Antonín Viktor Barvitius
*14. 7. 1823 – Praha, Česká republika
†20. 7. 1901 – Praha, Česká republika
Biografie
Antonín Viktor Barvitius byl český historizující architekt a návrhář užitého umění. Pocházel z rodiny pokladníka hrabat Buquoyů Andrease Barvitia a jeho manželky Barbary, rozené Eggerové. Byl nejstarší z devíti dětí, malíř Viktor Barvitius (1834-1902) byl nejmladším z nich. Roku 1840 se přihlásil na pražskou univerzitu ke studiu filosofie a práv. Roku 1843 však vstoupil na malířskou akademii v Praze do ateliéru monumentální malby Christiana Rubena, odkud po roce 1844 přestoupil ke studiu architektury k Eduardu van der Nüllovi, Augustu Sicardsburgovi a Karlu Roesnerovi na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po několika letech práce ve Vídni roku 1854 odjel na stipendijní pobyt do Říma, kde se věnoval restaurování renesančních památek. Jeho nejvýznamnější zakázkou byla obnova rakouské rezidence Palazzo di Venezia. Po návratu do Prahy v roce 1867 spolupracoval nějaký čas i se svým švagrem Vojtěchem Ignácem Ullmannem. Barvitius s Ullmannem přinesli do Prahy vídeňský architektonický styl zvaný Rundbogenstil. Tento „úřednický“ sloh se hojně užíval pro stavbu škol, soudů, kasáren apod., ale nehodil se pro budovy reprezentační. Antonín Barvitius později úspěšně pracoval pro Křesťanskou akademii – výtvarný odbor. Pro akademii vytvořil řadu návrhů zlatnických prací liturgických nádob, převážně monstrancí, ale i knižních vazeb apod.
Antonín Viktor Barvitius byl český historizující architekt a návrhář užitého umění. Pocházel z rodiny pokladníka hrabat Buquoyů Andrease Barvitia a jeho manželky Barbary, rozené Eggerové. Byl nejstarší z devíti dětí, malíř Viktor Barvitius (1834-1902) byl nejmladším z nich. Roku 1840 se přihlásil na pražskou univerzitu ke studiu filosofie a práv. Roku 1843 však vstoupil na malířskou akademii v Praze do ateliéru monumentální malby Christiana Rubena, odkud po roce 1844 přestoupil ke studiu architektury k Eduardu van der Nüllovi, Augustu Sicardsburgovi a Karlu Roesnerovi na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po několika letech práce ve Vídni roku 1854 odjel na stipendijní pobyt do Říma, kde se věnoval restaurování renesančních památek. Jeho nejvýznamnější zakázkou byla obnova rakouské rezidence Palazzo di Venezia. Po návratu do Prahy v roce 1867 spolupracoval nějaký čas i se svým švagrem Vojtěchem Ignácem Ullmannem. Barvitius s Ullmannem přinesli do Prahy vídeňský architektonický styl zvaný Rundbogenstil. Tento „úřednický“ sloh se hojně užíval pro stavbu škol, soudů, kasáren apod., ale nehodil se pro budovy reprezentační. Antonín Barvitius později úspěšně pracoval pro Křesťanskou akademii – výtvarný odbor. Pro akademii vytvořil řadu návrhů zlatnických prací liturgických nádob, převážně monstrancí, ale i knižních vazeb apod.
