Aiola Island
Graz byl v roce 2003 "Evropským městem kultury". Toto privilegium přineslo do městské struktury řadu oživujících prvků, které navždy zůstanou důkazem osvícenosti radních. Moderní vrstva 21. století se otiskla přímo do historického jádra města. Město se tak kontinuálně rozvíjí, omlazuje a stává se demokratickou platformou.
Na důkaz kulturnosti Graz velkoryse vyzval současné umělce, aby do města vnesli atraktivní prvky, které přitáhnou lidi a stanou se středem společenského zájmu. Jedním z nejzajímavějších je umělý ostrov na řece Mur. Nápad zapojit do urbánního dění řeku, která je v myslích občanů spojována spíše s bariérou nebo potenciálním nebezpečím, dopadl ve Štýrském Hradci na výbornou. Otcem myšlenky realizace umělého ostrova byl místní rodák Robert Punkenhofer (Art & Idea). Ten se stal také kurátorem celé kulturní akce.
Ideový záměr na stavbu ostrova spatřil světlo světa 29. července 1999. V říjnu téhož roku pozval Punkenhofer do Grazu newyorského umělce Vita Acconciho. Acconci byl mimo jiné znám jako spolupracovník Stevena Holla a jako dostatečně silná osobnost na to, aby dokázal tak divoký úkol zvládnout. Projektové práce trvaly takřka jeden rok a na podzim 2000 již Acconci za dohledu Punkenhofera prezentoval fyzické zhmotnění vize zastupitelům Grazu. Návrh byl poté dopracován do realizovatelné podoby a na jaře 2001 schválen městskou radou. Práce na výstavbě ostrova se rozběhly na podzim téhož roku. Povolení stavby nebylo žádnou jednoduchou záležitostí, protože stavění v řece podléhalo říčnímu zákonu a všemožných výjimek bylo nepočítaně.
Od 15. listopadu do 31. ledna 2002 probíhalo výběrové řízení na dodavatele stavby. V dubnu byla hotova základová konstrukce umělého ostrova. Stavební práce se týkaly také kultivace nábřeží a bezprostředního okolí. Ostrov byl smontován v továrně a na místo dopraven lodí. Přístupové lávky byly s ostrovem definitivně spojeny v prosinci 2002. Ostrov byl slavnostně otevřen v lednu 2003. Kavárna byla dokončena o dva měsíce později. Dětské hřiště čekalo na své otevření až do března roku 2004.
Záměr postavit umělý ostrov jako místo setkávání občanů je geniální nápad. Nese v sobě totiž prvek bulvární senzace, kterou současná společnost tolik vyžaduje. Není to sexy, sejít se se svým milým uprostřed města v kavárně na ostrově? Vše navíc okořeněno progresivním "liquid designem". Z původní dočasné instalace se stala trvalá stavba, která, pokud nepřijde extrémně ničivá voda, bude nabízet obyvatelům a návštěvníkům Grazu tolik zajímavý prožitek.
Stavba ostrova sestává ze tří částí. Dvě nádoby-mísy vymezují dva základní prostory: Pod přiklopenou kopulí se nachází kavárna, kterou společně s Acconcim designovala místní skupina purpur, a v obrácené kopuli open-air divadlo - mini amfiteátr pro pořádání kulturních vystoupení. V místě tření obou kruhových prostor leží dětské hřiště, jakýsi lanově-skluzavkový trenažér.
Prostory jsou vymezeny příhradovou slupkou, která se kontinuálně vine prostorem snad jako Möbiův proužek. Ostrovu dominuje sklo a nerezová ocel. Z kompozičního blobu vystřelují dvě lávky spojující ostrov s nábřežím. Původně měl být ostrov přístupný podzemním koridorem, ale poněvadž bylo toto řešení technologicky a finančně náročné, zvítězily dvě rampy. Osobně si myslím, že je to trošku na škodu. Původní efemérní plastiku ostrova probodlo nekompromisní kopí a vzletnou myšlenku pevně spoutalo se zemí. Takže namísto leknínu působí ostrov spíše jako velký uzel vázající obě lávky dohromady, nicméně zážitek z ostrova je stále silný.
Výborným prostorem je kavárna Aiola. Osobně mám odvozeniny od Kieslerova Nekonečného domu velmi rád a kavárna na Muru je s absencí pravých úhlů jejich zářným reprezentantem. Pohodlná kožená sedačka obíhající po obvodu kavárny je doplněna o stolečky se sexy křesílky. Těleso baru připomíná květ rostliny a kmitající včeličky ve sci-fi stejnokrojích tento dojem jen podtrhují. S postupem času jsem měl z celého prostoru pocit jako při sledování Bessonova Pátého elementu. Skutečně nekonečný prostor zažijete na toaletách, které jsou obloženy vyleštěným nerezem (nebo něčím podobným). Mírně erotické napětí prostoru kavárny navíc povzbuzují vibrace konstrukce způsobené říčním tokem.
Mur Insel je dokladem toho, že ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti při rozvíjení města. Zajímavý typologický druh umělého ostrova je ve středoevropském prostředí stále novinkou. Možná stojíme na začátku éry zastavění řek. Adresa Mur Inselu je toho důkazem - Mur č.p. 1.
Prozíravosti Punkenhofera, Acconciho a zastupitelů Grazu nezbývá než zatleskat. Skvělý veřejný prostor ve skvělém městě.
související odkazy:
www.art-idea.com
www.purpur.cc
Na důkaz kulturnosti Graz velkoryse vyzval současné umělce, aby do města vnesli atraktivní prvky, které přitáhnou lidi a stanou se středem společenského zájmu. Jedním z nejzajímavějších je umělý ostrov na řece Mur. Nápad zapojit do urbánního dění řeku, která je v myslích občanů spojována spíše s bariérou nebo potenciálním nebezpečím, dopadl ve Štýrském Hradci na výbornou. Otcem myšlenky realizace umělého ostrova byl místní rodák Robert Punkenhofer (Art & Idea). Ten se stal také kurátorem celé kulturní akce.
Ideový záměr na stavbu ostrova spatřil světlo světa 29. července 1999. V říjnu téhož roku pozval Punkenhofer do Grazu newyorského umělce Vita Acconciho. Acconci byl mimo jiné znám jako spolupracovník Stevena Holla a jako dostatečně silná osobnost na to, aby dokázal tak divoký úkol zvládnout. Projektové práce trvaly takřka jeden rok a na podzim 2000 již Acconci za dohledu Punkenhofera prezentoval fyzické zhmotnění vize zastupitelům Grazu. Návrh byl poté dopracován do realizovatelné podoby a na jaře 2001 schválen městskou radou. Práce na výstavbě ostrova se rozběhly na podzim téhož roku. Povolení stavby nebylo žádnou jednoduchou záležitostí, protože stavění v řece podléhalo říčnímu zákonu a všemožných výjimek bylo nepočítaně.
Od 15. listopadu do 31. ledna 2002 probíhalo výběrové řízení na dodavatele stavby. V dubnu byla hotova základová konstrukce umělého ostrova. Stavební práce se týkaly také kultivace nábřeží a bezprostředního okolí. Ostrov byl smontován v továrně a na místo dopraven lodí. Přístupové lávky byly s ostrovem definitivně spojeny v prosinci 2002. Ostrov byl slavnostně otevřen v lednu 2003. Kavárna byla dokončena o dva měsíce později. Dětské hřiště čekalo na své otevření až do března roku 2004.
Záměr postavit umělý ostrov jako místo setkávání občanů je geniální nápad. Nese v sobě totiž prvek bulvární senzace, kterou současná společnost tolik vyžaduje. Není to sexy, sejít se se svým milým uprostřed města v kavárně na ostrově? Vše navíc okořeněno progresivním "liquid designem". Z původní dočasné instalace se stala trvalá stavba, která, pokud nepřijde extrémně ničivá voda, bude nabízet obyvatelům a návštěvníkům Grazu tolik zajímavý prožitek.
Stavba ostrova sestává ze tří částí. Dvě nádoby-mísy vymezují dva základní prostory: Pod přiklopenou kopulí se nachází kavárna, kterou společně s Acconcim designovala místní skupina purpur, a v obrácené kopuli open-air divadlo - mini amfiteátr pro pořádání kulturních vystoupení. V místě tření obou kruhových prostor leží dětské hřiště, jakýsi lanově-skluzavkový trenažér.
Prostory jsou vymezeny příhradovou slupkou, která se kontinuálně vine prostorem snad jako Möbiův proužek. Ostrovu dominuje sklo a nerezová ocel. Z kompozičního blobu vystřelují dvě lávky spojující ostrov s nábřežím. Původně měl být ostrov přístupný podzemním koridorem, ale poněvadž bylo toto řešení technologicky a finančně náročné, zvítězily dvě rampy. Osobně si myslím, že je to trošku na škodu. Původní efemérní plastiku ostrova probodlo nekompromisní kopí a vzletnou myšlenku pevně spoutalo se zemí. Takže namísto leknínu působí ostrov spíše jako velký uzel vázající obě lávky dohromady, nicméně zážitek z ostrova je stále silný.
Výborným prostorem je kavárna Aiola. Osobně mám odvozeniny od Kieslerova Nekonečného domu velmi rád a kavárna na Muru je s absencí pravých úhlů jejich zářným reprezentantem. Pohodlná kožená sedačka obíhající po obvodu kavárny je doplněna o stolečky se sexy křesílky. Těleso baru připomíná květ rostliny a kmitající včeličky ve sci-fi stejnokrojích tento dojem jen podtrhují. S postupem času jsem měl z celého prostoru pocit jako při sledování Bessonova Pátého elementu. Skutečně nekonečný prostor zažijete na toaletách, které jsou obloženy vyleštěným nerezem (nebo něčím podobným). Mírně erotické napětí prostoru kavárny navíc povzbuzují vibrace konstrukce způsobené říčním tokem.
Mur Insel je dokladem toho, že ještě nebyly vyčerpány všechny možnosti při rozvíjení města. Zajímavý typologický druh umělého ostrova je ve středoevropském prostředí stále novinkou. Možná stojíme na začátku éry zastavění řek. Adresa Mur Inselu je toho důkazem - Mur č.p. 1.
Prozíravosti Punkenhofera, Acconciho a zastupitelů Grazu nezbývá než zatleskat. Skvělý veřejný prostor ve skvělém městě.
související odkazy:
www.art-idea.com
www.purpur.cc
0 komentářů
přidat komentář
