Do not follow this link, or your host will be blocked from this site. This is a spider trap.
PŘIHLÁSIT SE  (trvale)
Uživatel:
Heslo:
Zapomněli jste heslo?
Registrace nového čtenáře
archiweb

HLEDEJ v sekci     

Od zničení věží Světového obchodního centra uplynulo 10 let

Pohled na věže Světového obchodního centra v roce 1982 ze sousedního mrakodrapu Woolworth
Před deseti lety zasáhl Ameriku nadmíru promyšlený teroristický útok. Velmi mnoho lidí na celém světě zkoprnělo hrůzou a v troskách dvou ohromných budov ztratilo za děsivých okolností život tři tisíce lidí. I když první odhady mířily mnohem výš, je to omračující číslo násobku lidských utrpení. V této atmosféře hrůzy a přemnohých utrpení a úleku již nezbylo místo na další stránku věci.

V ohromení jsme viděli, jak se dvě stély řítí k zemi a asi ani nepřišlo vhodné myslet na to, že New York a lidstvo přišlo také o mimořádnou architekturu.

Když architekt Minoru Yamasaki navrhl (1962-64) dva jednostejné hranoly blízko sebe dosáhl tím nejen jistého bodu ve ztvárnění specifického stavebního druhu - mrakodrapu - který dlouho hledal sám sebe, ale zdá se, že propojil toto dlouho poněkud vyhraněné a trochu i izolované stavební téma se všemi parametry obecné architektury.

Dvě stély. Dva čisté hranoly výrazně převyšující dosavadní houšť manhattanských mrakodrapů se staly nezapomenutelným znakem moderních dějin architektury. Troufám si říci, že téma mrakodrapu dosáhlo do té doby své nejvýraznější architektonické možnosti. Bylo dovedeno na samu mez svých možností stará idea Paula Cézanna o prapodstatě krásy, jež se skládá s elementárních a "tedy nejkrásnějších" těles byla naplněna v úplné míře.

Vtip byl v tomto případě založen na tom, že obě budovy byly tak velkého měřítka, že jejich vnímání jako celku bylo možné až z velmi velkého odstupu. Tak velkého, kdy již nebyly skoro vnímatelné detaily artikulace jeho fasád, členění nosných pilastrů obvodového pláště ani jednotlivých oken mezi nimi. Ty se pak jevily téměř "hladké", bez členění a ještě vynikal tvar, měřítko a jednoznačnost vlastních těles. Dokonce i ostatní podrobnosti jako zkosení hran na nárožích a vrcholové "římsy" se ztrácely ve prospěch vnímání celku jako krystalicky jednoduchého hranolu. Účinek byl ještě neskonale akcentován zdvojením obou těles¹. Tím se vysmeknul jakékoliv banalizaci kreace. Jednoduché hranoly se mezi mrakodrapy objevily již v minulosti a prokázaly, že to je nejspíše spolehlivější cesta k dosažení. Nikdy to nebylo učiněno s takovou snahou, aby celek s maximální dosažitelnou hodnotou, překonal jakékoliv podrobné členění a vystoupil v dokonalé monumentalitě také vůči svému okolí. Žádný z mrakodrapů nebyl ustrojen tak, aby podrobným členěním ustoupil jednoznačnému vjemu celku, notabene celku tak lapidárnímu jak jen hranol štíhlý jako trám může být. Elementární těleso ale tak nesmírného měřítka a obrovského obsahu.

Poprvé se, myslím, setkalo téma mrakodrapu s opravdu velkou architekturou v roce 1922 a to hned dvakrát. Bylo to jednak při soutěži na Chicago Tribune, ale najevo to přišlo až mnohem později, se zveřejněným neúspěšných a také beznadějných návrhů (každý ze zcela jiného těsta) Waltera Gropia a Adolfa Loose.

foto: Bernhard Benke
Stejného roku se Mies Van der Rohe zabýval svou tehdy ještě snovou ideou skleněných mrakodrapů, kterou demonstroval dokonce na náročném a velkém modelu.

V padesátých letech spatřily světlo světa velmi charakterní mrakodrapy Pan Am Waltera Gropia, Pirelli Gio Pontiho a Pier Luigi Nerviho a Seagram Ludwiga Mies van der Rohe.

Přesto přese všechno si ale myslím, že zdvojené hranoly, úchvatné ve svých proporcích, jednoznačnosti a jasné výpovědi byly a jsou vrcholem mrakodrapové tvorby. Ovládly ihned panorama celého Manhattanu a to z jakékoliv strany. Získaly uznání jak odborného světa, tak byly přijaty veřejností. Staly se nezaměnitelným symbolem New Yorku a možná i celé Ameriky. Právě proto byly také k bestiálnímu činu vybrány.

Byl především vymazán symbol Ameriky i svobodného světa. Byla tak v očích teroristů pokořena nenáviděná společnost na nejcitlivějším místě. Jako by vás někdo bodl do očí. Byl zničen symbol, a to spektakulárním způsobem. Pak samozřejmě nelze pominout logistické podmínky provedení činu. Do dvou takto do krajnosti charakterních a s ničím nezaměnitelných předmětů a odevšud viditelných nebylo možné se netrefit.

Zlo si s vynikajícím zrůdným instinktem vybralo neomylně a "mistrně" co bylo svobodné společnosti nejcennější. Je s podivem, že se tak málo pro vyrovnání se a ve snaze o eliminaci s tímto hrůzným (ale zároveň i hérostratovským činem) uvažovalo o obnovení původního symbolu. Vím jak je to ošidné téma ale přesto, alespoň k uvědomění si všech symbolických konsekvencí alespoň silnější úvahy stály za to.

Ovšemže ne každý musí sdílet kladný poměr k těmto znamenitým budovám. Přesto? Protože to bylo tak málo vzpomenuto, zejména pro velikost lidských obětí, je toto s velkým odstupem času okamžik připomenout si velikost světodějné architektury, o kterou jsme přišli.

Jan Sapák


1) Zdvojení vertikálního tělesa použil již dříve Oscar Niemeyer v Brasilii (1956) a ještě výrazněji Goldberg na Marina City Flats v Chicagu (1964).
Zdroj: Jan Sapák
Vložil: Jan Kratochvíl, 13.09.11 01:00
Návštěvnost: 4508 čtenářů
Sdílet: 
Poslat odkaz na tuto stránku e-mailem
Vaše jméno Vaše emailová adresa
Váš vzkaz
Na tyto adresy (oddělte čárkou)   
Komentáře
Předmět Autor Datum
show all comments add comment
Burza práce
Aktuálně
Kalendář akcí
arrow
Říjen 2017
arrow
Denní zprávy
e-SHOP
BLOG - poslední články
Poslední komentáře
BLOG - poslední komentáře
TOPlist © archiweb.cz 1997-2017
Všechny materiály zveřejněné na těchto www stránkách podléhají autorskému zákonu (č.121/2000 Sb.). Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.
archiweb.cz využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ČTK.