Velmi rozvětvená umělecká rodina Luragů pocházela ze severní Itálie a nejméně šest jejích členů bylo významně činných v Čechách. Zatímco ve 30. až 60. letech 17. století to byl Carlo Lurago, s jehož jménem je spojena většina významných staveb té doby u nás, ve druhé třetině 18. století jej vystřídal Anselmo Lurago.
Lurago se vyučil u F. Kaňky a pevnostní stavitelství u svého strýce Scottiho. Stal se královským dvorským stavitelem a měšťanem malostranským. Pod jeho vedením se prováděla rozsáhlá přestavba Pražského hradu v letech 1753-65 podle vídeňských návrhů. Hojně pracoval i pro šlechtické objednavatele a jako architekt pro církevní řády - augustiniány, benediktiny i jezuity - a patřil k nejvýznamnějším architektům a stavitelům poloviny 18. století. Roku 1755 a znovu 1756 byl rektorem vlašské kongregace v Praze. Právě tehdy postavil zvonici chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, a dovršil tak dílo svého tchána K. I. Dienzenhofera a jeho otce.
Ačkoli byl Ital, měla jeho tvorba výrazný středoevropský charakter. České barokní architektuře přispěl osobitým typem kostela. Značný vliv na něj měly práce již zmíněného K. I. Dienzenhofera a Rakušana Johanna Lucase von Hildebrandta.
Dějiny českého výtvarného umění II/2, Praha 1989