Palubní deník

0:28 Vyrážíme vlakem z Brna. Po příjezdu do Prahy stíháme noční tramvaj a poté autobus směrem na letiště v Ruzyni.
5:00 Během čekání na odbavení odoláváme snídani za cenu s vysokohorskou přirážkou, která - jak zjišťujeme po zakoupení balíčku žvýkaček za 40 kč - navíc není uvedena jako konečná, ale chybí v ní nějaký několikaprocentní poplatek za to, že nás prodavačka nevrle obslouží (jak lépe přivítat turisty v Česku?).
8:50 Po bezproblémovém letu dosedáme v Paříži na letišti Orly. Do centra se přesouváme metrem bez řidiče.
10:00 U Lucemburských zahrad si dopřáváme snídani - obloženou bagetu, která bude na následjící čtyři dny naším nejobvyklejším jídlem. Při pojídání v zhradách uvažujeme nad tím, jak dlouho by na našich veřejných prostranstvích vydržely volně postavené kovové židle a lehátka.
První konfrontace s naprosto chaotickou dopravní situací, kdy červená na semaforu neznamená, že by chodci, řidiči a především motorkáři zastavili. Časem si na to zvykáme.
10:50 Mírně posilnění a odpočatí jdeme kolem katedrály Notre Dame k Centre Pompidou.  Poblíž se pokoušíme najít pařížský ateliér Renzo Piana - nakonec se ukazuje, že je v prostorách, které omylem považujeme za knihkupectví.
11:50 Stojíme před pyramidou I.M.Peie v Louvru. Davy turistů.
13:00 Obdivujeme butik Comme des Garçons od Future Systems, bohužel uzavřený. Chvíli jsme jej hledali, ale díky své purpurové barvě (přesně té, která je nyní v českých médiích označována jako fialová) je v okolí nepřehlédnutelný.
13:30 Vracíme se zpět do Louvru a vydáváme se na Champs-Élysées. Cestou míjíme pro české památkáře v historickém kontextu asi nepředstavitelné stavby - právě dokončovanou prodejnu vozů Citroën a hotel Fouquet`s Barriere. Po několika minutách focení si našeho počíínání všímají turisté a fotí jej také. Petr nadšeně vysvětluje, kdo dům navrhl, což je pro turisty bezesporu velmi užitečná informace.
15:00 Přesouváme se o sto let zpět a obdivujeme Perretův dům na Rue Franklin. Pak pomalu scházíme k nedaleké Eiffelovce.
17:00 První procházka kolem budovy, která se nakonec stane tím nejlepším, co na tomto výletu navštívíme - Museé du Quai Branly od Jeana Nouvela.
19:00 Míříme do hotelu, který nácházíme na severním předměstí Paříže. V jeho multikulturním okolí nacházíme celou řadu arabských, indických, řeckých a dalších restaurací a barů, což nás velmi potěší a v následujících dnech toho náležitě využijeme.

9:15 Návštěva sportovní přístavby školy od D. Carrila. Poté, co nás zaregistrují dva postávající učitelé, jsme ochotně provedeni, nicméně nesmíme nic fotit. U nedaleké bytovky v Rue des Ruisses od Herzoga & de Meurona už nemáme tolik štěstí a tak obdivujeme jen jeho uliční fasádu.
10:30 První Le Corbusier - vila pro Améde Ozenfanta. Nárožní dům na konci drobné uličky, ve které jsou domy i přes malé rozměry předzahrádek utopeny v zeleni.
10:50 Druhý Le Corbusier - švýcarská kolej v univerzitním kampusu. Za dvě eura můžeme fotit uvnitř a navštívit jeden studenty neobydlený pokoj - původní zařízení kontrastuje s novým sprchovým koutem. Opodál velmi podobná brazilská kolej od Le Corbusiera a L. Costy. Opět platíme symbolické vstupné a vychutnáváme si vstupní halu s velmi (ale opravdu velmi) nízkým stropem. Zajímavý prostorový zážitek.
12:30 Z otevřeného schodiště protější architektonické školy fotíme Fondation Cartier. Světlo nám moc nepřeje a navíc se uvnitř dokončuje instalace nové výstavy. Rozhodujeme se, že se sem raději vrátíme jindy.
13:45 Prohlížíme si dětskou nemocnici od Ibose a Vitarda. Smíme jít i do haly, nicméně musíme slíbit, že přestaneme fotografovat (i exteriér).
14:45 V naprosto depresivním a špinavém areálu nacházíme knihovnu Jussieu 16-M od Périphériques. Obdivujeme její parter a velké atrium s průhledy do barevných studoven (je tam i ta "fialová"). Náš obdiv nachází pochopení u jednoho ze zaměstnanců knihovny, který nic nenamítá proti fotografování a následně nepochopení u druhého, který nás velmi slušně žádá, abychom nefotografovali.
15:10 V nedalekém Institutu du Monde Arabe zjišťujeme, že počet nefunkčních slunečních clon je větší, než jsme čekali. Poté, co uvnitř do detailů zkoumáme, jak clony fungují, se tomu ani moc nedivíme. V přízemí nás opět překvapí nízký strop - pro české normotvůrce nepředstavitelné, nicméně prostor s lesklou podlahou, nízkým lesklým stropem a intenzivním bočním slunečním prostředím působí skvěle a luxusně.
18:30 Po večerní návštěvě sídla společnosti EMI od Renza Piana děláme zásadní chybu a mezi obrovským množstvím hospůdek pod Montmartrem se rozhodujeme pro večeři v čínské restauraci. Ještě stihneme obdivovat z Montmartru Paříž v dešti (při pohledu na obrovskou hmotu Centre Pompidou či věže na Montparnasu především obdivujeme pařížské památkáře) a poté se míříme přes davy turistů z našeho labužnického zážitku raději vyspat.

9:00 Po Prouvého Maison du peuple žesneme před fasádou Flower Tower, která sestává z květináčů.
10:00 Opět výlet do historie - Perretův bytový dům v Rue Raynouard a několik secesních domů Hectora Guimarda. Dobrá relaxace před návštěvou Le Corbusierova domu La Roche. Jsme v něm téměř sami a tak si jej náležitě užíváme. Několikrát si procházíme obě schodiště a zkoušíme různá Le Corbusierova křesla a židle (včetně velmi malé, niméně funkční toalety). Aby toho nebylo málo, ihned míříme na další tři Corbusierovy domy.
13:30 Sídlo společnosti CLMBBDO (nyní Dalkia) od Jeana Nouvela. Úžasná rezavějící loď. Zato Koolhaasova vila Dall`Ava vypadá přesně tak, jak ji známe ze všech fotografií. Z roztržitě napsaného upozornění, že se jedná o soukromou vilu a návštěvy nepřichází v úvahu, je nám hned jasné, že obývat jednu z ikon současné architektury má i své negativní stránky.
14:45 La Défense. Co dodat? Ohromující měřítko. Na boční straně Archy nacházíme vzorky různých kamenných obkladů, za ní pak leží palety s žulovými deskami, o kterých se dohadujeme, zda budou sloužit jako náhrada na mnoha místech značně poškozeného obkladu. Je-li naše tušení správné, bude Archa v budoucnu šedá.
16:00 Po nabažení se rozměrů La Défense se rádi vmáčkneme do přeplněného metra a míříme již podruhé do Centre Pompidou. Kromě návštěvy Brancusiho ateliéru se chceme podívat i do střešní restaurace od Jakoba & Mac Farianeho, nicméně portýr u výtahu určeného pro pouze hosty restaurace nás ubezpečí, že bez obleku a kravaty nás do ní nepustí. Coby novináře nás ale zdarma pouští do samotné galerie a tak do restaurace alespoň nahlížíme od vstupu do jedné z expozic. Obdivujeme ateliér Shrigeru Bana, bílý tubus připevněný k Pompidou. Rychle probíháme hlavní expozicí moderního umění, krátce se zastavujeme jen v části věnované architektuře.
20:00 Po večeři (tentokrát alžírské) vyrážíme opět na Montmartre hledat Maison Tzara Adolfa Loose. Nacházíme jej poblíž naší čínské restaurace z předešlého dne.

9:15 Po ránu si dopřáváme postmoderní smršť a míříme do Parku de la Villette. Na jeho okraji nacházíme několik jedinců, provozujících typickou francouzskou zábavu - stávku (s její drsnější podobou ve formě zapalování automobilů se za celý týden nesetkáváme, i když jeden ohořelý vrak nacházíme nedaleko). Park je po ránu téměř liduprázdný, po chvilce fotografování vedle nás zastaví jeden ze tří automobilů, které parkem neustále projíždějí a řidič nás upozorňuje, že v parku můžeme fotografovat pouze sami sebe před některým z objektů. Fotíme se tedy navzájem vždy tak, abychom mohli fotky dodatečně oříznout či přeretušovat.
11:00 Postmoderní park pokračuje postmoderními bytovkami, které nás příliš neoslovují. Zastavujeme se až u bytového domu v Rue de Meaux od Renza Piana. Před ním odchytáváme jednu z jeho obyvatelek, která nás po krátkém zaváhání pouští do atria, které nám doslova vyráží dech. Vzrostlé břízy vytvářejí nepopsatelně příjemné prostředí - ve vnitrobloku nemusí být vždy jen dětské hřiště.
11:20 Fotografujeme nedaleké sídlo komunistické strany od Oscara Niemayera, čímž budíme pozornost okolí, která vyvrcholí v to, že nám jedna dáma vysvětluje, že jsou komunisti už naštěstí otázkou minulosti. Nakonec se rozhodujeme podívat se i dovnitř, kde nacházíme několik velmi příjemných starších pánů. Vyděsíme je, když na ně spustíme angličtinou, nicméně nás ochotně nechají fotografovat vstupní část a především úžasný konferenční sál. Nakonec dostáváme číslo časopisu Révolution z roku 1980, které je Niemayerově stavbě věnováno.
13:40 Po mostě Simone de Beauvoir míříme od hmotově rozehrátého Amerického centra Franka Gehryho do národní knihovny Dominique Perraulta. Dlouho se procházíme po rozlehlé dřevěné esplanádě, kde bezesporu k radosti všech čtenářů právě probíhá zvuková zkouška na večerní rockový koncert.
15:30 Uliční fasády Itovy nemocnice Cognacq-Jay nás příliš neberou (polarizační filtr je také moc nebere), nicméně uvnitř areálu se nachází velmi příjemný veřejnosti přístupný prostor, ve kterém posedávají a pokuřují pacienti.
16:00 Snažíme se dostat do Meditation Space od Tadao Anda v areálu UNESCO, které prochází dlouhodobou rekonstrukcí (úředníci sídlí v unimobuňkách, které už vypadají jako trvalá součást areálu). Máme však smůlu, nejsme objednáni předem a navíc lze Andův prostor navštívit jen v úterý a ve středu.
16:40 Prožíváme vrchol celého pobytu v Paříži - znovu míříme k Nouvelově Museé du Quai Branly, muzeu primitivních kultur, tentokrát však jej však navštívíme i uvnitř. To, co tam prožíváme, je asi těžko popsatelné slovy. Podobně jako stuttgartské muzeum automobilky Mercedes je toto muzeum úžasným domem s úžasnou náplní, který lze procházet několika způsoby a prožívat množství prostorových zážitků. Jádrem domu je obrovský prosklený válec - depozitář - u kterého začíná slouhá klikatící se cesta vedoucí do hlavní expozice. Každá ze zastoupených kultur je představena ve svém prostoru, vystavené exponáty nás naprosto omračují svou bohatostí a rozmanitostí, zasvé berou naše rádobyvtipné úvahy nad tím, zda v muzeu primitivních kultur bude zastoupena i naše poslanecká sněmovna. Samostatnou kapitolou jsou malé výklenky vystupující před venkovní fasádu, které uvnitř vytvářejí intimní prostory pro drobné expozice - každý je jiný a návštěvníka překvapí svým vlastním řešením; někdy tyto prostory evokují jeskyni, jindy zase zrcadlový strop (řešený však tak, že se v něm návštěvník nevidí) vytváří zdánlivě nekonečně vysoký prostor. Celkovému měřítku domu jsou přizpůsobeny i další prostory; například suterénní toalety přístupné z obrovské haly kolem depozitáře, jsou záměrně předimenzované (kabinky mohou mít cca 3 x 1,5 x 4 m). I detaily jako kliky jsou velké a masivní.
22:00 Užíváme si noční Paříž. Našim hlavním cílem je nafotit Centre Pompidou v noci, k čemuž si vybíráme ten nejméně vhodný den - je svátek hudby, všude v ulicích probíhají koncerty a navíc je nejkratší noc v roce. Čekání na tmu si krátíme procházkou po noční Champs Élysées, kde to večer opravdu žije - obchody, kavárny a restaurace jsou otevřeny, i v noci je možno v autosalonu Renault či Peugeot obdivovat závodní monoposty F1 a poté si objednat nové auto. Lidé v ulicích jsou velmi veselí (o den později vzpomínám na atmosféru Champs Élysées na poloprázdném půlnočním Václavském náměstí, kde jsou otevřeny jen bordely, herny a na ulici je možno potkat jen značně podnapilé cizince). Noční Pompidou nás však poněkud zklamalo, je nasvětleno méně, než jsme očekávali, navíc se prostranství před ním svátek hudby vyhnul.
10:00 Ráno zjišťujeme, že jsme zvádli navštívit většinu plánovaných staveb (a po několika desítkách kilometrů zničit téměř nové boty od Bati). Míříme tedy do Louvru, kde využíváme bezplatného novinářského vstupu a rychle procházíme expozicemi. Opět však vnímáme především prostor, v davu turistů, kteří si do Louvru chodí snad jen nafotit vystavená díla svými kompaktními fotoaparáty (samozřejmě s bleskem), aby se na ně mohli poté v klidu domova podívat, se ani moc na umění soustředit nedá. Kniha Šifra mistra Leonarda jde pod Peiovou pyramidou na dračku.
12:00 V dešti přebíháme do Museé d`Orsay, kde samozřejmě opět více soustředíme na postmoderní rekonstruci Gaetany Aulenti než na vystavená díla.
14:20 Užíváme si retrospektivu S. Parrina v Palais de Tokyo.
15:30 Poslední zastávka ve Fondation Cartier. Opět nám nepřeje počasí pro foografování, nicméně alespoň můžeme navštívit právě otevřenou výstavu o historii rock'n'rollu.
17:00 Nedaleko Fondation Cartier nasedáme do autobusu a míříme na letiště Orly.
20:00 Pár minut před plánovaným odletem se nad celým letištěm zastavuje mohutný mrak a venku začíná zuřit mohutný liják.
21:30 S devadesátiminutovým zpožděním odlétáme do Prahy. Užíváme si letecký pohled na Paříž v západu slunce.
23:30 Pilot doslova praští s letadlem na runway v Ruzyni. Končíme náš výlet a vydáváme se do opilé noční Prahy.