Allhuset

Kvůli bytové nouzi, která ve Švédsku nastala po druhé světové válce, se v roce 1965 švédská vláda zavázala k tzv. 'Milionovému plánu', což představovalo postavit v zemi s necelými osmi miliony obyvatel v následujících deseti letech milion nových bytů. Ve velice krátkém čase vyrostly na okrajích měst celá nová sídliště. Mnohá centra byla přestavěna moderními a funkčním způsobem na kancelářské prostory. Ohromné množství projektu vzniklo pod vedením velkých architektonických kanceláří. Při tak velkém počtu projektů často hrála kvalita staveb a jejich projektů druhořadou roli. Celý projekt ukončila v roce v roce 1973 ropná krize. Ještě předtím si program vysloužil bouřlivou kritiku katalogové způsobu stavění a jeho negativní sociální důsledky. Jednou z odpovědí na tuto kritiku bylo vynoření se postmoderní architektury a dalších rozmanitých směrů. Díky postmodernistům se ve Švédsku opět od časů národního romantismu znovu objevilo bohaté využití různorodých tvarů.
Jedním z nejdůležitějších stoupenců postmoderny ve Švédsku byl původem britský architekt Raplh Erskine, jehož hlavní projekty lze najít pohromadě v areálu stockholmské Frescati University. Allhuset, Sodrahuset, knihovna a sportovní hala dotváří univerzitní campus, na jehož území leží rozložité stromy a dvě historické stavby z 19. století. Allhuset leží na západě slouží k setkáním mezi studenty, učiteli a dalšími zaměstnanci univerzity. Charakteristickým rysem projektu je výrazně přečnívající dřevěná střecha. Budova studentského spolku byla první Erskinovou stavbou v areálu navrženou podle zásad volného půdorysu. Projekt rozšíření univerzitního campusu měl za úkol polidštit Nyrénův přísný modernistický rastr. V Allhuset se kromě shromažďovacích místností pro studenty nachází také menza. Projekt získal v roce 1981 ocenění Kasper Salin.