|
foto: Michal Ureš, 2014 |
Podtitulem 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byla „továrna“.
„Továrna je pro nás mnohovrstevnatou metaforou dnešního světa i znakem, který ukazuje, jak se naše společnost za posledních 120 let proměnila“, komentoval ředitel festivalu Marek Hovorka letošní koncepci v tiskové zprávě. Oproti barevnému loňskému ročníku (s podtitulem „dobrá úroda“) se tentokrát festival vizuálně stylizoval do poněkud ponuré černobílé. Výrazný piktogramatický grafický vizuál tradičně spolu s ekonomickými (ne)možnostmi festivalu pak inspiroval poněkud syrovější vizuál architektonický. V maximální jednoduchosti byly vybaveny improvizované interiery festivalového centra v budově Oblastní galerie Vysočiny. Potřebu tradičního označení festivalových míst naplňovaly různé černé geometrické objekty, jakoby hutní polotovary – pohozené odlitky, nesoucí pouze bílou stencilovou typografii. Tradičně byl pro nás důležitý největší s festivalem spojený vstup do veřejného prostoru v horní části Masarykova nám. Krajní stylizace festivalového znaku – továrny. Tajemný černý objekt, který umožňoval vejít a „komínem“ vystoupat vzhůru, se opět stal atrakcí také pro Jihlavany, kteří do festivalových kin nezabloudí.
Vlastní, na festivalu nezávislé, ztvárnění měla doprovodná výstava „Filmové dopisy“, která prezentovala videokorespondenci pěti dvojic významných světových dokumentaristů. Instalace obnášela vytvoření intimních individuálních „hnízd“ pro sledování jednotlivých dopisů, minikinosál pro smyčku vybrané režisérské dvojice (každý den probíhalo setkání s příslušnou dvojicí režisérů jako „Snídaně s...“ a prezentaci stručných medailonů všech autorů.
Josef Čančík