Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Italská cesta
Italská cesta

„Cesta do Italie byla za všech časů touženým cílem lidí majících smysl pro umění, i tehdy kdy cestování bylo nepohodlné a spojeno s nebezpečím. Velcí básníci přecházeli Alpy, aby se potěšili italským nebem, italským mořem a italskou krajinou, což pak v nesmrtelných dílech opěvali, “ píše se v reklamní brožuře Státního italského úřadu pro turisty z roku 1924.

Cesta je jedním ze základních archetypických symbolů a možným způsobem řešení osobních a tvůrčích krizí. Taková byla dle W. H. Audena i italská cesta Johanna Wolfganga Goetha, jenž v roce 1786 krátce po svých sedmatřicátých narozeninách bez velkých příprav vyrazil z Karlových Varů směrem na Brennerský průsmyk, aby se nejen těšil italským nebem, mořem a krajinou, ale též aby hledal inspiraci v bohaté umělecké a filosofické tradici a zkoumal zajímavou mediteránní vegetaci. Stylizovaný cestopisný deník Italská cesta Goethe vydal až po dvaceti letech, v  roce 1816, a od té doby se po jeho stopách vydávali další umělci.

Z českých literátů, kteří se vydali na osobně význammnou pouť do Itálie, vzpomeňme alespoň Karla Hynka Máchu, jenž v roce 1834 podnikl legendární pěší cestu do Benátek. Karel Čapek navštívil goethovská i jiná místa a v Italských listech kromě četných obdivných líčení italského umění a krajiny s jemným humorem podotýká: „Dovolte, abych nyní řekl všechno špatné o zemi vlaššské: že je tu příliš horko a příliš draho, mnoho taškářů a blech, strašný rámus, samý barok, banditští drožkáři, malarie, zemětřesení a ještě hroznější zla.“ To do značné míry platí i  dnes, ovšem dlužno podotknout, že nejen v zemi vlašské, ale – snad kromě malarie a zemětřesení – i doma v zemích českých.

Anglické umělce a aristokraty kromě uměleckých a architektonických skvostů Benátek a palladiovské Vicenzy přitahovalo především západní pobřeží – Toskánsko, Řím, Neapol a Amalfi. Angličtí romantičtí básníci si nejvíce oblíbili Ligurský záliv na severozápadě Itálie. Odjížděli sem nejen za inspirací, ale též pryč od skandálů, nepochopení a problémů domácího prostředí. Počátkem 20. století sem ze stejných důvodů zavítali další anglicky píšící autoři – D. H. Lawrence a W. B. Yeats. Tíhli sem i francouzští a italští literáti – George Sandová s Alfredem de Mussetem, Giosué Carducci a Annie Vivantiová nebo Sem Benelli, jenž jako první překřtil místo na Golfo dei Poeti, Záliv básníků.

I dnes lze pochopit, čím je tato oblast tolik lákala: romantické výhledy na moře, strmé útesy porostlé mediteránní vegetací a svažující se k chráněným nevelkým plážím, historické stavby a vzduch provoněný silicemi citrusů, pinií a jižních bylin.

Anglický romantický básník Percy Bysshe Shelley (1792–1822) přebýval se svou ženou Mary Godwinovou-Shelleyovou (autorkou slavného Frankensteina) počátkem léta roku 1822 v Lerici. Přestože neuměl plavat, rozhodl se odtud sám podniknout plavbu do Livorna. Byron jeho nevelkou loď pojmenoval Don Juan, ale Shelley ji přejmenoval na Ariel. 7. července 1822 utonul v bouři na širém moři. Po několika dnech bylo jeho tělo nalezeno k nepoznání roztrhané žraloky, svazky básní v kapsách oděvu však nenechaly nikoho na pochybách, že jde o slavného básníka.

Shellleyho tragický osud a prométheovská povaha nedbající žádných konvencí zaujaly nejen řadu čtenářů, ale též inspirovaly další básníky – k tvorbě i k cestě za (sebe)objevováním a inspirací:

Dnes, 8. července 1922 po poledni,
mi zatelefonuješ,
že na pět minut zanecháš psacího stroje,
že na pět minut si zastávkuješ,
abych i já odložil akta a pero
a s tebou, má milá, se rozjel na smutný výlet
ke Spezii v Itálii.

Jak hukot moře v lastuře
ta bouře nám v srdcích přes dálku sta let hřmí:
náš věrný přítel,
Prométheus nikdy nespoutaný,
Percy Bysshe Shelley tone!

Půjdem a vzpomeneme také
Jaroslava Vrchlického.

(Jidřich Hořejší, „Haló, 2501!“, 1923)

Jindřich Hořejší napsal tuto báseň sto let po Shelleyově smrti. My jsme do Lerici dorazili shodou okolností 7. července, o 181 let později. Na cestách se nejednou stává, že původní záměr nevyjde, ale nakonec se objeví jiná, neméně zajímavá možnost. Shelleyovi a jejich přátelé, manželé Williamsovi, bydleli ve Ville Magni, kde je dnes umístěna Shelleyova pamětní deska. Villa Magni podle obrázků připomíná bílou loď vyplouvající na moře a je obklopená piniovým hájem. Řízením osudu jsme ji zcela minuli a ocitli jsme se kousek odtud na jiném místě – ve Ville Marigola. Některé zdroje ji také uvádějí jako místo Shelleyova pobytu, ale dnes především zůstává místem, kde pobýval švýcarský symbolistický malíř Arnold Böcklin. A místem s pozoruhodnou zahradou a neméně pozoruhodnou vyhlídkou.

Villa Marigola a její zahrady rozprostírající se na vrcholku s výhledem na přístav Lerici jsou přímo extrahovanou esencí všech předností této krajiny. Nechal si ji jako letní sídlo ve druhé polovině 18. století postavit rod markýzů Ollandiniových. Tehdejší zahradu tvořily pouze citrusy, olivovníky a vinná réva. Následující majitelé, markýzové Alli Maccarani, učinili z vily místo důležitých společenských setkání a v duchu dobové módy přeměnili okolní zahrady na krajinný park. Také anglický bankéř Reginald Jenkins, jemuž vila patřila od roku 1888, zde přijímal význačné hosty, mezi jiným též Viktorii, choť německého císaře Fridricha III. a malíře Arnolda Böcklina (1827–1901), na jehož počest byla část parku podle námětů jeho obrazů přeměněna v tajemný lesík se sochou boha Pana, jenž byl jeho oblíbeným námětem. Tmavá místa upomínají na Böcklinův věhlasný obraz Ostrov mrtvých, zatímco prosvětlené partie připomínají obraz posvátného háje.

Počátkem 20. století ve Ville Marigole dlouhodobě pobýval florentský dramatik Sem Benelli, který zde napsal své nejznámější dílo Večeře šprýmařů. V roce 1926 vilu zakoupil místní rejdař a senátor Giovanni Bibolini. Na jeho zakázku architekt Franco Oliva změnil citrusový háj u domu na geometrickou zahradu s  vavřínovými a buxusovými ploty, sochami, vázami a ornamentální výsadbou. Citrusový háj byl vysázen dále od domu, na terase pod pergolou. Z dob romantiků tu zbývá nejspíš jen několik starých stromů, ale vyhlídka na záliv Lerici, jenž inspiroval slavnou Shelleyovu báseň Verše psané v zálivu Lerici, zůstává nesmrtelně krásná, na rozdíl od některých překladů, které časempomalu, ale jistě stárnou:

Mne v tiché chvíli opustila,
kdy luna se již unavila
azurnou stezkou nebeských plání
jsouc rovna albatrosu v spaní,
na křídlech světla se kolébala,
nad purpurovou nocí stála,
než našla hnízdo svoje v  hradě
kdes na pomoří na západě.
Mne nechala, já zbyl tu sám,
vzdán každým na zvuky vzpomínkám,
jež třeba uchu němé byly,
se v okouzlené srdce vpily
jak nohy ve svém mroucí vzniku
zní v ohlasech hor v každém mžiku;
já cítil — snad až přespříliš! —
ta jemná doteknutí, když
ta její ručka sladká chvěla
jak právě teď se mi kol čela,
a tak, ač dávno zmizela
má paměť vše mi vracela
co obraznost jen může chtíti.
Mé vášně zkojila i cit
jak byla zde a já žil sám
v tom čase, jenž přán v skutku nám,
minulost, příští — v zapomnění
jak bývalé i příští snění.
Však sotva Strážný anděl znik’
na trůn svůj sed’ můj démon v mžik
v mém drahém srdci — těžko říci,
co myslil jsem, mdlý, zoufající!
Já za plachtami upřel hled,
na moři stíhal jejlch sled,
mně okřídlené vozy duchů byly,
jež čistým jakýms živlem pílí
za cílem zvláštním, dálným tam
až elysejským ku hvězdám,
plující pro lék na úkoje
té sladko-hořké tísni, jako moje.
A vítr, jenž je okřídlil,
vál od země a lehký byl
a vůně květin okřídlených
a svěžest hodin porosených
a sladké teplo, den jež zanechal,
se táhlo v záliv třpytný dál
a rybák se svítilnou svou
lez’ vlhkým břehem s harpunou,
by v skalách nízkých rybu chyt’,
jež přišla zříti klamný svit.
Ó přešťastní, jimž rozkoš stálá
cit, myšlenku lítosti vzala,
již zanechá vždy plesů vír
jim bera život — ne však mír!

(přel. J. Vrchlický)






gardenpanorama.cz je místo pro všechny, kdo  vnímají zahradu jako proměnlivý prostor, kde se setkává příroda s lidskou činností a kulturou, kde se prolíná botanika s architekturou, historií, mytologií, filozofií, uměním  i zábavou
gardenpanorama.cz je průvodce po stopách, které významné i méně významné osobnosti zanechaly v zahradách, a po stopách, které zahrady zanechaly jejich v životech a díle
gardenpanorama.cz je místo pro všechny, kdo považují české zahrady za součást evropského a světového kulturního dědictví
gardenpanorama.cz je průvodce pro všechny, kdo rádi cestují nejen po známých památkách, ale i do méně navštěvovaných míst
gardenpanorama.cz je průvodce na toulky po zahradách, které byly inspirací pro umělecká díla
gardenpanorama.cz je malý projekt několika lidí, kteří mají rádi zahrady
gardenpanorama.cz je zahrada na webu, místo pro odpočinek a inspiraci
gardenpanorama.cz je místo pro milovníky zahrad
Zdroj: www.gardenpanorama.cz
Vložil: Jan Kratochvíl, 30.08.10 00:10
Návštěvnost: 6038 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.