Bijvoet Center - laboratoř NMR

Funkcionalistické heslo „Forma sleduje funkci“ se v budově NMR (Neutron Magnetic Resonance - jaderná magnetická rezonance založená na sledování změn spinu jader některých atomů po jejich vystavení silnému magnetickému poli, které nachází uplatnění od medicíny až po archeologii, www.veda.cz) přerodilo do „Forma sleduje silová pole a radiační záření“. Uvnitř dvoupatrového výzkumného centra se nelézá osm spektrometrů (vysokofrekvenční magnety), které měly zásadní vliv na jeho celkovou podobu. Nejdůležitějším úkolem bylo vytvoření ideálních podmínek pro elektromagnety, jejichž síla je až pětsetkrát větší než silové pole Země. Jakékoliv jejich rušení z vnějšku nebo mezi sebou by mohlo ovlivnit přesnost výsledků zkoušek. Vznikla tak 9 metrů vysoká železobetonová skořápka z bez oken a vnitřních sloupů, jejíž rozměry vyplynuly z nutných vzdáleností magnetů mezi sebou, zdmi a stropem.
NMR je dalším projektů zahušťování campusu De Uithof university v Utrechtu, jehož urbanismus z 60.let se snaží od roku 1986 napravovat podle projektu Rema Koolhaase. Současně se nachází na vysoce exponovaném místě uprostřed areálu nedaleko Educatoria nebo Minnaertu. Hlavní vstup do laboratorní budovy je po skleněném mostu z jihu přes architektonicky nevýznamnou fakultu. Zprohýbané betonové pásy (v knize Move popsané jako “topographical Seifert surface”, která je pak daleko čitelnější v právě realizovaném Mercedes museu ve Stuttgartu), jsou během svého “putování” stavbou chvíli podlahou, chvíli zdí a chvíli stropem. Nepůsobí hmotně a už vůbec tak, že by měly něco povinně dělit. Beton tu společně s prosklenými plochami působí spíš jako membrána, která pouze obaluje vnitřní prostorové potřeby.