad modernismu.“
Philip Johnson navrhl do interiéru Miesovy Seagram Building dvě restaurace: Four Seasons a Brasserie. Druhou zmiňovanou restauraci poškodil v roce 1995 požár a její majitel se rozhodl neobnovit modernistický interiér, ale místo toho svěřil zakázku newyorské kancelář Diller + Scofidio.
Projekt suterénní restaurace o 650 čtverečních metrech začal odstraněním veškerých stop Johnsonova interiéru až na betonový povrch a poté byl obložen novou “kůží“ ze dřeva, terazza, dlaždic a skla. Tyto tenké vrstvy se občas odpoutají od svých ploch a promění se v konstrukční, prostorovou nebo jinou funkční součást interiéru. Například podlaha z planiky se odlupuje (kůra tohoto stromu se od svého kmenu také odlupuje), přetváří do lavic, které jsou součástí prostorové obálky hlavního jídelního prostoru. Pás hrušňového dřeva na sádrokartonovém stropě nenásilně rozčleňuje prostor svými pruhy z osvětlených dýh.
Restaurace pro 230 hostů až ironicky kontrastuje svým prostorem bez oken s transparencí celého mrakodrapu. Transparentnost zde nahrazují nová média: venkovní kamera a plazmové obrazovky poskytují elektronický průhled na ulici. Každý, kdo vchází otočnými dveřmi do restaurace, je snímán kamerami a jeho nebo její obraz je promítán na 15 obrazovek umístěných nad barem. Dlouhé skleněné schodiště vede do středu prostoru, takže jsou nově příchozí snadno pozorovatelní sedícími hosty.
Pánské a dámské toalety jsou odděleny fyzicky, ale přesto jsou vizuálně propojené semitransparentními panely z plástvovité hmoty a umyvadlo z lité pryskyřice s jediným odtokem je uloženo napříč mezi oba prostory.
Jídelní stoly z lité pryskyřice obalují kostru z nerezové oceli a podpory tak zůstávají v desce stále patrné. Sedačky na ocelových trojnožkách barových stoliček tvoří vstřikovaný lékařský gel.
Diller+Scofidio
 |
Philip Johnson navrhl do interiéru Miesovy Seagram Building dvě restaurace: Four Seasons a Brasserie. Druhou zmiňovanou restauraci poškodil v roce 1995 požár a její majitel se rozhodl neobnovit modernistický interiér, ale místo toho svěřil zakázku newyorské kancelář Diller + Scofidio.
Projekt suterénní restaurace o 650 čtverečních metrech začal odstraněním veškerých stop Johnsonova interiéru až na betonový povrch a poté byl obložen novou “kůží“ ze dřeva, terazza, dlaždic a skla. Tyto tenké vrstvy se občas odpoutají od svých ploch a promění se v konstrukční, prostorovou nebo jinou funkční součást interiéru. Například podlaha z planiky se odlupuje (kůra tohoto stromu se od svého kmenu také odlupuje), přetváří do lavic, které jsou součástí prostorové obálky hlavního jídelního prostoru. Pás hrušňového dřeva na sádrokartonovém stropě nenásilně rozčleňuje prostor svými pruhy z osvětlených dýh.
Restaurace pro 230 hostů až ironicky kontrastuje svým prostorem bez oken s transparencí celého mrakodrapu. Transparentnost zde nahrazují nová média: venkovní kamera a plazmové obrazovky poskytují elektronický průhled na ulici. Každý, kdo vchází otočnými dveřmi do restaurace, je snímán kamerami a jeho nebo její obraz je promítán na 15 obrazovek umístěných nad barem. Dlouhé skleněné schodiště vede do středu prostoru, takže jsou nově příchozí snadno pozorovatelní sedícími hosty.
Pánské a dámské toalety jsou odděleny fyzicky, ale přesto jsou vizuálně propojené semitransparentními panely z plástvovité hmoty a umyvadlo z lité pryskyřice s jediným odtokem je uloženo napříč mezi oba prostory.
Jídelní stoly z lité pryskyřice obalují kostru z nerezové oceli a podpory tak zůstávají v desce stále patrné. Sedačky na ocelových trojnožkách barových stoliček tvoří vstřikovaný lékařský gel.
0 komentářů
přidat komentář
