Alexandrijská knihovna
Alexandrijská knihovna, stojící na egyptském pobřeží Středozemního moře, je velkolepá moderní stavba s nevyřešenou architektonickou identitou. Zadáním soutěže v roce 1989 bylo vzkříšení bájné Alexandrijské knihovny, kterou uctíval celý starověký svět. Nová budova měla propojit město s jeho historií a kulturním dědictvím. Díky své strohé modernitě a technologickým inovacím však více hledí do budoucnosti než k historickým referencím. Kosmopolitní zkoumání forem a techniky možná ústí do silnějšího uvědomění si regionálních sounáležitostí.
Pro některé kritiky má knihovna politický podtext, který zastírá její architektonické poselství, v horším případě působí jako pomník politické přetvářky, jehož užitečnost a koncepční integrita jsou až druhotné. A přestože kritické zkoumání projektu vyžaduje jeho politickou a společensko-historickou kontextualizaci, architektura budovy – vítězný návrh z mezinárodní soutěže (obeslána 524 soutěžními návrhy z 52 zemí) od norského ateliéru Snøhetta – stojí za to ocenit a vyzdvihnout jako autonomní příklad a jako precedens pro současné návrhy knihoven.
Od pobřeží se knihovna jeví jako disk o průměru 160 metrů, nakloněný směrem k vodě ve tvaru klínu. Záměrem architektů bylo, aby čistá geometrie kruhového půdorysu "připomínala cyklickou povahu vědění, které je v průběhu času proměnlivé", a aby navazovala na kruhový půdorys alexandrijského přístavu. Ačkoliv je tento popis poměrně skrupulózní, koncept stavby opravdu naznačuje apel na nadčasovou, univerzální a možná archetypální formu, která ve své čistotě evokuje i provokuje. A to se jí daří – díky své mohutnosti a nápadnému, čistému tvaru působí knihovna v obrazu přístavního města dominantně a prapůvodně.
Rozdíl mezi leteckými fotografiemi a zážitkem na místě je pro srozumitelnost knihovny zásadní: to, co se může ze snímků a modelů jevit jako monolitické, hmotové schéma, má k osobnímu prožitku z pohledu kolemjdoucího hodně daleko. Propracovanost stavby je demonstrována konstrukčními a materiálovými detaily, zářezy do kruhového tvaru a promyšleným vnitřním programem, který je rozprostřen stupňovitě pod šikminou střechy.
Pečlivě, choreograficky navržené okolí budovy je jedním z úspěchů Sn?hetty. Rozlehlé veřejné náměstí a třpytivý bazén chrání knihovnu před chaotickým urbánním prostředím Alexandrie a vytvářejí významné a důstojné předpolí, z něhož se může vynořit její neobvyklá forma. Celý objem knihovny, ponořený pod hladinou bazénu, jako by se otáčel na povrchu Země, což je efekt zdůrazněný šikmým sklonem žulou obložených stěn. Na jižní straně se tento monolitický zakřivený profil dramaticky tyčí dvaatřicet metrů nad náměstím, aniž by městu za ním cokoli prozrazoval z celkové podoby knihovny. Jako pocta historii a tradici jsou do této stěny vytesány řady textů v moderních i zaniklých jazycích, které odkazují na světovost knihovny. Přestože jsou tyto symbolické artefakty vizuálně zábavné a krásně provedené, vyznívají poněkud do prázdna, jako by obtížnost skutečné kulturní evokace na zásadnější či konceptuální úrovni ustoupila doslovné a povrchní snaze vyjádřit funkci knihovny.
Uvnitř budovy, přímo pod šikmým krystalickým baldachýnem, se nachází velká čítárna – korunní klenot knihovny. V čítárně si v jediném průhledu uvědomíme velikost a velkolepost architektonického návrhu. Sedm, na sebe naskládaných plošin, připomíná prostorovou koncepci harvardské knihovny Gund Hall. Plošiny se vzájemně překrývají a vytvářejí dostatečně velký prostor, který pojme až dva tisíce návštěvníků. V interiéru sloupy zvedají strop vysoko do vzduchu a připomínají dramatické, rozevláté podpěry Labroustovy Bibliothèque nationale či Wrightovy Johnson Wax Building. Snad jen v této velkolepé aréně rozpoznáváme budovu jako skutečnou knihovnu, funkčně a genealogicky spjatou s typologickým modelem dobře zavedeným v architektonické tradici.
Programová roztříštěnost interiéru vytváří intimní prostory pro individuální využití. Právě v takto koncipované čítárně architektura oslavuje akty vzdělanosti a erudice. Vyhřívání se v rozptýleném severním světle pronikajícím střechou, teplo přírodních dřevěných povrchů a stupňovité uspořádání podlah vytváří vzrušující, až bachelardovské prostorové momenty, kdy se pohybujeme na pomezí intimního a monumentálního. Bohatě texturované povrchy stěn, puntičkářské konstrukční členění a inovativní systém střešních oken člení obrovský prostor do jemné souhry detailů citelně blízkém lidskému měřítku.
Depozitáře knih a rukopisů se nacházejí v podzemních patrech pod čítárnou. Jsou schopny pojmout více než osm milionů svazků. Další provozy budovy, včetně stálých expozic o egyptské politice minulosti i současnosti, umělecké galerie, planetária a školy informačních věd, dotvářejí promyšlenou a působivou prezentaci návštěvníkům. Jedenáct pater knihovny s celkovou výškou třiačtyřicet metrů nabízí ohromující plochu 80 000 m² a řadí Alexandrijskou knihovnu k největším knihovnám v Africe.
Standardní metrika velikosti knihovny používaná jinde (kapacita sbírek) odhaluje problémy s politikou vzniku knihovny. Konečná cena výstavby ve výši téměř 200 milionů dolarů ponechala na sbírky knihovny málo finančních prostředků a navzdory významnému daru půl milionu frankofonních knih od francouzské vlády v roce 2010 bude budova v dohledné budoucnosti fungovat s výrazně nedostatečnou kapacitou. Zanedbání chodu knihovny po výstavbě představuje rozporuplný příběh budovy jako marnivého projektu nepopulární vlády, nástroje mezinárodního pozérství a nacionálního projevu falešné prosperity zrealizovaného bez ohledu na užitečnost. A tato skutečnost samozřejmě vyvolává obavy ohledně fiskální odpovědnosti monstrózní, přepychové občanské stavby v zemi se znepokojivě vysokou mírou chudoby a potravinové nejistoty.
Bezprostřední otázky, které realizace Alexandrijské knihovny vyvolává, se dotýkají teorie architektury především prvotním záměrem. Pokud jde o architekty, měly by jejich inspirace a vyřčené proklamace ovlivnit naše hodnocení hotového díla? Měly by programy vlády, která projekt financovala, změnit naše chápání jejího úspěchu? Nebo lze architekturu knihovny hodnotit nezávisle a autonomně, studovat ji pro její inovace a zbavit se odpovědnosti za chybná politická, procesní a prioritní rozhodnutí? Taková interpretace by byla ku prospěchu tohoto díla, jehož architektonická kvalita si určitě zaslouží ocenění, ale zasazení do daného společenského rámce na ni vrhá stín pochybností.
Pro některé kritiky má knihovna politický podtext, který zastírá její architektonické poselství, v horším případě působí jako pomník politické přetvářky, jehož užitečnost a koncepční integrita jsou až druhotné. A přestože kritické zkoumání projektu vyžaduje jeho politickou a společensko-historickou kontextualizaci, architektura budovy – vítězný návrh z mezinárodní soutěže (obeslána 524 soutěžními návrhy z 52 zemí) od norského ateliéru Snøhetta – stojí za to ocenit a vyzdvihnout jako autonomní příklad a jako precedens pro současné návrhy knihoven.
Od pobřeží se knihovna jeví jako disk o průměru 160 metrů, nakloněný směrem k vodě ve tvaru klínu. Záměrem architektů bylo, aby čistá geometrie kruhového půdorysu "připomínala cyklickou povahu vědění, které je v průběhu času proměnlivé", a aby navazovala na kruhový půdorys alexandrijského přístavu. Ačkoliv je tento popis poměrně skrupulózní, koncept stavby opravdu naznačuje apel na nadčasovou, univerzální a možná archetypální formu, která ve své čistotě evokuje i provokuje. A to se jí daří – díky své mohutnosti a nápadnému, čistému tvaru působí knihovna v obrazu přístavního města dominantně a prapůvodně.
Rozdíl mezi leteckými fotografiemi a zážitkem na místě je pro srozumitelnost knihovny zásadní: to, co se může ze snímků a modelů jevit jako monolitické, hmotové schéma, má k osobnímu prožitku z pohledu kolemjdoucího hodně daleko. Propracovanost stavby je demonstrována konstrukčními a materiálovými detaily, zářezy do kruhového tvaru a promyšleným vnitřním programem, který je rozprostřen stupňovitě pod šikminou střechy.
Pečlivě, choreograficky navržené okolí budovy je jedním z úspěchů Sn?hetty. Rozlehlé veřejné náměstí a třpytivý bazén chrání knihovnu před chaotickým urbánním prostředím Alexandrie a vytvářejí významné a důstojné předpolí, z něhož se může vynořit její neobvyklá forma. Celý objem knihovny, ponořený pod hladinou bazénu, jako by se otáčel na povrchu Země, což je efekt zdůrazněný šikmým sklonem žulou obložených stěn. Na jižní straně se tento monolitický zakřivený profil dramaticky tyčí dvaatřicet metrů nad náměstím, aniž by městu za ním cokoli prozrazoval z celkové podoby knihovny. Jako pocta historii a tradici jsou do této stěny vytesány řady textů v moderních i zaniklých jazycích, které odkazují na světovost knihovny. Přestože jsou tyto symbolické artefakty vizuálně zábavné a krásně provedené, vyznívají poněkud do prázdna, jako by obtížnost skutečné kulturní evokace na zásadnější či konceptuální úrovni ustoupila doslovné a povrchní snaze vyjádřit funkci knihovny.
Uvnitř budovy, přímo pod šikmým krystalickým baldachýnem, se nachází velká čítárna – korunní klenot knihovny. V čítárně si v jediném průhledu uvědomíme velikost a velkolepost architektonického návrhu. Sedm, na sebe naskládaných plošin, připomíná prostorovou koncepci harvardské knihovny Gund Hall. Plošiny se vzájemně překrývají a vytvářejí dostatečně velký prostor, který pojme až dva tisíce návštěvníků. V interiéru sloupy zvedají strop vysoko do vzduchu a připomínají dramatické, rozevláté podpěry Labroustovy Bibliothèque nationale či Wrightovy Johnson Wax Building. Snad jen v této velkolepé aréně rozpoznáváme budovu jako skutečnou knihovnu, funkčně a genealogicky spjatou s typologickým modelem dobře zavedeným v architektonické tradici.
Programová roztříštěnost interiéru vytváří intimní prostory pro individuální využití. Právě v takto koncipované čítárně architektura oslavuje akty vzdělanosti a erudice. Vyhřívání se v rozptýleném severním světle pronikajícím střechou, teplo přírodních dřevěných povrchů a stupňovité uspořádání podlah vytváří vzrušující, až bachelardovské prostorové momenty, kdy se pohybujeme na pomezí intimního a monumentálního. Bohatě texturované povrchy stěn, puntičkářské konstrukční členění a inovativní systém střešních oken člení obrovský prostor do jemné souhry detailů citelně blízkém lidskému měřítku.
Depozitáře knih a rukopisů se nacházejí v podzemních patrech pod čítárnou. Jsou schopny pojmout více než osm milionů svazků. Další provozy budovy, včetně stálých expozic o egyptské politice minulosti i současnosti, umělecké galerie, planetária a školy informačních věd, dotvářejí promyšlenou a působivou prezentaci návštěvníkům. Jedenáct pater knihovny s celkovou výškou třiačtyřicet metrů nabízí ohromující plochu 80 000 m² a řadí Alexandrijskou knihovnu k největším knihovnám v Africe.
Standardní metrika velikosti knihovny používaná jinde (kapacita sbírek) odhaluje problémy s politikou vzniku knihovny. Konečná cena výstavby ve výši téměř 200 milionů dolarů ponechala na sbírky knihovny málo finančních prostředků a navzdory významnému daru půl milionu frankofonních knih od francouzské vlády v roce 2010 bude budova v dohledné budoucnosti fungovat s výrazně nedostatečnou kapacitou. Zanedbání chodu knihovny po výstavbě představuje rozporuplný příběh budovy jako marnivého projektu nepopulární vlády, nástroje mezinárodního pozérství a nacionálního projevu falešné prosperity zrealizovaného bez ohledu na užitečnost. A tato skutečnost samozřejmě vyvolává obavy ohledně fiskální odpovědnosti monstrózní, přepychové občanské stavby v zemi se znepokojivě vysokou mírou chudoby a potravinové nejistoty.
Bezprostřední otázky, které realizace Alexandrijské knihovny vyvolává, se dotýkají teorie architektury především prvotním záměrem. Pokud jde o architekty, měly by jejich inspirace a vyřčené proklamace ovlivnit naše hodnocení hotového díla? Měly by programy vlády, která projekt financovala, změnit naše chápání jejího úspěchu? Nebo lze architekturu knihovny hodnotit nezávisle a autonomně, studovat ji pro její inovace a zbavit se odpovědnosti za chybná politická, procesní a prioritní rozhodnutí? Taková interpretace by byla ku prospěchu tohoto díla, jehož architektonická kvalita si určitě zaslouží ocenění, ale zasazení do daného společenského rámce na ni vrhá stín pochybností.
0 komentářů
přidat komentář
