Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
Internacionalizace architektury: profesní vzdělávání v éře druhé modernity

Globalizace projekčních služeb je součástí "druhé modernity", v rámci které jsou stvrzovány strukturní procesy modernity, tentokrát na globální úrovni zahrnující kosmopolitismus, transnacionalismus a nadnárodnost. Internacionalizace architektonické praxe je vedena potřebami a požadavky velkých klientů a vede k proměně povahy architektonické praxe. Vzdělávací osnovy však zatím reagují velmi pomalu na vyplývající potřebu studentů získat širší znalosti cizích jazyků a lepší povědomí o světové historii, kultuře, geografii i obchodní praxi a potřebu osvojit si schopnost podniknout a vyhodnotit základní výzkum. Tato situace nastává do velké míry proto, že chybí odezva ze strany profesního systému autorizace, kterému dominuje kultura malých firem.
Architektonická praxe si už dlouho udržuje vysokou míru internacionality. Mezinárodní povaha profese byla ustavena dlouho před druhou světovou válkou díky zahraničním zakázkám předních praktikujících architektů, např. Alberta Kahna (v době hospodářské krize v letech 1930-32 moskevská pobočka americké kanceláře Albert Kahn Associates, Inc. projektovala pro vládu SSSR v programu masivní industrializace 521 továren a praxí zde prošlo přes 1000 sovětských inženýrů - pozn. red.) či Le Corbusiera. (1) Tuto její povahu následně stvrdili Philip Johnson a Henry Russel Hitchcock prosazováním myšlenky "mezinárodního stylu", Walter Gropius, Mies van der Rohe a jiní svým odchodem do zahraničí; dále ji prohloubilo publikování Athénské charty vytvořené kongresem CIAM (Congrés Internationaux d'Architecture Moderne) a také koloniální praxe britských, francouzských či italských architektů. Po druhé světové válce byla internacionální povaha architektury upevňována zakázkami nové generace předních architektů a, poněkud prozaičtěji, také některými velkými americkými architektonickými a projekčními firmami (např. CRS), jejichž zakázky plynuly z projektů mezinárodní pomoci organizovaných americkou vládou (mnohé z nich se soustředily na infrastrukturu a byly úzce "svázány" s participací amerických firem) či z neokoloniálních investic amerických korporací.
Ekonomická globalizace posledních dvaceti let výrazně zvýšila a prohloubila mezinárodní rozměr architektonické praxe.(2) V porovnání s jinými vyspělými firmami poskytujícími služby (účetní, reklamní, bankovní či právní) architektonické kanceláře vstupovaly na globální trh pomaleji. Období trvalého ekonomického růstu devadesátých let však zaznamenalo rozrůstání větších projekčních firem prostřednictvím sítě zahraničních poboček. Díky digitálním a telekomunikačním technologiím a vyspělému mezinárodnímu obchodnímu prostředí a díky vzniku klientely operující na mezinárodním trhu s kosmopolitním cítěním získalo mnoho architektonických firem portfolio s mezinárodními zakázkami. Rozsah práce mnohých velkých firem je dnes v pravém slova smyslu globální - jejich kanceláře se nacházejí na několika kontinentech. Profesní tisk obsahuje pravidelné sloupky a aktuální informace z oblasti zahraničních projektů a praxe a jeden periodický časopis - World Architecture - se na tuto oblast dokonce specializuje. Světová obchodní organizace (WTO) se mezitím pokouší kodifikovat mezinárodní obchod v oblasti projekčních služeb prostřednictvím Všeobecné dohody o obchodu a službách (General Agreement on Trade in Services, GATS) podepsané členy Světové obchodní organizace v roce 1993, která vešla v účinnost v roce 1995. Import a export v oblasti projekčních služeb se od té doby výrazně zvýšil.(3)
V roce 2005 mají největší firmy, např. Nikken Sekkei, Hellmuth, Obata + Kassabaum (HOK) nebo Gensler desítky zahraničních realizací rozesetých po všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Ale i menší firmy se mohou prezentovat projekty v zahraničí. Přesto se však projektováním na mezinárodní úrovni zabývají hlavně velké firmy, a ty také najímají nejvíce absolventů s diplomy z akreditovaných profesních programů.
Dominantní postavení velkých firem ve Spojených státech se výrazně zvyšuje v důsledku odkupů menších firem a jejich fúzí. To jim umožňuje zpestřovat nabídku a zvyšovat podíl na trhu. Velké firmy čím dál častěji zakládají obchodní partnerství s velkými klienty: vytvářejí obchodní plány, analýzy nákladů po dobu životnosti, slučují finanční prostředky apod. Jejich mezinárodní obrat se mezitím rychle zvyšuje spolu s tím, jak jsou díky nadnárodním klientům vtahovány do zahraničních zakázek. V roce 2005 měla třetina velkých (amerických - red.) firem určitý počet zakázek v zahraničí a třetina firem provozovala zahraniční pobočky. Navíc postupně vzniklo několik skutečně mezinárodních kanceláří (a nikoliv pouze kanceláří se zakázkami v zahraničí) - např. KPF, Ove Arup, Llewelyn-Davies či Norman Foster and Partners.(4)
Ekonomická logika globalizace vytvořila mezinárodní perspektivu, která se ve vývoji kanceláří projevuje dvěma způsoby. Za prvé: Mnoho firem sídlících v Americe či v Evropě využívá mezinárodní outsourcing a čerpá tak pro konkrétní projekty ze zdrojů kvalifikované, avšak levné pracovní síly v jižní Asii a v oblasti Tichomoří. Neoficiální odhady naznačují, že mnoho evropských a amerických firem se spoléhá na mezinárodní outsourcing při tvorbě prováděcí dokumentace a 3D vizualizací - částečně z důvodů nižších nákladů a částečně kvůli časovým úsporám, které vznikají při zadávání rutinních prací do zahraničních poboček na rychlou kompletaci přes noc. Celková úspora na jednoho zaměstnance díky outsourcingu činí u amerických firem v průměru 45 %. Odhaduje se, že tímto způsobem dojde do roku 2007 ve Spojených státech k úbytku 14 000 pracovních míst pro architekty.(5) V současnosti využívá outsourcing pro určité úkony 6 % amerických firem a dalších 8% má za to, že využít outsourcing je dlouhodobým zájmem firmy. (6) Z pohledu vysokého školství tento trend zpochybňuje důraz na vstupní dovednosti, které stojí v centru pozornosti malých firem, registračních komisí a profesních orgánů. Jestliže se rutinní práce (a pracovní místa) přesouvají za hranice a velké firmy vytvářejí složité nadnárodní organizace, znamená to, že naše osnovy by měly zahrnovat a pěstovat řídící schopnosti, jazykové dovednosti a geografické a kulturní znalosti.
Za druhé: Spolu s mezinárodní klientelou vyvíjejí firmy globální sítě poboček, které slouží čím dál komplexnějšímu trhu. Vznik nadnárodních architektonických firem připomíná globalizaci vyspělých firem poskytujících obchodní služby, jak ji analyzovali městští geografové: poměrně malý počet firem dominuje světovému trhu pomocí sítě poboček situovaných do "světových měst".(7)
Mezinárodní praxe staví firmy před několik naléhavých výzev. K těm ekonomickým patří zvýšené režijní náklady, cestování, soulad se zahraničními právními normami a technickými požadavky, rozdíly v obchodní praxi, financování, organizace para-profesionálů a korupce. K technickým problémům patří místní regulace, dostupnost materiálů nebo odlišná úroveň řemeslného zpracování. Ke kulturní otázkám se řadí odlišná estetika, systémy víry (např. feng-šuj), etické zvyklosti a obchodní etiketa. Právní a profesní otázky zahrnují požadavky na udělování autorizace, normy týkající se právní odpovědnosti, profesní požadavky, procedurální požadavky, národnostní požadavky a pravidla pro pobyt. Všechny tyto otázky vyžadují profesionály s kosmopolitním rozhledem, jazykovými dovednostmi a širokým zázemím v oblasti mezinárodní historie, kultury a obchodní praxe. Nadnárodní praxe navíc vyžaduje mnohem větší schopnost podnikat výzkum - jakýkoliv výzkum, průzkum trhu, stejně jako výzkum v oblasti materiálů, konstrukcí, stavebních systémů a ekologie - a schopnost vyhodnotit výsledky výzkumů prováděných jinými profesionály.
Tyto výzvy si vynucují řadu nových dovedností v rámci architektonických firem, ale důsledky pro vzdělávání architektů jsou ještě podstatnější. Mimo přehledu dějin architektury a specializovaných nepovinných seminářů nabízí většina osnov jen velmi málo předmětů s mezinárodní tématikou či alespoň mezinárodním nádechem a prakticky nic podstatného, co by se týkalo řízení či obchodní praxe na mezinárodním kolbišti. Stejně tak osnovy nezareagovaly na potřebu studentů získat větší znalost cizích jazyků a lepší obraz o světové historii, kultuře a geografii. Část tohoto neutěšeného stavu je možné připsat pedagogům - zvlášť mnohým vedoucím ateliérů, jejichž světový názor (často vyplývající z osobní zkušenosti) se zaměřuje na malé ateliéry, a vlivným vedoucím členům vysokoškolského sboru, kteří sami praxí v zahraničí neprošli, ani nemají žádné znalostní zázemí v obchodní praxi či metodách výzkumu.
Důležitější jsou však omezení vyplývající z požadavků na autorizaci. Jako mnoho jiných profesních organizací založených v předchozích letech na ochranu domácího "písečku" určité profese se i Národní rada architektonických registračních komisí (National Council of Architectural Registration Boards - NCARB) stala tím, co by Ulrich Beck nazval "zombie- institucí" - chodící mrtvolou nyní již nefunkční éry organizovaného kapitalismu.(8) Podle Becka "Kategorie zombie ztělesňují horizont zkušeností 19. století, horizont první modernity. A protože tyto neadekvátní horizonty, abstrahované na apriorní a analytické kategorie, stále formují naše vnímání, zaslepují nás vůči opravdovým zkušenostem a nejasnostem druhé modernity".(9) Z konceptu druhé modernity vyplývá potvrzení strukturních procesů modernity, tentokrát v globálním měřítku zohledňujícím kosmopolitismus, transnacionalismus a nadnárodnost, které jsou v rozporu s  manažerským kapitalismem a plánovanou modernitou dvacátého století.
Tak jako se naše ekonomiky a společnost musí osvobodit od ochranné slupky první modernity, musí se od ní osvobodit i naše vzdělávací instituce. Jestliže však profesní registraci a autorizaci dominují instituce, jejichž členskou základnu a vztažný bod představují malé firmy, znamená to vážné omezení pro školy architektury a jejich schopnost postavit se výzvě druhé modernity a nabídnout osnovy, které připraví studenty na praxi v mezinárodním prostředí.

Překlad: Alena Všetečková
Foto: Archiv autora


1) Kenneth Frampton, Moderní Architektura: kritické dějiny (Praha: Academia, 2004); Vincent Scully, American Architecture and Urbanism (New York: Henry Holt, 1988).
2) Leslie Sklair, "The transnational capitalist class and contemporary architecture in globalizing cities", International Journal of Urban and Regional Research, 29 (3), 2005, str. 485-500.
3) Paolo Tombesi, "Super Market," Harvard Design Magazine, 17, 2003, str. 26-31.
4) Donald McNeill, In search of the global architect: the case of Norman Foster (and Partners), International Journal of Urban and Regional Research, 29 (3), 2005, str. 501-515.
5) Viz R. Madigan, "Analysis and Commentary," Business Week, August 25, 2003, str. 30.
6) Paolo Tombesi, B. Dave, and P. Scriver, "Routine production or symbolic analysis? India and the globalization of architectural services," Journal of Architecture, 8, 2003, str. 63-94.
7) Paul L. Knox and Peter J. Taylor "Toward a Geography of the Globalization of Architecture Office Networks", Journal of Architectural Education, 58 (3), 2005, str.23-32.
8) Ulrich Beck a J. Willms, Conversations with Ulrich Beck (New York: Polity, 2003). O konceptu organizovaného kapitalismu, viz P. L. Knox a L. McCarthy, Urbanization (Uppper Saddle River: Prentice Hall, 2005).
9) Beck and Willms, op cit. str. 19.



PAUL KNOX
Profesor a děkan Fakulty architektury a urbanismu na Technické univerzitě v Blacksburgu ve Virginii. Publikované práce: Urban Social Geography (páté vydání, spolu s Stevenem Pinchem, 2006), Urbanization (druhé vydání, s Lindou McCarthy, 2005), Design Professionals and the Built Environment (editor, spolu s Peterem Ozolinsem, 2000), a početné referáty na téma urbanistického a regionálního rozvoje.

Metropolitní ústav při Technické univerzitě ve Virginii (USA) provádí základní a aplikovaný výzkum v oblasti národních a mezinárodních vývojových trendů se zaměřením na klíčové síly formující růst metropolí (demografie, životní prostředí, technologie, doprava, navrhování, správa apod.) - pozn. překl.



ERA 21
odborný architektonický dvouměsíčník
Era 21 si během své pětileté existence stačila získat renomé kvalitního odborného časopisu, jehož jednotlivá čísla jsou tematicky propracována. Zásluhu na velmi pozitivní čtenářské odezvě má pečlivý výběr profilových témat, která otevírají i problémy, jež doposud zůstávaly v „oborovém nevědomí“.
> obsah čísla 1/2006
> objednávka předplatného
Zdroj: Paul L. Knox (psáno pro časopis ERA21 1/2006)
Vložil: Jan Kratochvíl, 04.04.06 08:25
Návštěvnost: 9099 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Prosinec 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.