Sbor kněze Ambrože Církve československé husitské
Úvodní slovo
Sbor Církve československé husitské v Hradci Králové postavený podle návrhu architekta Josefa Gočára nese jméno významného, s Hradcem Králové spjatého, husitského kněze Ambrože.
V nejstarší dochované zprávě o něm hovoří Vavřinec z Březové jako o faráři u Sv. Ducha r. 1419 a jeho působení je možné sledovat až do pádu Hradce do Zikmundových rukou roku 1437.
Sbor sám (jeho zužující se tvar a kruhová okna), ale i celý areál (samostatně stojící věž jako stožár a budovy diecéze a fary jako zvýšená záď), má podobu lodi plující nejen uprostřed ostatní městské zástavby, ale proplouvající také různými dějinnými obdobími od prvorepublikového Československa až po dnešek. Slovo sbor označuje totiž nejen stavbu, ale také živé společenství věřících, kteří se zde nikdy nepřestali scházet. Byla období, kdy se tato chrámová loď podobala spíše Noemově arše, která svou uzavřeností čelila vodám potopy. Nyní však díky Bohu žijeme opět v čase, kdy paluba této lodi smí a má být otevřená. Jistě ne náhodou je právě loďka proplouvající mořem věků jedním ze symbolů Kristovy církve. A tak i tento chrám chce být jak v architektuře města, tak i v životě jeho obyvatel nikoli osamělou uzavřenou archou, ale spíše střelkou kompasu ukazující ke Kristu a prostorem (ano, svým způsobem i tou lodí, tím dopravním prostředkem) ke ztišení před Bohem, k naslouchání jeho slovu, ke svátostnému doteku jeho milosti i k vzájemnému setkávání.
Vznik Náboženské obce Církve československé (husitské) v Hradci Králové
Proklamací o ustavení Církve československé v Praze 8. ledna 1920 byli osloveni i lidé na Hradecku. V obci Holohlavý působil farář Brebis, který konal české bohoslužby, na které dojížděli také mnozí Hradečané. Jejich touha přenést české bohoslužby i do Hradce Králové vyústila v rozhodnutí založit v Hradci Králové náboženskou obec CČS. První schůzi svolali bratři Josef Robi, Ladislav Černý a Václav Tomek na 24. června 1921 do hostince„U České koruny" a dostavilo se na ni 96 bratří a sester. Byl zvolen přípravný výbor, který dostal za úkol uspořádat nejprve bohoslužby 6. července na památku M. Jana Husa a dále pak připravovat řádné ustavení náboženské obce.
Bohoslužby 6. července 1921 byly slouženy bratrem Františkem Stejskalem z Josefova v přeplněném evangelickém kostele, který se pak stal i místem pravidelných nedělních bohoslužeb nově vzniklého společenství. 11. září 1921 byl na náměstí uspořádán tábor lidu, na němž promluvil bratr patriarcha Karel Farský. Samostatná hradecká náboženská obec CČS byla schválena výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 23. srpna 1922. Ustavující valná hromada hradecké náboženské obce se konala v Průmyslovém muzeu v Hradci Králové 21. května 1923. Byla zde zvolena rada starších, jejímž předsedou se stal bratr Ladislav Černý, a farářem byl zvolen bratr Stanislav Kordule. Kancelář byla nejprve v bytě bratra L. Černého v Mýtské ulici, pak v najatém bytě v ulici Rettigové a od r. 1928 ve vlastním domě v Nerudově ulici. Od tohoto roku také náboženská obec používala prozatímně jako bohoslužebnou místnost přednáškový sál v této vlastní farní budově.
Výstavba a otevření sboru
Rada starších se od počátku své činností připravovala na stavbu vlastního sboru. Tento úmysl posílilo v roce 1925 zvolení Hradce Králové za sídlo biskupa a východočeské diecézní rady. Při opatřování pozemku a projektu na stavbu se náboženská obec ocitla ve velmi příhodné době, v níž městská obec přikročila k nové regulaci labské kotliny a uložila soutěžícím architektům, aby navrhli vhodné místo pro stavbu našeho sboru. Podle návrhu prof Josefa Gočára, který byl porotou expertů doporučen k provedení, se jím stal prostor v blízkosti vyústění Nerudovy ulice do tehdejší Kollárovy třídy (dnes V Lipkách). Náboženská obec vyměnila původně získaný pozemek při Karlově třídě na nároží s ulicí Průmyslovou za tento nově navržený a zadala zpracování stavebního projektu prof. J. Gočárovi.
Kronika náboženské obce popisuje projekt těmito slovy: „Vlastní sbor řešen byl jako samostatná budova, v jejíž blízkosti tyčiti se bude věž určená za zvonici. Diecézní budova, volně stojící při jižním rohu staveniště a farní dům na druhém rohu jsou vnějškem korespondující a polohou vzájemně symetrické. Řešení jejich půdorysné vyhovuje plně stavebnímu programu a tím i určené potřebě. Mezi těmito dvěma budovami a sborem vzniklé nádvoří zvoleno pro umístění kolumbaria. Vlastní kolumbarium jest při hranici s ulicí mezi sborem a diecézním domem a mezi sborem a farní budovou. Obě části jsou arkádami spojeny. Zásadové účelnosti bylo při projektu tomto dokonale vyhověno, a to celkem jednoduchými prostředky. Ozdobné příkrasy a napodobeniny byly pominuty. Na vnějšku všech budov nebude napodobenin z malty, sádry neb jiných náhražek. Po stránce výtvarné bude stavba naše skutečně výrazem doby současné. Při vší jednoduchosti a účelovosti není však projektovaná stavba bezúčelně střízlivá, pustá. Prostorové rozeskupení jednotlivých budov, barvy staviva, při nichž diecézní dům a farní budova budou z režného, červeného zdiva a sbor opatřený světlou omítkou reformní - neboť jest v nosných svých součástech konstruován ze železobetonu, vytvoří skupinu, na kterou se zálibou budou patřiti oči lidí jemného vkusu, nerušeného ustrnulými předsudky. A těch bude čím dál tím více."
Protože projekt uspokojoval ve všech ohledech, byl prof. Gočár pověřen vypracováním stavebních plánů, které pak schválila diecézní i ústřední rada církve. Byl též ustanoven stavební odbor, jehož předsedou byl Ing. Michálek, místopředsedou Ing. Friedrich a jednatelem Ing. Voříšek. Byla podána žádost o stavební povolení a současně vypsána veřejná soutěž na provedení stavby. Před rozhodnutím o zadání stavby byl zvolen odborný dozorce stavby Ing. Viktor Lehovec, který se podle svědectví kroniky „vždy osvědčil při výkonu dozoru jako nepředpojatý, nestranný, svědomitý, zájmu stavebníka bedlivě dbalý stavební dozorce, od podnikatelů úplně neodvislý." Po ukončení lhůty pro podání nabídek, byly tyto veřejně otevřeny, početně přezkoušeny a předány k prověření Ing. Lehovcovi. Po vyloučení nejlevnější a nejdražší nabídky bylo rozhodnuto, že stavba se zadá s vyloučením kamenických prací firmě Josef Vyleťal. Dne 23. července 1926 byl podepsán akordní protokol o zadání stavby.
8. srpna 1926 se za účasti bratra biskupa Gustava Adolfa Procházky konala slavnost položení základního kamene. Ze zakládací listiny do něj vložené stojí za připomenutí: „Potřebný obnos na zakoupení stavební parcely opatřen jednak dary, jednak bezúročnými půjčkami našich příslušníků. Buď pro věčné časy zaznamenáno, že většinou chudí a méně zámožní příslušníci národní naší církve rádi a s nadšením věnovali peněžité dary, aby mohl býti vybudován důstojný stánek kněze Ambrože, někdy husitského kněze a faráře u sv. Ducha v Hradci Králové". Slavnostní poklep na základní kámen kromě bratra biskupa a hostí učinil také malý Zdeněk Pražák, jedno z prvních dětí pokřtěných ve zdejší náboženské obci.
Po třech letech od položení základního kamene byl sbor kněze Ambrože dostavěn a 22. září 1929 se konala slavnost jeho otevření. Ze seřadiště na Pražském Předměstí vyšel o deváté hodině pestrý a mohutný průvod, v jehož čele byla nesena státní vlajka. Za ní nesly sestry v národních krojích věnec, který byl položen u sochy T. G. Masaryka. Děti v krojích i bez krojů, hudba, 36 husitských praporů náboženských obcí, zástupci ústřední rady, diecézních rad, rad starších a ostatní příslušníci církve. Průvod prošel městem a přes Ulrichovo náměstí zabočil ke sboru, kde již čekal velký zástup lidí. O desáté hodině byla zahájena vlastní slavnost fanfárami z Libuše a uvítacím projevem tehdejšího předsedy rady starších bratra Václava Škody. Následoval projev bratra poslance Ferdinanda Práška a po jeho řeči slavnostně otevřel sbor bratr biskup Stanislav Kordule. Za zvuku chorálu „Kdož jste Boží bojovníci" vstoupil zástup vedený bratrem patriarchou G. A. Procházkou do sboru, kde bratr patriarcha vykonal slavnostní bohoslužby. Po bohoslužbách zazněly projevy pana ministra Ing. B. Bečky, pana F. Cengra za městskou radu, pana plukovníka MUDr. Švandy za Kostnickou jednotu, YMCA a Národní stranu práce, bratra faráře A. Novotného z Českobratrské církve evangelické, pana Dr. J.Taussiga za židovskou náboženskou obec, pana Poláka za národněsocialistickou stranu a dalších. Slavnost byla ukončena ve 13 hodin státními hymnami.
Kolumbárium a „malý hradecký Slavín"
Součástí areálu sboru kněze Ambrože je i rozsáhlé kolumbárium, které bylo dokončeno ještě před vlastní budovou kostela a slavnostně otevřeno 23.6.1929. První urny s ostatky zesnulých v něm byly uloženy již počátkem léta. Za prvních šest let byly pronajaty schránky v I. a II. pořadí, do roku 1940 bylo zaplněno III. pořadí a do konce roku 1944 se zaplnila třetina schránek v pořadí IV. Své blízké zesnulé v něm k poslednímu spočinutí ukládali pozůstalí bez rozdílu politické nebo náboženské příslušnosti. Koncem 40. let se uvažovalo o rozšíření kolumbária do bočních prostor u kostela, ale od nápadu se upustilo. Počátkem 50. let vešel v platnost nový řád a ceník kolumbária. Koncem šedesátých let se však bortí dlažba, zatéká děravými okapy a nelze sehnat řemeslníky a materiál na opravu. V polovině sedmdesátých let je kolumbárium nově vymalováno a jsou provedeny i nejnutnější opravy, ale vzhledem k tomu, že v té době je v havarijním stavu topení v kostele i fasáda, je důležitější přistoupit k opravám zde. K velké generální opravě kolumbária došlo na přelomu 80. a 90. let, kdy nastala i jeho vizuální proměna (byl sjednocen vzhled schránek - všechny mají skleněná dvířka, zasazená v nerezovém jádru) a je zpřísněn také řád, který zakazuje ukládání živých květin a živého ohně do schránek. V takovémto stavu je vlastně kolumbárium i v současné době (jeho poslední výmalba proběhla v roce 2004) a je plně obsazené.
Své poslední spočinutí v něm našlo i několik význačných osobností. Asi tou nejvýznamnější je JUDr. František Ulrich, dlouholetý starosta a budovatel moderního Hradce Králové. S jeho jménem jsou v letošním jubilejním 80. roce našeho sboru spojena dvě výročí, neboť se narodil 6. února 1859 a zemřel 18. května 1939 - tedy 150. výročí narození a 70. výročí úmrtí.
Právě doktoru Františku Ulrichovi tak trochu vděčíme i za náš sbor, protože skrze něho a jeho úsilí o vybudování moderního a krásného města byl osloven architekt Josef Gočár, který nejen pracoval na urbanistické koncepci Hradce Králové, ale také projektoval celý areál našeho sboru.
Blízkými přáteli Dr. Ulricha byli dva lékaři, jejichž ostatky jsou rovněž uloženy v kolumbáriu u našeho sboru. Byli to MUDr. Josef Vanický a MUDr. Otakar Klumpar.
MUDr. Josef Vanický pracoval před 1. světovou válkou jako obvodní lékař v Kuklenách a na Moravském Předměstí. Za války a po válce se vlivem útrap a podvýživy rozbujela tuberkulóza. Doktor Vanický se tedy po válce plně věnoval sociálně zdravotní péči i léčbě a prevenci tuberkulózy. V Hradci Králové byla založena liga proti TBC, jejímž byl členem. Od r. 1921 byla otevřena protituberkulózní poradna ve Střelecké ulici. Doktor Vanický vedl nejen tuto poradnu, ale i poradnu pro předškolní děti, poradnu pro těhotné ženy, poradnu sportovní i sňatkovou. Bylo též otevřeno zubní oddělení s ambulatóriem. Kladl veliký důraz na preventivní protituberkulózní péči u dětí. Jsou mezi námi ještě pamětníci, kteří doktora Vanického pamatují jako děti z těchto preventivních prohlídek a vzpomínají na jeho laskavost.
Dalším lékařem a přítelem Františka Ulricha byl rovněž zde pochovaný MUDr. Otakar Klumpar. Narodil se 25.2.1860. Vystudoval medicínu v Praze a od roku 1888 pracoval v Hradci Králové nejprve jako praktický a městský lékař a porodník, posléze se po náhlém úmrtí doktora Potočka stal primářem. Byl jím v letech 1897 až 1906. Byl to lékař lidumil a dobrodinec. Pracoval ve všeobecné a epidemiologické nemocnici, dohlížel na zdravotní a hygienické poměry města, měl povinnosti v léčebné a preventivní péči, snažil se uvádět do života pokrokové myšlenky v politické i hospodářské oblasti, ve vzdělání i v kultuře. S přítelem JUDr. Františkem Ulrichem usiloval o blaho a rozkvět města, působil v mnoha spolcích, spolupodílel se na regulačním plánu města. Jako hudebník působil ve filharmonii. Zemřel 3.12.1915 ve věku 55 let a jeho pohřeb byl slavný. Ačkoli hejtmanství nepovolilo sokolský průvod, u jeho rakve v sokolovně stála sokolská stráž. Smuteční proslov byl cenzurovaný. Rozloučit se s ním přišly zástupy lidí a doprovázely jej až k nádraží, odkud byla rakev odvezena do Žitavy ke zpopelnění na výslovné přání zesnulého. Tuto významnou osobnost připomíná i jméno ulice v centru města.
Z těch, kteří jsou uloženi v našem kolumbáriu, se sluší ještě připomenout osobnost PhDr. Ladislava Brtnického, gymnaziálního profesora a jednoho ze zakladatelů Československé akademie věd, který je zde uložen se svou manželkou Anežkou. Dále pak akademického malíře Vratislava Trampotu a v neposlední řadě i ty, kteří obětovali své životy za 2. světové války v boji proti fašismu, jako byl Karel Šimek, třiadvacetiletý hoch, který byl zastřelen při sabotážní akci proti německým okupantům, a také představitele hradeckého Sokola. Ti byli již brzy po okupaci zatčeni gestapem a odvezeni do koncentračních táborů, kde na útrapy věznění zemřeli. Vzpomínáme na ně každým rokem při květnové bohoslužbě s vděčností za jejich odvahu a životní postoje, kterými čelili bezpráví a násilí.
A na závěr bychom neměli samozřejmě zapomenout ani na prvního zvoleného faráře zdejší náboženské obce a druhého biskupa východočeské diecéze, o němž byla řeč již v souvislosti se vznikem hradecké náboženské obce CČSH a s budováním sboru. Byl jím bratr Stanislav Kordule (narozen 10.6.1885, zemřel 2.12.1940). Schránka s jeho ostatky i s ostatky jeho ženy je umístěna ve sboru kněze Ambrože v podstavci pod jeho bronzovou bystou.
Sbor Církve československé husitské v Hradci Králové postavený podle návrhu architekta Josefa Gočára nese jméno významného, s Hradcem Králové spjatého, husitského kněze Ambrože.
V nejstarší dochované zprávě o něm hovoří Vavřinec z Březové jako o faráři u Sv. Ducha r. 1419 a jeho působení je možné sledovat až do pádu Hradce do Zikmundových rukou roku 1437.
Sbor sám (jeho zužující se tvar a kruhová okna), ale i celý areál (samostatně stojící věž jako stožár a budovy diecéze a fary jako zvýšená záď), má podobu lodi plující nejen uprostřed ostatní městské zástavby, ale proplouvající také různými dějinnými obdobími od prvorepublikového Československa až po dnešek. Slovo sbor označuje totiž nejen stavbu, ale také živé společenství věřících, kteří se zde nikdy nepřestali scházet. Byla období, kdy se tato chrámová loď podobala spíše Noemově arše, která svou uzavřeností čelila vodám potopy. Nyní však díky Bohu žijeme opět v čase, kdy paluba této lodi smí a má být otevřená. Jistě ne náhodou je právě loďka proplouvající mořem věků jedním ze symbolů Kristovy církve. A tak i tento chrám chce být jak v architektuře města, tak i v životě jeho obyvatel nikoli osamělou uzavřenou archou, ale spíše střelkou kompasu ukazující ke Kristu a prostorem (ano, svým způsobem i tou lodí, tím dopravním prostředkem) ke ztišení před Bohem, k naslouchání jeho slovu, ke svátostnému doteku jeho milosti i k vzájemnému setkávání.
Vznik Náboženské obce Církve československé (husitské) v Hradci Králové
Proklamací o ustavení Církve československé v Praze 8. ledna 1920 byli osloveni i lidé na Hradecku. V obci Holohlavý působil farář Brebis, který konal české bohoslužby, na které dojížděli také mnozí Hradečané. Jejich touha přenést české bohoslužby i do Hradce Králové vyústila v rozhodnutí založit v Hradci Králové náboženskou obec CČS. První schůzi svolali bratři Josef Robi, Ladislav Černý a Václav Tomek na 24. června 1921 do hostince„U České koruny" a dostavilo se na ni 96 bratří a sester. Byl zvolen přípravný výbor, který dostal za úkol uspořádat nejprve bohoslužby 6. července na památku M. Jana Husa a dále pak připravovat řádné ustavení náboženské obce.
Bohoslužby 6. července 1921 byly slouženy bratrem Františkem Stejskalem z Josefova v přeplněném evangelickém kostele, který se pak stal i místem pravidelných nedělních bohoslužeb nově vzniklého společenství. 11. září 1921 byl na náměstí uspořádán tábor lidu, na němž promluvil bratr patriarcha Karel Farský. Samostatná hradecká náboženská obec CČS byla schválena výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 23. srpna 1922. Ustavující valná hromada hradecké náboženské obce se konala v Průmyslovém muzeu v Hradci Králové 21. května 1923. Byla zde zvolena rada starších, jejímž předsedou se stal bratr Ladislav Černý, a farářem byl zvolen bratr Stanislav Kordule. Kancelář byla nejprve v bytě bratra L. Černého v Mýtské ulici, pak v najatém bytě v ulici Rettigové a od r. 1928 ve vlastním domě v Nerudově ulici. Od tohoto roku také náboženská obec používala prozatímně jako bohoslužebnou místnost přednáškový sál v této vlastní farní budově.
Výstavba a otevření sboru
Rada starších se od počátku své činností připravovala na stavbu vlastního sboru. Tento úmysl posílilo v roce 1925 zvolení Hradce Králové za sídlo biskupa a východočeské diecézní rady. Při opatřování pozemku a projektu na stavbu se náboženská obec ocitla ve velmi příhodné době, v níž městská obec přikročila k nové regulaci labské kotliny a uložila soutěžícím architektům, aby navrhli vhodné místo pro stavbu našeho sboru. Podle návrhu prof Josefa Gočára, který byl porotou expertů doporučen k provedení, se jím stal prostor v blízkosti vyústění Nerudovy ulice do tehdejší Kollárovy třídy (dnes V Lipkách). Náboženská obec vyměnila původně získaný pozemek při Karlově třídě na nároží s ulicí Průmyslovou za tento nově navržený a zadala zpracování stavebního projektu prof. J. Gočárovi.
Kronika náboženské obce popisuje projekt těmito slovy: „Vlastní sbor řešen byl jako samostatná budova, v jejíž blízkosti tyčiti se bude věž určená za zvonici. Diecézní budova, volně stojící při jižním rohu staveniště a farní dům na druhém rohu jsou vnějškem korespondující a polohou vzájemně symetrické. Řešení jejich půdorysné vyhovuje plně stavebnímu programu a tím i určené potřebě. Mezi těmito dvěma budovami a sborem vzniklé nádvoří zvoleno pro umístění kolumbaria. Vlastní kolumbarium jest při hranici s ulicí mezi sborem a diecézním domem a mezi sborem a farní budovou. Obě části jsou arkádami spojeny. Zásadové účelnosti bylo při projektu tomto dokonale vyhověno, a to celkem jednoduchými prostředky. Ozdobné příkrasy a napodobeniny byly pominuty. Na vnějšku všech budov nebude napodobenin z malty, sádry neb jiných náhražek. Po stránce výtvarné bude stavba naše skutečně výrazem doby současné. Při vší jednoduchosti a účelovosti není však projektovaná stavba bezúčelně střízlivá, pustá. Prostorové rozeskupení jednotlivých budov, barvy staviva, při nichž diecézní dům a farní budova budou z režného, červeného zdiva a sbor opatřený světlou omítkou reformní - neboť jest v nosných svých součástech konstruován ze železobetonu, vytvoří skupinu, na kterou se zálibou budou patřiti oči lidí jemného vkusu, nerušeného ustrnulými předsudky. A těch bude čím dál tím více."
Protože projekt uspokojoval ve všech ohledech, byl prof. Gočár pověřen vypracováním stavebních plánů, které pak schválila diecézní i ústřední rada církve. Byl též ustanoven stavební odbor, jehož předsedou byl Ing. Michálek, místopředsedou Ing. Friedrich a jednatelem Ing. Voříšek. Byla podána žádost o stavební povolení a současně vypsána veřejná soutěž na provedení stavby. Před rozhodnutím o zadání stavby byl zvolen odborný dozorce stavby Ing. Viktor Lehovec, který se podle svědectví kroniky „vždy osvědčil při výkonu dozoru jako nepředpojatý, nestranný, svědomitý, zájmu stavebníka bedlivě dbalý stavební dozorce, od podnikatelů úplně neodvislý." Po ukončení lhůty pro podání nabídek, byly tyto veřejně otevřeny, početně přezkoušeny a předány k prověření Ing. Lehovcovi. Po vyloučení nejlevnější a nejdražší nabídky bylo rozhodnuto, že stavba se zadá s vyloučením kamenických prací firmě Josef Vyleťal. Dne 23. července 1926 byl podepsán akordní protokol o zadání stavby.
8. srpna 1926 se za účasti bratra biskupa Gustava Adolfa Procházky konala slavnost položení základního kamene. Ze zakládací listiny do něj vložené stojí za připomenutí: „Potřebný obnos na zakoupení stavební parcely opatřen jednak dary, jednak bezúročnými půjčkami našich příslušníků. Buď pro věčné časy zaznamenáno, že většinou chudí a méně zámožní příslušníci národní naší církve rádi a s nadšením věnovali peněžité dary, aby mohl býti vybudován důstojný stánek kněze Ambrože, někdy husitského kněze a faráře u sv. Ducha v Hradci Králové". Slavnostní poklep na základní kámen kromě bratra biskupa a hostí učinil také malý Zdeněk Pražák, jedno z prvních dětí pokřtěných ve zdejší náboženské obci.
Po třech letech od položení základního kamene byl sbor kněze Ambrože dostavěn a 22. září 1929 se konala slavnost jeho otevření. Ze seřadiště na Pražském Předměstí vyšel o deváté hodině pestrý a mohutný průvod, v jehož čele byla nesena státní vlajka. Za ní nesly sestry v národních krojích věnec, který byl položen u sochy T. G. Masaryka. Děti v krojích i bez krojů, hudba, 36 husitských praporů náboženských obcí, zástupci ústřední rady, diecézních rad, rad starších a ostatní příslušníci církve. Průvod prošel městem a přes Ulrichovo náměstí zabočil ke sboru, kde již čekal velký zástup lidí. O desáté hodině byla zahájena vlastní slavnost fanfárami z Libuše a uvítacím projevem tehdejšího předsedy rady starších bratra Václava Škody. Následoval projev bratra poslance Ferdinanda Práška a po jeho řeči slavnostně otevřel sbor bratr biskup Stanislav Kordule. Za zvuku chorálu „Kdož jste Boží bojovníci" vstoupil zástup vedený bratrem patriarchou G. A. Procházkou do sboru, kde bratr patriarcha vykonal slavnostní bohoslužby. Po bohoslužbách zazněly projevy pana ministra Ing. B. Bečky, pana F. Cengra za městskou radu, pana plukovníka MUDr. Švandy za Kostnickou jednotu, YMCA a Národní stranu práce, bratra faráře A. Novotného z Českobratrské církve evangelické, pana Dr. J.Taussiga za židovskou náboženskou obec, pana Poláka za národněsocialistickou stranu a dalších. Slavnost byla ukončena ve 13 hodin státními hymnami.
Kolumbárium a „malý hradecký Slavín"
Součástí areálu sboru kněze Ambrože je i rozsáhlé kolumbárium, které bylo dokončeno ještě před vlastní budovou kostela a slavnostně otevřeno 23.6.1929. První urny s ostatky zesnulých v něm byly uloženy již počátkem léta. Za prvních šest let byly pronajaty schránky v I. a II. pořadí, do roku 1940 bylo zaplněno III. pořadí a do konce roku 1944 se zaplnila třetina schránek v pořadí IV. Své blízké zesnulé v něm k poslednímu spočinutí ukládali pozůstalí bez rozdílu politické nebo náboženské příslušnosti. Koncem 40. let se uvažovalo o rozšíření kolumbária do bočních prostor u kostela, ale od nápadu se upustilo. Počátkem 50. let vešel v platnost nový řád a ceník kolumbária. Koncem šedesátých let se však bortí dlažba, zatéká děravými okapy a nelze sehnat řemeslníky a materiál na opravu. V polovině sedmdesátých let je kolumbárium nově vymalováno a jsou provedeny i nejnutnější opravy, ale vzhledem k tomu, že v té době je v havarijním stavu topení v kostele i fasáda, je důležitější přistoupit k opravám zde. K velké generální opravě kolumbária došlo na přelomu 80. a 90. let, kdy nastala i jeho vizuální proměna (byl sjednocen vzhled schránek - všechny mají skleněná dvířka, zasazená v nerezovém jádru) a je zpřísněn také řád, který zakazuje ukládání živých květin a živého ohně do schránek. V takovémto stavu je vlastně kolumbárium i v současné době (jeho poslední výmalba proběhla v roce 2004) a je plně obsazené.
Své poslední spočinutí v něm našlo i několik význačných osobností. Asi tou nejvýznamnější je JUDr. František Ulrich, dlouholetý starosta a budovatel moderního Hradce Králové. S jeho jménem jsou v letošním jubilejním 80. roce našeho sboru spojena dvě výročí, neboť se narodil 6. února 1859 a zemřel 18. května 1939 - tedy 150. výročí narození a 70. výročí úmrtí.
Právě doktoru Františku Ulrichovi tak trochu vděčíme i za náš sbor, protože skrze něho a jeho úsilí o vybudování moderního a krásného města byl osloven architekt Josef Gočár, který nejen pracoval na urbanistické koncepci Hradce Králové, ale také projektoval celý areál našeho sboru.
Blízkými přáteli Dr. Ulricha byli dva lékaři, jejichž ostatky jsou rovněž uloženy v kolumbáriu u našeho sboru. Byli to MUDr. Josef Vanický a MUDr. Otakar Klumpar.
MUDr. Josef Vanický pracoval před 1. světovou válkou jako obvodní lékař v Kuklenách a na Moravském Předměstí. Za války a po válce se vlivem útrap a podvýživy rozbujela tuberkulóza. Doktor Vanický se tedy po válce plně věnoval sociálně zdravotní péči i léčbě a prevenci tuberkulózy. V Hradci Králové byla založena liga proti TBC, jejímž byl členem. Od r. 1921 byla otevřena protituberkulózní poradna ve Střelecké ulici. Doktor Vanický vedl nejen tuto poradnu, ale i poradnu pro předškolní děti, poradnu pro těhotné ženy, poradnu sportovní i sňatkovou. Bylo též otevřeno zubní oddělení s ambulatóriem. Kladl veliký důraz na preventivní protituberkulózní péči u dětí. Jsou mezi námi ještě pamětníci, kteří doktora Vanického pamatují jako děti z těchto preventivních prohlídek a vzpomínají na jeho laskavost.
Dalším lékařem a přítelem Františka Ulricha byl rovněž zde pochovaný MUDr. Otakar Klumpar. Narodil se 25.2.1860. Vystudoval medicínu v Praze a od roku 1888 pracoval v Hradci Králové nejprve jako praktický a městský lékař a porodník, posléze se po náhlém úmrtí doktora Potočka stal primářem. Byl jím v letech 1897 až 1906. Byl to lékař lidumil a dobrodinec. Pracoval ve všeobecné a epidemiologické nemocnici, dohlížel na zdravotní a hygienické poměry města, měl povinnosti v léčebné a preventivní péči, snažil se uvádět do života pokrokové myšlenky v politické i hospodářské oblasti, ve vzdělání i v kultuře. S přítelem JUDr. Františkem Ulrichem usiloval o blaho a rozkvět města, působil v mnoha spolcích, spolupodílel se na regulačním plánu města. Jako hudebník působil ve filharmonii. Zemřel 3.12.1915 ve věku 55 let a jeho pohřeb byl slavný. Ačkoli hejtmanství nepovolilo sokolský průvod, u jeho rakve v sokolovně stála sokolská stráž. Smuteční proslov byl cenzurovaný. Rozloučit se s ním přišly zástupy lidí a doprovázely jej až k nádraží, odkud byla rakev odvezena do Žitavy ke zpopelnění na výslovné přání zesnulého. Tuto významnou osobnost připomíná i jméno ulice v centru města.
Z těch, kteří jsou uloženi v našem kolumbáriu, se sluší ještě připomenout osobnost PhDr. Ladislava Brtnického, gymnaziálního profesora a jednoho ze zakladatelů Československé akademie věd, který je zde uložen se svou manželkou Anežkou. Dále pak akademického malíře Vratislava Trampotu a v neposlední řadě i ty, kteří obětovali své životy za 2. světové války v boji proti fašismu, jako byl Karel Šimek, třiadvacetiletý hoch, který byl zastřelen při sabotážní akci proti německým okupantům, a také představitele hradeckého Sokola. Ti byli již brzy po okupaci zatčeni gestapem a odvezeni do koncentračních táborů, kde na útrapy věznění zemřeli. Vzpomínáme na ně každým rokem při květnové bohoslužbě s vděčností za jejich odvahu a životní postoje, kterými čelili bezpráví a násilí.
A na závěr bychom neměli samozřejmě zapomenout ani na prvního zvoleného faráře zdejší náboženské obce a druhého biskupa východočeské diecéze, o němž byla řeč již v souvislosti se vznikem hradecké náboženské obce CČSH a s budováním sboru. Byl jím bratr Stanislav Kordule (narozen 10.6.1885, zemřel 2.12.1940). Schránka s jeho ostatky i s ostatky jeho ženy je umístěna ve sboru kněze Ambrože v podstavci pod jeho bronzovou bystou.
0 komentářů
přidat komentář
