Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     
UIA - Mezinárodní unie architektů dnes
Jan Sapák
UIA - "Union internationale des Architec- tes" (zkratka dle francouzského názvu zní v anglické formě: "The International Union of Architects") sdružuje tzv. nevládní organizace architektů (svazy, obce, někdy komory nebo jiné pospolitosti) ze 124 států a její sídlo je v Paříži. Byla to při svém založení organizace pod silným frankofonním a také sovětským vlivem. UIA byla založena v roce 1948 zástupci 27 států v Laussane ve Švýcarsku. Volba města nebyla náhodná, měla svou symboliku a chtěla být parafrází na starší založení avantgardního a kreativního hnutí CIAM tamtéž na zámku v La Sarraz a které mělo za cíl prosadit moderní architekturu v mezinárodním měřítku[1].
Její činnost je od počátku rozdělena do pěti geografických regionů I: Evropa (západní Evropa), II. státy bývalého Sovětského svazu a jeho satelity, III. Severní a jižní Amerika, IV. Asie a Oceánie, V. Afrika.
Česká republika připadla a stále náleží do regionu II. Česká republika disponuje 4 hlasy.
Současným presidentem UIA, který byl zvolen na zářijovém kongresu v Tokiu je Albert Dubler z Francie[2], odstupující prezidentkou je paní Louise Cox z  Austrálie. UIA sám deklaruje, že sdružuje ve 124 zemích (a "teritoriích") celkem 1,3 milionů členů.
Presidentkou regionu II je paní Lisa Siola z Řecka.

V poslední době se již několikrát stalo, že se UIA ocitla v zorném poli více než obvykle. Pod tlakem praxe byly zvažovány různé formy účasti či dokonce neúčasti České komory architektů v této mezinárodní organizaci.
Při debatách v odborné veřejnosti se stále více potvrzuje, že u nás není dostatek aktuálních a ani základních informací o této organizaci, jejím členění, náplni, organizačním rozvrstvení, jednacích principech a v první řadě cílech. Vědomosti dříve živé upadly v zapomnění a co je nejdůležitější – organizace se během času zásadně změnila, stejně jako se změnil okolní svět. Poznatky dříve relevantní dnes v podstatě pozbyly platnosti.

Nejprve obecně. UIA byla založena nedlouho po II. světové válce, kdy se značná část Evropy nacházela v troskách. Velké skupiny lidí byly bez domova, v pohybu neznámým prostředím, strádaly deprivací, hladem, nemocemi a ztrátou blízkých.
Obnova alespoň jednoduchých domovů a vypořádání se s troskami bylo jedním z hlavních úkolů doby. Tehdy byla silná víra, že těmto do značné míry všeobecně sdíleným problémům může výrazně čelit jen mezinárodní organizace architektů. Proto byla 21. června 1948 v Laussane založena mezinárodní organizace, jejímž nesporným předobrazem[3] byla dřívější dynamická, iniciativní a kreativní CIAM - inspirovaná Le Corbusierem, Siegfriedem Giedionem a Hannesem Meyerem. Založení UIA bylo účastno 27 států a Československo mezi nimi. Podobně jako CIAM jí byly blízké levicové ideály, tentokrát ovšem v institucionalizované podobě a pod velmi silnou moderací Sovětského svazu, mocnosti, která ve válce přinesla největší oběti a jejíž území bylo spolu s Německem nejvíce v troskách.

Organizace již nebyla spontánním uskupením tvůrčích architektů[4], ale ve své podstatě států a jejich institucionalizovaných a etatizovaných reprezentací architektů (nebo naopak v případě některých států prosovětsky orientovaných místních svazů), jakkoliv oficiální deklarace tvrdila opak. Při znalosti věci je však nesporné, že zejména v prvních desetiletích ve státech pod sovětským vlivem nešlo de facto o spontánní a svobodné organizace, ale o organizace pod přímým a úplným vlivem tam panující moci. To se v některých státech jen částečně změnilo (např. v Československu v 60. letech).

Stále více se jeví, že "zlatá éra" UIA byla od konce 50. do počátku 70. let. Tehdy přibylo mnoho členských států, přičemž tento nárůst do jisté míry rozředil dominantní vliv Sovětského svazu a Francie a poskytl částečnou oporu liberalizujícím se odborným společenstvím v satelitech sovětské moci. Charakter společenských procesů tehdy velmi svědčil organizacím podobného typu, protože se teprve začala rodit a rozvíjet mezinárodní spolupráce a součinnost, která ale stále ještě spočívala na činech organizací. Mobilita jednotlivců a neformální vztahy ještě nebyly rozvinuté. V případě zemí za železnou oponou skutečně ještě setrvávaly v toporných schématech. Většina osob nemohla cestovat vůbec.
V roce 1967 se konal kongres UIA v Praze. Prezidentem byl tenkrát zvolen Vladimír Machonin. Nepochybně to bylo také díky euforii a oslnění, které působilo na západní intelektuální elity z procesů v Československu.

Již v padesátých letech s rychle přibývajícími státy byla UIA rozdělena do 5 regionů spolupráce. Regiony byly vytvořeny dle jednotlivých kontinentů, nicméně jeden z nich (region II) již nikoliv dle logiky a přirozenosti geografického rozčlenění a již vůbec ne dle sdílených příbuzenství a problémů týkajících se architektury, stavění a urbanismu (které jsou přece závislé na geografii, klimatu, struktuře společnosti). Ale dle tehdejšího rozdělení sfér moci.

Stanovení regionu II bylo vymezeno přesně a pouze průběhem "železné opony"[5], tedy podle výsledků druhé světové války a sféry vlivu, které byl schopen prosadit Sovětský svaz již na konferenci na Jaltě. Že toto členění mělo málo co společného s architekturou (která přes mnohé celosvětově sdílené principy má zásadní determinace dané klimatem, topografií, geologickými podmínkami, a s nich vyplývajícími místními kulturními tradicemi) je nabíledni. Rozčlenění pracovních oblastí, tak jak vzniklo na sklonku II. světové války, stále trvá a nic nenasvědčuje tomu, že by měla nastat v brzké době jakákoliv změna. Česká republika bude stále zařazena v regionu postsovětských zemí, kde z hlediska skutečných problémů, které před ní jako výzva stojí, může řešit jen tuze málo smysluplného.

Převážná většina území ze souboru států v regionu II leží v podstatně odlišných klimatických a geologických podmínkách než ČR. Úplné, nekonečné roviny nebo velmi vysoké hory. Buď jde o extrémní kontinentální klima, nebo naopak vysokohorské seizmické oblasti. Jiná je také struktura, geneze, infrastruktura i správa měst. V dominující převaze jde o území s výrazným kontinentálním charakterem - tedy třeskutými zimami a žhavými prašnými léty s mnohem výraznějšími sezónními rozdíly než je tomu v ČR. Zbývajících 30% obydleného území je seismicky aktivní[6]. Další část těchto území je pouštěmi (především chladnými). Na druhé straně nejlidnatější státy regionu II mají překypující surovinové zdroje především fosilních paliv a úsporné otázky na ně doléhají podstatně méně[7] než ve střední Evropě, nebo nedoléhají vůbec. Nic co by bylo podobné průměrným poměrům panujícím v ČR a determinujícím zde architekturu a stavění. Překryv hlavních podrobných problémů je tedy minimální. Je tuze malá pravděpodobnost, že čas strávený na jednáních v tomto regionu bude proměněn ve smysluplný přínos jako odpověď výzvám, nesených problémy u nás.

Rozdělení do regionů se odráží na dělnosti (měřeno především z potřeb České republiky a její profese architekta).

UIA a její regionální uskupení pracují v plénu (shromáždění národních prezidentů) a pracovních skupinách, kterých není mnoho - nejsou tak produktivní jak tomu napovídaly jejich názvy. Podstatná vlastnost těchto jednání a úkonů, že jsou ceremoniální, poněkud povrchní a opatrná. Pokusím se charakterizovat proč tomu tak musí být.

Řada států seskupených v regionu II. je zatížena dosti vážnými sousedskými konflikty nebo alespoň napětími. Některé z konfliktů mají dokonce povahu válečného stavu (byť zaplaťpánbůh žádný není právě v tuto chvíli aktivním válečným konfliktem.

Tak mají mezi sebou nejvážnější konflikty tyto státy a subjekty:
Izrael - Sýrie (studený válečný stav)
Izrael - Palestina
Arménie - Ázerbájdžán (beze zbytku neukončený válečný stav)
Kypr - Turecko
Tadžigistán - Uzbekistán
Rusko - Gruzie (válečný stav de facto okupace teritoria Gruzie)

Velmi vážné konflikty (napětí):
Izrael - Libanon
Armenie - Turecko
Ukrajina - Rusko
Ukrajina - Bělorusko

Méně vážná, ale trvalá napětí:
Chorvatsko - Slovinsko (spor o Piranský záliv a přístup k mezinárodním vodám)
Chorvatsko - Srbsko
Maďarsko - Slovensko
Maďarsko - Rumunsko
Rusko - Litva
Rusko - Lotyšsko
Rusko - Estonsko (omezení práv ruské menšiny v Estonsku, bývalé křivdy hraničící s genocidou na Estoncích ve 30. letech)
Rusko - Polsko
Řecko - Turecko

Některé státy jsou trvale rozděleny a ovládá je atmosféra jen trpěného stavu křehké územní stability - bez právního podkladu což, je případ více států části jejich území jsou státy "nestáty" na Kypru, v Arménii, Izraeli a Palestině, Gruzii, Kosovu (to je ale jen potenciálním členem regionu II)

Některé ze států regionu II trpí mimořádným deficitem demokracie nebo dokonce mučí a terorizují své občany, což je případ Sýrie a Běloruska.

To ale provádí establishment těchto států, a jak jsou do toho zataženi nevinní (?) architekti. To je zčásti pravda, ale jen zčásti. Jsme si jisti, zda se alespoň část architektů v menší či větší míře neúčastní hanebných dějů a procesů? Jsme si jisti, že establishment těchto krajně nedemokratických států dovolí, aby se do špičkových pozic místních odborných organizací dostali bezúhonní a nezávisle myslící a jednající osobnosti? Nebo nepřispívají tyto osobnosti také svou nemístnou pasivitou trvalosti nastíněných problémů. Nelze to zcela vyloučit.
Podstatné ale je, že tento stav je přítomen a promítá se do atmosféry jednání a operability celého UIA regionu II: Zejména a zásadně.
Proto jsou všechna jednání poněkud povrchní a v podstatě jen z nutnosti zdvořilá a nikdy nezamíří (a ani nemohou) pod povrch a k podstatě věci, neboť, by snadno hrozilo rozjitření kteréhokoliv z bilaterálních zápletek[8].

Hlavní problém, který nás svírá a jeden ze základních úkolů ČKA je férový přístup k veřejným úkolům (zakázkám), nakládání s veřejným prostorem a statky vůbec. S tím je spojen boj proti korupci, klientelismu, manipulacím, pletichám. Je přece známo jak českou odbornou společnost a nejen ji sužuje deficit architektonických soutěží, který je zákonitým symptomem promořenosti státu korupcí. Náš dosavadní boj proti tomuto stavu ať jakkoliv udatný, neumdlévající ale i strategicky vynalézavý se dosud setkal jen s nepatrnými úspěchy.
Naráží totiž na skoro neproniknutelnou hradbu a stále sofistikovanější a úskočnější obranu.

Bylo by proto naprosto očekávatelné, že se budeme snažit hledat spojence mimo stát a českou společnosti, která – jak se stále více potvrzuje – opravdově nestojí o zlepšení stavu. Že o to nestojí a nejde jen o nedorozumění, se ukázalo v případě architektonických soutěží.

Při nesčetných rozpravách s  čestnými lidmi a při kterých byla využita vynalézavosti, výmluvnost, inteligentní a poučená argumentace byl odpovědí jen nezájem. Bylo to, jako když hrách na stěnu hází. Česká společnost ve většině nemá zájem o transparentní prostředí. Jen o něm tlachá. Ti pak, co to myslí čestně a opravdově (idealisté) bohužel trpí neznalostí spletitých praktických procesů, kde se vše odehrává.

Jednoznačně se nabízí, aby Mezinárodní unie architektů sama co nejvíce usilovala o architektonickou soutěž, tedy o to, co se za dlouhá desetiletí a staletí osvědčilo a co v podstatě geneticky patří k architektuře. Poměřování sil v architektonických soutěžích a férový a průhledný přístup k velkým výzvám veřejných úkolů. Že by měla být přirozenou posilou o kterou by bylo možno se s důvěrou opřít Je to přece jeden z nejdůležitějších bodů  boje proti korupci. Ofenzivní kampaň tohoto druhu UIA neprovádí a ani se k tomu nechystá. Je to marné očekávání.

Bohužel je nepravděpodobné, že bychom se mohli dočkat nejen chápající a systémové opory ale je to vlastně naopak. Zejména v regionu II. většina zemí tam seskupených zemí, je na tom výše naznačené tématice nepoměrně hůře, než Česká republika. Naprostou většinu států, se kterými se máme radit a spolupracovat na problémech, které nás nejvíce pálí, nám žádnou pomoc poskytnout nemůže – sami by ji potřebovali. Lze mít vážné pochybnosti o tom, zda reprezentanti z těchto států respektive tamních organizací architektů s námi sdílí ono znepokojení nad nečistotou veřejného prostoru, korupcí, klientelismem a nedostatkem soutěží. Zda-li je to pálí a tísní stejně jako nás. Je skoro jisté, že nikoliv.

Následující tabulka, nechť je jistou ilustrací jak jsou věci rozestavěny. Českou republiku vnímáme jako velmi zasaženou korupcí a klientelismem, přesto si ale v onom uskupení stojí na docela slušném 8. místě, jen v nepatrném odstupu za těmi lepšími. Výběr ostatních států je v tomto profilu bohužel tak nízko, že je velmi nepravděpodobné, že bychom na této platformě nalezli jakoukoliv pomoc v našich problémech jakoukoliv pomoc. Tato problematika zde jednoduše není "in". O nic jinak je to i ve věci autorských práv a jejich dodržování.

index
korupčnosti
pořadí
státu

1. Estonsko
6,5 26
2. Slovinsko 6,6
27
3. Kypr
6,3 28
4. Izrael 6,1 30
5. Polsko 5,4 41
6. Litva
5,0 46
7. Maďarsko 4,7 50
8. Česká republika 4,9 52
9. Slovensko 4,3 55
10. Turecko 4,4 56
11. Lotyšsko   4,3 59
12. Chorvatsko   4,1 62
13. Gruzie 3,8 68
14. Palestina (Palestinská autonomie)
15. Rumunsko
3,7 69
16. Černá hora 3,7 69
17. Bulharsko 3,6 73
18. Řecko 3,5 78
19. Srbsko   3,5 78
20. Bosna a Hercegovina 3,2 91
21. Kazachstán
2,9 105
22. Libanon *** 2,5 127
23. Sýrie *** 2,5 127
24. Bělorusko *** 2,5 129
25. Armenie (iniciativní člen) 2,3 123
26. Ukrajina 2,4 134
27. Ázerbájdžán 2,4 134
28. Tadžikistán
2,1 154
29. Ruská federace 2,1 154
30. Kyrgyzstán
2,0 164
31. Uzbekistán 1,6 172
32. Afghánistán 1,4 176
Tabulka sestavena dle mezinárodně respektovaného indexu korupčního vnímání – Corruption Perception Index sestavovaného Göttingenskou univerzitou a Transparency International.

UIA jako celosvětová korporace má opravdu mnoho společného se svými paternalistickými organizacemi - OSN a UNESCO. Kde se má dohodnout velmi pestrá směsice velmi mnoha států, v celém spektru jejich uspořádání a nemůže se dohodnout skoro nic. Od států demokratických, bohatých, civilizovaných až po dokonalé diktatury, nestabilní režimy, státy v rozvratu a ve válečném stavu. Je nabíledni - a ví se to již dávno - že dobrat se konsenzu v uvedených fórech je velmi obtížné, ne-li nemožné. Zůstávají tedy jen zcela povrchní témata, na kterých je možno se bezkolizně shodnout.

Otázka vystoupení z UIA (myšleno ze strany ČKA) není na pořadu dne – Valná hromada to zakázala. Asi by to byl opravdu extravagantní krok. Na druhou stranu je důležité znát, co se v UIA ve skutečnosti děje, a zda je na místě očekávat jakýkoliv zaznamenatelný přínos.



1) CIAM (Congrés internationaux d'architecture moderne) byl založen na zámku La Sarraz u Laussane v červnu 1928
2) Albert Dubler - bystrý praktikující architekt činný ve Strassburgu
3) Bohužel jen předobrazem - původní morální síla byla ta tam.
4) I když v prvním desetiletí zbytkový étos a elán ještě prosakovaly
5) Region II zahrnoval státy RVHP a Varšavské smlouvy + státy východního středomoří a černomořského pobřeží: Turecko, Libanon, Sýrii, Izrael a tehdy neexistující Palestinu, Jugoslávii a Řecko. Jak se některé státy rozpadaly, vzniklo seskupení současných států.
6) Řecko, Turecko, Armenie, Gruzie, Chorvatsko, jižní Rusko, Jižní Ukrajina, Libanon, Azerbadžán, Makedonie, Bulharsko, Černá Hora, Afganistan, Turkmenistán, Izrael, Palestina
7) Rusko, Kazachstán, Azerbadžan, ale i Syrie, Turecko, Ukrajina
8) Projevilo se to při posledním prezidentském zasedání v Istanbulu, kdy delegát Izraele Itzak Lipovetsky byl "vypeskován" za v podstatě neutrální koncept vzniku Komory v Izraeli...
Zdroj: Jan Sapák
Vložil: Jan Kratochvíl, 03.01.12 20:00
Návštěvnost: 3946 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.