Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Nová australská architektura
Philip Goad
V červnu roku 1967 publikoval melbournský architekt Robin Boyd (1919-1971) článek nazvaný Stav australské architektury. A nebyl zrovna laskavý. Stěžoval si na ospalé architektonické klima limitované izolovaností a profesní samolibostí.[1] Čtyřicet let poté nicméně už jeho hodnocení pravdě neodpovídá. Australská architektura se v mnohém změnila. Pocit kulturní či faktické izolace se vytratil. A v zemi nenajdete ani pocit, že by snad byla kulturu protinožců někde na periferii. Avšak - pokud člověk chce o problému přemýšlet v těchto intencích - stav izolace může být také něčím, co je hodno velebení, ba dokonce zušlechťování. Může totiž představovat výhodu.

Australský kontinent je velký - nebo spíš velmi velký. Jeho nadmořská masa se rozkládá od západu na východ mezi Indickým oceánem a Pacifikem; od severu k jihu se rozpíná mezi Arafurským a Korálovým mořem až k chladným vodám, jež Austrálii oddělují od Antarktidy. Současná hustota osídlení je 3,0 lidí na čtvereční kilometr. Což je stokrát méně než v Japonsku. Takže prostor tu je. Nebo se to tak alespoň zdá. Přesto, 24 milionů Australanů je převážně soustředěno v pouhých sedmi městech, jež jsou všechna přilepena k pobřeží. Jen v samotných Sydney a Melbourne napočítáme na 10 milionů obyvatel. A tak v podstatě většina Australanů žije v prostředí vysoce urbanizované kultury, v městech a předměstích, jež zrcadlí městskost Londýna, Chicaga či Toronta. Tato koncentrovaná hustota měst se svojí rozpínavou povahou znamená, že každé z nich leží na souši jako ostrov, oddělený od dalšího stovkami, někdy tisíci kilometrů. Mezi nimi se rozkládají ohromné úseky řídce obydleného pobřeží, zemědělské pastviny a nekonečně rozlehlé oblasti nedotčené a neosídlené divočiny. Zatímco v Japonsku existuje kulturní povědomí prostoru mezi věcmi, v Austrálii je patrná tendence vnímat tento vztah obráceně: kulturu objektů, samotných věcí v prostoru. V důsledku toho není izolovaný objekt v nekonečné krajině neobyčejným zjevením. A stejně tak to není nezvyklý koncept k přemýšlení o stavbě v australské krajině.

Austrálie tak vytváří jakési souostroví městských aglomerací - ostrovy + prostor. Vzhledem k obrovské rozloze země je každé město v důsledku vzdáleností definováno odlišnými klimatickými podmínkami, odlišnou povahou krajiny a topografie, a často také odlišnou strukturou osídlení, protože koloniální plány Britů se po roce 1788 pro každé místo měnily. Výsledkem je pestrost příznačná pro další rozlehlé země Nového světa, jako jsou Spojené státy, Kanada nebo Brazílie. Řečeno v kulturním žargonu: rozmanitost je evidentní. Co se týče architektury, každé z měst má zcela odlišný systém vzdělávání, strukturu klientely, témata odborné debaty, přístup ke konstrukčním principům i materiálům, stejně jako náhled na stavění v krajině. Člověk postřehne rozdíly podobné těm, které vzejdou ze srovnání odlišných architektonických kultur Říma a Milána, nebo Kyota a Tokya. Taková situace v podstatě znemožňuje přesně definovat australskou architekturu jako celek.

Nicméně existují společné motivy a jedním z nich je myšlenka malého, prostého - a nevyhnutně, jako ohnisko takových myšlenek - volně stojícího domu. "Austrálie je malý dům," aforismus, který v roce 1952 vytvořil Robin Boyd. Ve snaze přiblížit dominantní raison d' etre národa byl citován často, snad až příliš. Z velké části tomu tak vskutku vždy bylo a stále je, navzdory do očí bijící australské vysoce urbanizované a konzumní kultuře. Kupříkladu práce držitele Pritzkerovy ceny Glenna Murcutta nebo kanceláře Stutchbury & Pape představují většinou právě samostatně stojící domy zasazené do jinak nedotčené přírody. Takové stavby zachycují přetrvávající podstatu toho, co je na mezinárodní úrovni vnímáno jako populární představa o stavění a bydlení v Austrálii. Zdá se, že jejich zasloužený úspěch (především Murcuttův) je založen na mezinárodní touze po ztraceném ideálu Arkádie. Ustálený a ceněný popis jejich uzavřenosti a otevřenosti, řemesla a materiálnosti jako by naplňoval obecnou touhu po idealizovaném smyslu místa, které se rychle stává nedosažitelným - a to jak v rovině finanční tak fyzické.

Volně stojící rodinný dům byl v Austrálii - a ve většině jejích částí stále je - hlavní laboratoří architektonických experimentů a inovací, zadáním, na němž malé kanceláře (často se skládající pouze z jediného muže či ženy) zkoumají architektonické ideje a na němž také tradičně australské dějiny umění rozpoznávají a oslavují tušení "pokroku". Dům, třebaže se v dnešní době jeho program rapidně proměňuje a není již založen na představě tradiční rodiny - jednotky, přežívá jako finanční, sociální a kulturní ideál. Běžný Australan o něj i dnes stále usiluje: ať už o dům předměstský, dům na pláži, nebo o residenční útočiště v pustině. V tomto ohledu přetrvává zásadní rozdíl mezi evropskými či asijskými centry a poněkud vyjímečnou pozicí Austrálie. Bydlení je zde téměř vždy spojováno s domem obklopeným spoustou místa - objektem v prostoru - a prakticky všichni australští historikové architektury hodnotí program; kulturní potenciál jednotlivých majitelů domu se zaměřuje na koncentraci fyzické a intelektuální energie vynaložené na jeho návrh. Dům také v Austrálii stále zůstává zadáním, které zahrnuje všechna témata jako je měřítko (veřejná a soukromá část), materiály a neuchopitelnou, nicméně nezbytnou poetickou vazbu na krajinu.

(…) Závěrem se vraťmě k textu Robina Boyda z roku 1967. Dnes je jistě zastaralý, přesto nabízí několik pronikavých postřehů vypovídajících o kultuře protinožců. Jeho závěrečná slova o australské architektuře a jejím komplikovaném hledání identity zůstávají stále platná: "Naše rovnostářství, arogance, nesmělost, nadutost a všechny další zvrácené sociální charakteristiky, které se zrodily tady, v naší klauzuře, budou mimoděk poznamenávat naše práce jako australské."[2]

přeložila Kateřina Lopatová (redakčně kráceno)


1/ Robin Boyd, The State of Australian architecture, Architecture in Australia, June 1967.
2/ Boyd, s. 465.
Zdroj: a+u 2007:08 | Australia - Living off the Land
Vložil: Kateřina Lopatová, 18.01.08 13:40
Návštěvnost: 11788 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Fajn příspěvek Jakub Filip Novák 18.01.08 20:37
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.