Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Dalibor Veselý: "Národní knihovna může získat jinou dimenzi"
Znovu na téma česká Národní knihovna
Znovu na téma česká Národní knihovna
- rozhovor s Prof. Daliborem Veselým
- rozhovor s Mgr. Antonínem Vítkem

Knihovna pro 3. tisíciletí
- úvodní slovo
- rozhovor s Mgr. Janem Pačesem, PhD. (1967)
- rozhovor s Mgr. Antonínem Vítkem, CSc. (1940)
- rozhovor s PhDr. Zdeňkem Vašíčkem (1933)
- rozhovor s Prof. Daliborem Veselým (1934)


Archiweb v době konání dnes diskutované soutěže architektů oslovil čtyři uživatele knihovny: profesora architektury Dalibora Veselého, knihovního experta Dalibora Vítka, vědce Dalibora Pačese a spisovatele Zdeňka Vašíčka. K rozhovorům s dvěma z těchto představitelů uživatelské veřejnosti (prof. Veselým a D. Vítkem) se vracíme s námětem: Co v současné veřejné debatě diskutováno dostatečně nebylo…
Interview zveřejňujeme s vědomím, že podle některých názorů jsou veškeré polemiky nadbytečné, neboť vítěz soutěže porušil klíčové, závazné podmínky a porota pochybila, když pustila jeho návrh do 1. kola.



V našem prvním rozhovoru o Národní knihovně jste několikrát zdůraznil pojem "situovanost". Vraťme se důkladněji k otázce, jak vlastně vnímáte situování Národní knihovny na Letné?
Je to téma, které se - pokud vím - v aktuální pražské diskusi moc často neobjevuje. Umístění Národní knihovny je ovšem téma naprosto zásadní. Přitom, bohužel, vybudování české Národní knihovny v prostoru Letné je po mém soudu problematické. Především: objekt bude vzdálen od všech vysokých škol. Univerzita Karlova je na druhé straně řeky, Technická univerzita, která stojí na stejné straně města, si staví knihovnu vlastní… V tomto ohledu je po mém soudu Klementinum umístěno značně lépe. Tím nechci říct, že by knihovna na Letné nemohla inspirovat vznik dalších funkcí kolem sebe. Ale máme naději, že zde vyroste někdy v budoucnu segment města, který je pro knihovnu tak důležitý? Půjde tedy víc než jen o izolovaný objekt v sousedství rezidenční části města?

Jako špatný příklad by zřejmě mohla sloužit nedávná novostavba Biblioteque Nationale v Paříži
Jeji izolovaná poloha zůstává hlavním problémem. Umístění původní knihovny nabízelo blízkost ostatních knihoven a hlavně se kolem rozkládalo rostlé město: Paříž, v níž se bydlí, Paříž, kde mají studenti další možnosti než jenom navštěvovat knihovnu. Francouzská Národní knihovna byla svým původním umístěním zakotvena jako pevná součást intelektuálního pařížského života.
Mimochodem, v této souvislosti lze považovat například umístění Britské knihovny v Londýně za šťastnější: stojí totiž přes ulici od londýnské univerzity. Nachází se také blízko divadla a dalších městských institucí včetně nádraží a stanic veřejné dopravy.

Kdybych se v tomto smyslu vrátil k vašemu pojmu situovanosti: společnost se jak patrno snaží orientovat symboliku vzdělanosti do určitých míst urbánního prostoru. Lze něco vyčíst ze situování tak významného objektu mimo metropolitní epicentrum? Možná nám napovídá tato situace také něco o společenských prioritách...
Umístění knihovny mimo metropolitní epicentrum představuje nepochybně určitou omezenost. Nikoli nutně omezenost architektonickou, ale omezenost společenskou, chcete-li národní… Bylo by zajímavé vysledovat, kde jsou umístěny v Evropě knihovní objekty. Tedy co do významu souměřitelné…
Pražská situace mi připadá jako snaha imitovat zmíněné období Mitteranda v Paříži: kdy šlo o tzv. Velké projekty. Tím, že jde o gesto, prestiž a viditelnou originalitu a že jde i o časové omezení, aby projekt stál co nejdříve - než zemřu, stává se z komplexní městské stavby často jen izolovaný objekt. Úspěšné instituce anebo město se ale takto - jednorázovými rozhodnutími stavět nedají.

V Praze stojíme navíc nikoli před běžnou knihovnou, ale před institucí česká Národní knihovna.
Otevřít toto téma se vší vážností by nás v diskusi o jejím umístění a kvalitě architektury dovedlo ovšem do kategorie debat srovnatelných s diskusí o  umístění a charakteru Národní galerie nebo Staroměstské radnice. Nejde už o pouhou instituci jako takovou: knihovna se v takovém pojetí stává památníkem, monumentem a také symbolickou národní stavbou. Tyto asociace poukazuji paradoxně zpět k myšlení 19. století.

KNIHOVNA & ARCHITEKTONICKÁ SENZITIVITA

A co situovanost vnitřní? Lze postřehnout proměnu, k níž dospěla dnešní knihovna?
Knihovna 21. století se stává spíš součástí komplexů institucí. Knihovna totiž především slouží a teprve potom představuje cosi dalšího sama o sobě, včetně součásti národního povědomí, apod. To odpovídá tendenci nechápat knihovnu jako samostatný objekt či monument, který je svou povahou vždy izolovaný. Ironii spatřuji ve skutečnosti, že se uvažuje o postavení knihovny a teprve následně se hledá způsob jejího zapojení do městského života. Podobně se například dnešní muzea zoufale snaží, bez velkého úspěchu, dostat do dimenzí aktuality, aby byla něčím víc než jenom izolovanými monumenty, apod.

Dovolte se vrátit k vaší zmínce o dnešním knihovním"komplexu". Co představuje tento posun pro architektonické řešení?
Národní knihovna neznamená jen studium či půjčování knih, ale je také archivem s mapami, kresbami, rytinami; knihovna nabízí i prostor pro výstavy, koncerty, přednášky, atd., atd. Na urbanistickou integraci knihovny tedy nepřímo navazuje další téma, kterým je hierarchizování vnitřních prostor. Konkrétně jde o oddělení specializovaných míst, jež se mohou například nacházet v různých, třeba horních patrech nebo na periferii knihovny tak, aby byly přístupné zvenku k různým službám nebo akcím i mimo základní knihovní život. Mimochodem, také tuto roli splňuje ideálně Klementinum. Zmíněná komplexnost knihovny se může odehrávat právě kolem různě velkého a různě situovaného prostoru a to lépe a úspěšněji než v monobloku. Ostatně, když se mluví o knihovním prostoru, tedy o individuálním prostoru k studiu, preferuji uvažování v množném čísle: jde tedy o prostory. Celková kvalita tedy nezačíná a nekončí jenom místem, deskou nebo stolem, kde se pracuje, ale také místy, jak a kudy se přijde či vchází, kde jsou k dispozici prostředky ke kopírování, kde se přijímají a vydávají knihy atd. Srovnejte například mapové oddělení a vedle oddělení vzácných tisků. Jedno vyžaduje velikost dvou až tří stolů, druhé velikost stolu jednoho… Potřebujete také různě intenzivní osvětlení: jednak co do množství, ale také co do situování k světovým stranám, atd., atd. To všechno představuje souvislosti, které vytvářejí specifický knihovní metabolismus. Jinými slovy skutečný, organizovaný a artikulovaný život knihovny.
Britská knihovna, ať už si o ní myslíme cokoli, právě tady nabízí zdařilé řešení: pro svou citlivost k diferenciaci měřítek, k rozlišení typů prostorů, ve kterých se studuje, včetně rozlišení oborů humanitních a technických. Shrnuto, jde o architektonickou senzitivitu k orientaci, konfiguraci a výslednému charakteru pracovního místa.

Jako byste nepřímo poukazoval na fakt, že se diskuse v Praze zabývá příliš jednostranně knihovnou jako viditelným celkem.
Jenže z ptačí perspektivy nahlíženo, se v Národní knihovně nachází vlastně knihoven několik. A každá s jiným množstvím návštěvníků, s jinými zájmy či povahou práce, s jinými prostorovymi požadavky. Uvedl jsem jen malou ilustraci toho, co vlastně představuje dnešní knihovna ve skutečnosti - v jejím každodenním užívání.

Lze předpokládat, že autoři stavebního programu Národní knihovny o těchto specifikách knihovního života dobře vědí…
Jak jsem naznačil, osobně považuji za problematické, že při tak složitém komplexu knihovny stojíme nakonec před v podstatě objemovým řešením. V monologickém, megastrukturálním myšlení se řada možností vylučuje. Problematicky se reaguje například na už zmíněné světelné podmínky stejně tak na provozní a viditelné rozlišení různých prostor... Diferenciace lze dosáhnout řadou prostředků a nejenom tím, že se vnitřek rozdělí na větší či menší prostory.

Můžete uvést příklad?
Příkladem mohou být řešení, kdy komplex knihovny už svou dispozicí obsahuje možnosti rozlišování, nebo rozlišitelného situování jednotlivých částí knihovny. V komplexnějším řešení se otevírají právě takové možnosti.
Například části knihovny mohou být organizovány tak, aby dovolily přímý přístup tam, kam míříme. Zbytek objektu lze ignorovat a brát na vědomí, jen pokud je důležitý pro charakter práce na určitém místě. Nemusím brát jako jediné nejlepší řešení obrovský babylon a obrovskou megastrukturu, která otevírá sice mnoho možnosti, ale vlastně jenom částečně a povrchně.
Mluvím o tom proto, že se často zapomíná, že vyprodukovat novou formu čehokoli není vůbec těžké. Tvarové možnosti jsou otevřené, nota bene s dnešními možnostmi reprezentace… Nové knihovny běžně vymýšlí studenti v prvním a druhém ročníku. Teprve když se podíváme do interiéru, začnou se otevírat otázky.
A také lze srovnávat, vždyť města a instituce zkouší stavět své knihovny už několik set let. Takže, když přijedete třeba do Cambridge, můžete najít jednak knihovnu velice starou, která stále celkem dobře slouží, ale také novou knihovnu od Fostera, která je po mém soudu téměř k nepoužívání. Je to skleník, do kterého se špatně vstupuje, jsou tam prostory, kde je hluk a kde se nemůžete soustředit, v létě horko a v zimě zima. Ale hlavně jde o prostředí naprosto nevhodné ke koncentrované práci. Představuje ukázku toho, jak je primární úkol knihovny v podstatě odepsaný na úkor výrazu, tedy současné architektonické fyziognomie. Podobné problémy byly v Cambridgi se Stirlingovou knihovnou s prosklenou čítárnou uprostřed. Nakonec si studenti půjčí knížku a jdou raději studovat domů nebo na kolej…

KNIHOVNA & MÍSTO PRÁCE

Dovolte odbočku. Studoval jste v Praze, později v Británii. Které knihovny jste navštěvoval nejčastěji?
Nejprve knihovnu na AVU a pak, když jsem studoval kunsthistorii, jsem chodil na právnickou fakultu a do knihovny Umprum muzea. V Anglii jsem chodil zpočátku nejčastěji do knihovny British muzea.

Co ovlivnilo tento váš výběr především?
Člověk měl samozřejmě málokdy možnost jít do knihovny a zůstat tam až do večera. Naopak, charakteristické pro vysokoškoláka jsou "okna" mezi přednáškami, která můžete využít: rozhodujete se, jestli zajdete na pivo anebo do knihovny. A v tomto okamžiku nastupuje téma přístupnosti. Stejně, jako když pracujete doma a najednou potřebuje nějakou referenci, která není "za rohem", ale vy ji máte ve vaší knihovně ve vedlejší místnosti. Kdyby byla skutečně až kdesi "za rohem", některé odkazy by člověk asi nechal plavat…
Takže, například návštěvu Klementina nebo knihovny Akademie na Národní třídě si už musel člověk přece jenom naplánovat. Když už jsem tam šel, bylo to asi tak na půl dne. Umprumka byla v tomto ohledu pro mě bližší, nehledě na to, že i v těch temných dobách jsem si tam mohl prohlédnout mnohé světové výtvarné revue a literaturu. Víte, že v té době byla zahraniční média "úzký profil", protože tyhle časopisy jsme si nemohli prohlédnout ani v Letenské ulici ve svazu architektů, a tak si je lidé občas abonovali přes známé v zahraničí.

Zmínil jste se o knihovně Britského muzea. Které tamější kvality vnímáte jako rozhodující?
Jednak rychlost, se kterou vám knihu najdou a vydají, což se vyřešilo k dnešku již běžným, automatickým systémem, tzv. retrieval. A druhým tématem bylo velice kvalitní místo pro práci, resp. pro koncentraci.

Kruhem se vracíme k vnitřní situovanosti a komplexnosti vnitřních dispozic. Služebnost knihovny tedy poměřujete především kvalitou "pracovního místa"?
Současná knihovna s naším způsobem života a pracovním vytížením přestavuje skutečně spleť otázek. Tady asi navazuji na zkušenosti každého studenta nebo vědce: vždy podvědomě hledáte místo, kde byste se nejlépe soustředil. Bývá to u okna nebo na kraji, mimochodem, velice často zjistíte, že ti, co sedí poblíž, najednou začnou docela určitě posmrkávat. Nebo si začnou dokonce číst nahlas! Ale vážně: obecně nahlíženo by měla být studovna nebo čítárna řešena tak, aby ve vás vyvolala pocit, že se vám tu dostane dostatečně klidu anebo takřka soukromí, ale současně bez dojmu, že jste jako "v kleci". Dobrý architekt knihovny ví, že podvědomě hledáte určitou rovnováhu mezi pocitem privátním a veřejným. Jste součástí určité společenské události. A nejste v izolaci. Mimochodem, třeba v Princetonu existuje, tedy hlavně pro profesory, kteří mají k tamější knihovně už bližší vztah, něco jako kobka ve sklepě. Nebo lépe jako kabina na plovárně. Když pracujete na dlouhodobém problému, můžete si zde nechat na čas i svoje knihy, které máte půjčené na delší dobu.

Nabízí vám tu něco jako vaši soukromou studovnu.
Tohle mají někteří lidé rádi, ale mně osobně to na druhé straně přijde přece jen trochu tristní. Přijde mi to jako sedět v samovazbě, kde se stává studium trochu trestem. Ale to považujte za můj čistě osobní názor…

Klíčová bude asi zmíněná rovnováha.
V knihovně chcete být často sám, ale na druhou stranu ne úplně sám - abyste se při tom ale mohl soustředit. Jinými slovy knihovna musí vykazovat určité senzitivní charakteristiky. Tyto charakteristiky nejsou ovšemže - přes veškerou senzitivitu - nijak příliš mysteriózní nebo chcete-li romantické. Jde o docela prostou, lidskou záležitost. Ostatně si všimněte situace, když vstupujete do prázdné kavárny: postupně se obsazují většinou nejprve místa u oken, až potom v rohu a až jako místo poslední, pokud vím, obsadí hosté místo uprostřed.
Objevujeme tedy určité společné znaky, které souvisí se zmíněnou rovnováhou mezi tím, co dává smysl sdílet a co je na druhé straně čistě individuální. Jinak nahlíženo jde o dvě stránky problému pobytu ve společných prostorách dneška: jde o extrém izolace a extrém "neindividuálnosti", tedy davu.

KNIHOVNA & PŘESAH

Dům "knihovna" ovšem vyzařuje také cosi navíc s ohledem na svůj myšlenkový obsah, uložený v regále.
V Klementinu, například, člověk vždy vnímá určitou důstojnost. Je to, jako když posloucháte hudbu. Ono vizuální a fyziognomické hraje vždy významnou úlohu v tom, co a kde posloucháte. Podobně je to se čtením.Vždyť i u nejkoncentrovanější práce s literaturou netrávíte čas absolutně soustředěně. Proto svou roli hraje zorné pole kolem vás. Například v kolejních knihovnách často najdete vedle studovny zahradu. Pamatuji si, že v Klementinu jsem se často mohl uvolnit pohledem na Hieblovu fresku…
Shrnuto: když se zabýváme se studenty v  Cambridgi prostorem, zastávame vždy názor, že polovina z architektonických kvalit není v tom, jak vypadá místnost, nebo co je v ní, ale co je venku, tedy vně tohoto prostoru. Vždyť knihovna se například neskládá jenom z místností, ale také z toho, co leží mezi nimi i za nimi. Mimochodem, to všechno vytváří také tradice. Okno knihovny tudíž nevede do dvora s popelnicemi, ale třeba na ulici, korunovanou stromy…
Ve většině knihoven, určitě v Cambridgi, ale také v Britském muzeu než dostanete knihu, čekáte v místnosti, která je často referenční knihovnou. Na policích tu stojí encyklopedie, dějiny, biografie, apod. Tento prostor navozuje určitou atmosféru, ale také představuje charakter Místa. A čtenáři nabízí současně důležité informace.

Ústřední bod domu - knížka působí také svým obalem, resp. grafikou. A představuje de facto malý obraz…
Mimochodem, Boulée, když vytvořil známý návrh na francouzskou Národní knihovnu, prohlásil, že nejlepší dekorací knihovny je kniha sama…
A tím se vracím k otázce přesahu. Jsme součástí toho, co poukazuje k něčemu širšímu, co nám pomáhá se situovat v individuálním: až k vědomí, že jsme jako uživatelé součástí místnosti spolu s ostatními, kteří zde také pracují. Zrovna tak - při rozšíření této představy - je knihovna rovněž součástí města.

Zahleďme se tedy do nedalekého daleka a představme si, že česká Národní knihovna stojí na Letné...
Tedy že půjde o izolovanou stavbu, nikoli o dům jako součást městského organismu? Bude fungovat, ale - omlouvám se: to by bylo, asi jako když jedete autem a máte jen dvě rychlosti. Takže - někam se dostanete. Vždy tu jde však o stupně úspěšnosti: Knihovna může být více nebo méně úspěšná. Ale jde o to, aby se pochopilo, co objekt může představovat. Že může být kulturní institucí. A kulturní instituce je více než jenom knihovna. Je něčím, co patří do širších souvislostí a je v ní také obsažen přesah. Přesah, nebo lépe přesahy do kultury... A tyto přesahy jsou vzájemné. Jak víme, jakmile přesáhneme, jsme také přesahováni. A Národní knihovna může takto získat úplně jinou dimenzi. Například tím, že vedle ní stojí divadlo a jen o kus dál knihkupectví atd. Že tam někde se nachází také slušná restaurace, kavárna, kde se lidé mohou setkat i jinak - třeba v době, kdy už je knihovna zavřená. Právě toto vytváří onu kvalitu místa v širším slova smyslu, ale to už se dostáváme do oblasti urbanismu… A knihovna se tak stává živou součástí živého města. Samozřejmě, nemusí to člověk brát jako "ráj na zemi", ale když už se do stavby má investovat tolik peněz a jde-li o  tak významnou národní záležitost, měla by se udělat tak, aby ji lidé i za 30-40 let pořád ještě brali vážně s tím, že to nebyl jen nedomyšlený omyl.

Dovolte zopakovat poslední otázku z prvního rozhovoru: Co jste naposledy četl?
Afluenzu od australského ekonoma a matematika Clive Hamiltona. Hamilton se zabývá mentálním problémem a nakonec skutečnou nemocí lidí, kteří jsou infikováni komercí - tedy nakupováním, honbou za značkovou originalitou a komerční zábavou. Mimochodem, na konci najde čtenář dotazník a z něj se dozví, když ho vyplní, jestli už není také postižen afluentní nemocí. Afluenza nepostihuje jen publikum ale také autory, kteří nevidí rozdíl mezi kulturou a monumentalizací komerční originality a zábavy.

Děkuji za rozhovor.
Autor: Jiří Horský, 13.07.07 21:50
Návštěvnost: 15468 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
Vyborny rozhovor lojza 15.07.07 09:33
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.