Teigeho Devětsil chtěl uměním vytvořit nového člověka

Praha - Obrazové básně a poetismus se jako ryze české formy umění zrodily na půdě Devětsilu. Tento umělecký svaz se ve 20. letech 20. století stal v Čechách na čas průsečíkem vlivů z východu i ze západu; a z nich se zrodil jedinečný model jeho avantgardní estetiky. Sešli se v něm básníci, spisovatelé, malíři, architekti, divadelníci i teoretici, aby společně vytvářeli moderní umění, které se zároveň otvíralo světu. V úterý uplyne od jeho ustavení 90 let.
    Krach humanitních ideálů v první světové válce vedl k ideám nového společenství a spolu se sovětskou revolucí k představě zániku starého zřízení. V  této atmosféře vyrůstalo poválečné avantgardní hnutí.
    Bouřlivý rozvoj vědy vedl umělce ke zbožštění stroje, mechanické krásy, k utopické představě neomezeného technického a společenského pokroku. Umělecká díla začala být konstruována z nových materiálů, inspirovala se využitím elektřiny, rádia a přeměnou zvukových vln na světelné.
    Tento vývoj sebou nesl myšlenky o  spasitelské funkci umění, které mělo nejen obohacovat a zjemňovat člověka, ale vnitřně jej proměnit, stát se tvůrcem optimálního životního prostředí, formovat návyky a chování jeho uživatelů. Umění mělo být vytvářeno pro lid, přiblíženo co nejširšímu publiku.
    Nositelé těchto myšlenek se soustředili ve spolku Devětsil, který se stal ideovým ohniskem české avantgardy. Umělecký svaz založila 5. října 1920 v kavárně Union nepočetná skupina mladých umělců, která se však brzy rozrostla. Iniciátorem, hlavním organizátorem a teoretickým mluvčím byl Karel Teige.
    Tímto seskupením, jehož název byl odvozen z malé ale houževnaté rostlinky, prošlo v různých fázích jeho vývoje na 60 umělců. Mimo jiné Vítězslav Nezval, Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert, František Halas, Vladislav Vančura, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek, Adolf Hoffmeister, Jindřich Štyrský, Toyen a František Muzika.
    V průběhu 20. let se v něm soustředila většina progresívních spisovatelů, malířů, architektů, fotografů, divadelníků, hudebníků, kritiků a publicistů mladé generace. A jeho teoretické postuláty tehdy utvářely názorovou základnu pro téměř celou generaci.
    Umělci Devětsilu hledali východisko v pokoře a tradici, v příklonu k nejprostším věcem a základním hodnotám života. První neoficiální výstavy pořádali krátce po první světové válce v uprázdněných bytech a ve výkladních skříních. Následovala první jarní výstava Devětsilu v květnu 1922. Přibyly přednáškové večery, na podzim 1922 vyšel první revoluční sborník Devětsil.
    Od proletářského umění se tvůrci později posunuli k moderně orientované tvorbě, jak je patrno v dalším sborníku Život II. - Sborník nové krásy. Obsahoval články o estetice stroje, o reklamě, o architektuře transatlantických parníků, snímky z filmů, fotografie strojů, indiánské plastiky a jiné.
    V té době vznikla i architektonická sekce Devětsilu, kterou zastupoval například Jaroslav Fragner. A v roce 1923 také pobočka v Brně.
    Ke slovu přicházely nové formy umění - koláže a fotomontáže, takzvané obrazové básně. Nůžky a lepidlo nahradily štětec a pero. V letech 1923-1926 se jimi zabývali Štyrský, Toyen, Teige a Nezval. Obrazových básní se dodnes zachovalo jen pár unikátních exemplářů, v dobovém tisku ale našly velké uplatnění.
    Poetismus jako výlučně český literární směr vznikl v  prostředí Devětsilu v roce 1923. Přinesl novou básnickou poetiku, typickou smyslem pro fantazii, improvizaci, hravost, pro okouzlení citů a smyslů. Jeho nositelem byl hlavně Nezval, jehož oslnivě alogické, fantazií hýřící básně byly otištěny se sbornících Devětsil a Život II.
    Vliv poetismu je možno najít i v tvorbě Osvobozeného divadla, které bylo založeno počátkem roku 1926 jako scénická sekce Devětsilu. Rok předtím získal svaz stálou publikační základnu v  nakladatelství Odeon, po několika letech ale začal jeho vliv slábnout.
    V roce 1929 končí činnost i Osvobozené divadlo jako sekce Devětsilu a stává se scénou Voskovce a Wericha. S velkým rozrůzněním politických názorů uvnitř skupiny a vzniku nových časopisů přestává Svaz moderní kultury Devětsil (takto přejmenován v roce 1925) de facto existovat začátkem roku 1931.