Jeden z nejslavnějších bruselských domů postavil rodák z Brtnice

Zdroj
Karel Barták
Vložil
ČTK
15.11.2005 09:50
Belgie

Brusel

Josef Hoffmann

BRUSEL - Kdo by neznal bruselský palác Stoclet. Všichni vědí, že to je ta divná budova na prestižní Avenue Tervuren, docela jiná než všechno kolem, hrdá a odtažitá. Ti obeznámení znají autora, rakouského architekta Josefa Hoffmanna, slavného představitele vídeňské secese. Málokdo si však uvědomí, že rodák z Brtnice u Jihlavy pochází nikoli z rakouských, ale z českých končin.
Palác postavil pro belgického průmyslníka Adolpha Stocleta, který vsadil na umělce mladého a relativně neznámého - vždyť mu bylo teprve 35 let, měl za sebou sotva pár vil a venkovských domů; jeho síla spočívala tehdy v dekoraci interiérů. V Bruselu od roku 1905 dokonale uplatnil přístup Wiener Werkstätte, umělecké líhně i dílny, k níž patřil od roku 1903. Palác byl koncipován a vystaven jako komplexní umělecké dílo - od kliky u dveří až po rozvržení zahrady. A je takový dodnes.
Architekti celého světa znají tento skvost, jednu z nejslavnějších ukázek umění začátku 20. století, směs secese a monumentalismu, která okouzluje rozhodnou moderností, ale také bezbřehou dekorativností. Stohy papíru byly popsány o kombinaci mosazných ozdob a bílého mramoru, proporcionálním rozvážení stavby, monumentálních figurách z dílny sochaře Metznera korunujících věž nad centrálním schodištěm. Na interiérech se podílel také slavný vídeňský malíř Gustav Klimt. I proto se belgická vláda rozhodla nedávno požádat o zařazení paláce na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Hoffmann se narodil v Brtnici v prosinci 1870 a absolvoval jihlavské gymnázium. Mluvil německy, podle životopisu zveřejněného místní společností přátel však uměl i česky. Stavby z jeho dílny ostatně rostly nejen v Rakousku, ale také v Kladně, v Olomouci, Bruntále či ve Vrbně pod Pradědem. Zemřel ve Vídni v roce 1956.
Stocletovy dcery, které dnes v paláci bydlí, souhlasí s jeho příštím zpřístupněním veřejnosti, přeměnou v kulturní instituci; zatím však není jasno, co by to mělo být. Zajely tedy mezitím aspoň do Brtnice, aby si prohlídly otcovo rodiště. Není tam nic, co by naznačovalo byť vzdáleně inspiraci k tomuto veledílu, které Avenue Tervuren kraluje i z ní pohrdavě odchází, vyzývá k souboji o krásu a zároveň v nekonečné pýše hází ručník do ringu. Podivný, pozoruhodný dům; podivný, pozoruhodný Hoffmann.
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Opravte si prosím...
Josef Novák
27.03.13 11:18
zobrazit všechny komentáře

Související články