Architektonická studie FaVU a FA VUT

Na výzvu VUT Brno jsme detailněji propracovali jednotlivé aspekty našeho soutěžního návrhu, od koncepce konstrukce, prostoru zahrady až po udržitelný rozvoj staveb, a zároveň jsme přehodnotili v časovém odstupu některá rozhodnutí ve prospěch koncového uživatele areálu.
Vysvětlující text je koncipován jako volné pokračování zprávy z prvního kola, kde byla analyzována urbanistická situace místa „Údolní“, její historický vývoj a poloha v rámci Brna, a kde bylo popsáno autorské řešení této lokality s vizí budoucího areálu uměleckých (resp. technických) škol; k městu otevřeného akademicko-společenského centra s moderními institucemi, jejichž význam spočívá v obecném šíření étosu umění.
V další fázi návrhu potvrzujeme význam vstupní piazzy do areálu jako veřejného místa, které nyní umožňuje vstupy do obou fakult, je koncentrovanější, a propojuje jejich akademickou půdu s historickým centrem. Poskytuje platformu pro svobodné neformální setkávání a společenský dialog. Náměstíčko chápeme jako prvek reflektující život ve městě a navrhujeme jeho doplnění výtvarným dílem ve formě fragmentalizujících textů (viz. vysvětlení konceptu v příloze textové zprávy). Oba štíty budov U1 a U2 popsaným způsobem doplňujeme a tím ukončujeme kompozici historických objektů. Měníme jejich „slepou“ orientaci v důstojné popředí, jakoby hlavní fasády (tedy ne slepé kulisy jen rámující soudobou architekturu). Doplněný vstupní objekt a monumentální lavice nejsou řešeny kontrastním způsobem.
Rozmístění fakult, jednotlivých funkcí a objemy dostaveb zůstávají přes drobné úpravy stejné. Navrhujeme však jasnější vymezení areálu vůči městu a reflektujeme potřebu uživatele pro řízený provoz s mírou kontroly vstupu veřejnosti, přehlednost a možnost uzavření areálu mimo dobu fungování škol. Veřejný park (z 1.kola soutěže) transformujeme v poloveřejnou zahradu intimnějšího charakteru s jasně určenými vstupy. Vstupuje se branami přes „ztišující“ platformy ze zpevněného kameniva, jakési filtry mezi ruchem města a klidem zahrady. Zahrada nyní dobíhá k hraně FAVU (U2) a poskytuje umělcům aktivní propojení se zelení. Vymezení zahrady vnitrobloku „Údolní“ od rušného města zvyšuje její atraktivitu pro VUT i veřejnost a dramatizuje její vstupy.
Dostavby jakoby levitují v zahradě, jejich exaktní formy jsou rozostřeny závojem pláště z perforovaného plechu napnutým na jejich „kosti“, který tvoří součást obvodové zdi a zároveň společný jmenovatel nové architektury. Odráží slunce, zeleň, nebe a v závislosti na počasí vytváří proměnný difúzní třírozměrný obraz. Úpravu perforovaných plechů navrhujeme vypalovaným lakem šedohnědé barvy komplementující historickou architekturu a reflektující zemitou polohu v zeleni.
V architektonickém řešení klademe důraz na ekonomii a prostorovou hospodárnost. Vztah k historickým objektům je definován citlivě „na sraz“, bez početných nákladných atrií nebo mezer. Společenské prostory obou škol jsou v akademickém prostředí obzvláště důležité - v návrhu je maximalizujeme a umisťujeme do potřebných míst, např. vstupních prostor obou fakult a zón setkávání pedagogů a studentů k výuce. Rozšiřujeme neformální společenskou halu FAVU v prostoru Saly tereny a u obou fakult reflektujeme potřebu odpočinkových prostor pro pedagogy. Dispozice řešíme s maximální flexibilitou potřebnou k ateliérové výuce, s možností vybudování vlastního zázemí v ateliérech. Flexibilní jsou také prostory asistentů a doktorandů.
Společenské centrum s aulou revidujeme a přizpůsobujeme požadavku na flexibilní výstavní prostor pro různé formy akcí. Výstavní prostor je v koncové poloze (již ne průchozí) a těsněji přiléhá k výstavnímu dvoru, zahradě. Jeho sklad a zázemí jsou vhodně dimenzované a umožňují při vernisážích občerstvení. Zároveň lze výstavy provozovat nezávisle na běhu obou škol i po zavření areálu.
Interiéry prostor FAVU a FA jsou schematicky naznačeny v perspektivách. Navrhujeme neutrální materiálové pojetí schopné odolat hrubšímu provozu, stěhování školních prací a materiálů a pracovnímu nasazení studentů. Barevnost je limitována použitím přírodních materiálů průmyslově odolných a neutrálních odstínů bílé a šedé, neovlivňujících svobodnou uměleckou tvorbu a představivost.

KONCEPT ZAHRADY
Zahrada vytváří polouzavřený prostor, propojující všechny univerzitní budovy a nabízející možnost rekreace studentům i návštěvníkům areálu. Do zahrady lze vstoupit čtyřmi vstupy s uzavíratelnými branami, přičemž každý je zvýrazněn plochou z mechanicky zpevněného kameniva. Z MZK jsou koncipovány i navazující pěší komunikace.
Centrální prostor je travnatý, snahou bylo zachovat co nejvíce hodnotných stávajících stromů a taktéž ponechat přirozenou svažitost terénu, pouze s jemnou začišťovací modelací, umožňující vytvořit příjemné pobytové plochy. Místy jsou v trávníku neformálně rozmístěny lavičky. V zahradě navrhujeme pouze vzrostlé dřeviny, aby prostor zůstal přehledný a dával pocit volnosti. Stromy lze rozdělit do několika kategorií: v centrálním prostoru navrhujeme větší solitérní stromy (např.dub červený). Při jižní straně areálu vytváříme hustší formace stromů – (skupiny, clustery), pod jejichž korunami vzniká místo pro odpočinek ve stínu (např.břízy, javory, svitely nebo okrasné třešně). V prostoru dvora knihovny navrhujeme dřezovec trojtrnný – strom s řidší korunou, zachovávající možnost pohledu na přístavby Fakulty architektury a zároveň zvyšující soukromí knihovny. Navrhujeme také obnovu stromořadí v ulici Tvrdého v původním druhu – lípa, čímž dojde k prostorovému ukotvení této části areálu – okraje zahrady. Ta je zde od města vymezena stávající historickou pilířovou zdí a pouze v místě vstupu pohledově exponovaná jednoduchým plotem s brankou.
Dalším typem zeleně jsou extenzivní střešní plochy na nově navrhovaných garážích a výstavním prostoru. Tyto hmoty jsou nízké, tudíž se jejich střechy uplatní při pohledech z okolních budov. Na střechách budou vysazeny suchomilné rostliny, zejména rozchodníky a netřesky. Střechy budou bez nároku na zvýšenou údržbu.

ŘEŠENÍ BUDOV Z HLEDISKA ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI
Dostavby jsou architektonicky řešeny jako kompaktní celek s minimálním členěním. Tím je dosaženo velice dobrého poměru plochy obvodových konstrukcí ke kubatuře a k užitné ploše objektů. Rovněž velikosti a umístění prosklených ploch a jejich clonění jsou voleny tak, aby při dostatečném prosvětlení místnosti nedocházelo k nadměrným tepelným zátěžím z vnějšího prostředí v letním období. Vhodným rozmístěním otevíracích otvorů v obvodovém plášti a střeše budovy lze dosáhnout po většinu roku přirozeného větrání budovy. Při současném využití akumulační schopnosti vnitřních konstrukcí (železobetonové konstrukce bez zavěšených podhledů) umožňuje dané dispoziční řešení výrazné snížení instalovaného chladícího a vytápěcího výkonu. Pro vytápění a eventuelně chlazení je uvažováno s velkoplošnými otopnými/chladicími systémy (podlahové vytápění/chlazení a temperování stavebních konstrukci), Vzduchotechnika zajistí nucenou výměnu čerstvým vzduchem pouze v těch prostorách, kde toto nelze zajistit způsobem přirozeným, tedy v prostorách se zvýšenou tepelnou zátěží (např. aula).
V součinnosti se stavební profesí je snaha o docílení hodnocení objektu z hlediska energetické náročnosti alespoň na stupni SEN < 80%, tedy budova energeticky úsporná.

KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
V principu je u dostaveb stávajících objektů FAVU (U2) a CEVAPA (U14) uvažováno s konstrukcemi ocelovými a u nových přístaveb FA (U1) s konstrukcemi z monolitického železobetonu. Toto rozdělení je provedeno pouze na úvaze, že ocelové konstrukce jsou méně hmotné než betonové a méně přitěžují konstrukce stávající. Nové konstrukce budou optimalizovány dle statických požadavků a u dostaveb též podle výsledků potřebných průzkumů stávajících objektů. Lze zvážit i použití větších prefabrikovaných prvků, které se uvnitř areálu dají bez omezení dopravy skladovat a bezpečně osazovat. Navrhované základové konstrukce budou přizpůsobeny hydrogeologickým podmínkám, soustředné zatížení v blízkosti stávajících konstrukcí bude přeneseno hlubinným založením (např.mikropiloty). Navrhované vodorovné konstrukce jsou z důvodu potřebné flexibility prostor většinou velkorozponové a pro omezení vlastní hmotnosti se předpokládá jejich vylehčení.
Demolice navrhujeme v oblastech vstupních prostor obou fakult a v krajních partiích U1 a U2 pro účely nových únikových schodišť. Návrh zachovává stávající krovy u všech historických objektů.
FA U1: ve stávajícím objektu navrhujeme po odbourání nárožního objektu vestavět nový vstup. Pro uvažovanou vstupní halu Fakulty architektury bude potřeba vybourat v jejím půdorysu část vodorovných a svislých konstrukcí a nahradit je novými.
FAVU U2: historický objekt je dostavován novou částí přimknutou po délce ke stávajícímu dvoutraktu. Stávající schodiště na místě dostavby navrhujeme odstranit a nahradit jej novým schodišťovým prostorem integrovaným v nově koncipované centrální komunikační dvoraně.
CEVAPO U14: jednopodlažní nástavba objektu je navrhována jako lehká ocelová konstrukce kotvená ke stávajícímu upravenému zdivu.
FAVU U3: objekt bude upraven k využití pro sochařské ateliéry, dvoupodlažní s ocelovými zavěšenými galeriemi.

DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ
Dopravní řešení areálu bylo podrobně popsáno v textové zprávě prvního kola soutěže. Graficky je pohyb v areálu naznačen v diagramu na výkrese č.2.

PROTIPOŽÁRNÍ OPATŘENÍ
Řešení protipožárního opatření respektuje příslušné normativní požadavky, všechny objekty jsou rozděleny na požární úseky. Konstrukční systém všech objektů je nehořlavý. V areálu jsou navrženy nástupní plochy pro protipožární zásah, v zatravněné ploše mají zpevněné podloží. Objekty U1 a U2 jsou každý vertikálně propojeny třemi únikovými schodišti vyústěnými přímo na terén, z toho dvě jsou chráněné únikové cesty typu B s přetlakovou ventilací. Poloha schodišť poskytuje každé učebně a kabinetu 2 nechráněné únikové cesty. Dostavba FA obsahuje tři chráněné únikové cesty typu B – dvě v objektu ateliérů a jednu v objektu auly a výstavního prostoru. V aule je zřízeno samočinné odvětrací zařízení. Z objektu U3 a U14 vedou nechráněné únikové cesty. Všechny chráněné únikové cesty (schodiště) umožňují na podestě úkryt imobilní osoby bez prostorového omezení úniku (dle zkušenosti ze zahraničí). Hromadné garáže jsou rozděleny na dva požární úseky a jsou propojeny dvěmi únikovými schodišti.

Gordon Montague, Dipl.Arch. RIBA, Velká Británie – spolupráce (památková péče)
Prof. Ing.arch. Miroslav Masák – spolupráce (typologie budov)
MgA. Zbyněk Baladrán – výtvarná spolupráce
Dipl.Ing. Jan Žemlička – spolupráce (vnitřní prostředí budov, udržitelný rozvoj)
Ing. Jan Přikryl – spolupráce (statika, konstrukční řešení)
Ing. Martina Vlnasová, atelier A05 – spolupráce (parkové a sadové úpravy)
Ing. Petr Ježek – spolupráce (vizualizace)
Ing.arch. Zdeňek Heřman – spolupráce, autorizovaný architekt ČKA
Ing. Antonín Žižkovský – spolupráce (dopravní řešení)
Ing. Jarmila Kubínová – spolupráce (protipožární řešení)