Výstava Tonyho Cragga v Galerii Jiří Švestka
„Tony Cragg patří k nejvýznamnějším umělcům současnosti. Jeho rozsáhlé sochařské dílo se nedá přiřadit k nějakému uměleckému trendu, je zcela individuální...“ Úvodní věty z katalogu k výstavě britského autora Tony Cragga v pražské Nové síni v roce 1995 lze s klidným svědomím použít i po deseti letech. Sochař, který bývá označován za přímého následovníka Henry Moorea, připravil pro GALERII JIŘÍ ŠVESTKA výběr ze svých nejlepších prací, jež vznikly mezi léty 1998 a 2005. Zatímco v půli 90. let uhranul publikum syrovou estetikou, hravostí i surreálným spojováním materiálů či motivů a jejich formy, v roce 2006 se v Praze představuje kompaktnější kolekcí. Tvoří ji sedm robustních bronzových objektů a dvě skleněné instalace. Poetikou se pohybují od industriálních reminiscencí až po imaginativní motivy lidských nebo zvířecích figur. Jiří Švestka tento výběr popisuje: „Tony Cragg navazuje na tři předchozí české výstavy a vybírá pro zdejší publikum sochy, které dokumentují posun v jeho tvorbě v posledních deseti letech. Kromě soch máme ještě rozsáhlou kolekci jeho skvělé grafiky.“ V GALERII JIŘÍ ŠVESTKA bude výstava k vidění od 10. února do 1. dubna 2006. Shodou okolností se tři Craggovy dvanáctimetrové skulptury stanou symbolem nadcházejících XX. zimních olympijských her v Turíně.
Tvůrčí dráhu Tonyho Cragga (narozen 1949 v Liverpoolu, žije a pracuje ve Wuppertalu, Berlíně a Londýně) ovlivnilo povolání jeho otce – letecký konstruktér. Mladý Anthony Cragg se dříve než umění věnoval studiu přírodních věd, hlavně chemie. Z jedné strany technika a z druhé příroda se staly esencemi jeho raných děl. Později, v 80. letech, vytvářel z plastových odpadů a naplavených dřev reliéfní obrazy, v nichž se kompozice často podřizovala použitému materiálu. Jiří Švestka hovoří o „oslnění materiálem“ a nachází pro toto období paralely mezi Craggovým dílem a hnutím arte povera. Na počátku 90. letech se Tony Cragg převážně věnoval metaforice technických přístrojů, jež ztratily svou funkci. Jejich střepy, fragmenty zařízení nebo jen částečně poškozené předměty poukazovaly mimo jiné na relativnost civilizačního pokroku – jeho výrobky ve stejném čase připomínají archeologické vykopávky...
Na výstavách v pražské Nové síni, Národní galerii (Valdštejnské jízdárně) a v brněnském Domě umění v roce 1995 Cragg ukázal i své poslední práce, jež měly blíž ke klasickému sochařství michelangelovsko-rodinovského odkazu. Jakkoliv s tradičnější formou nezmizely palčivé otazníky a vykřičníky v obsahu. Od počátku 90. let až do dnešních dnů se Craggův výrazový rejstřík nesmírně rozšířil: v jeho portfoliu se objevily autentické organické tvary (série Trilobiti) i mnohovrstevnaté, metaforické objekty. Jeho sochy jsou na jedné straně filigránské a do detailu propracované, na straně druhé tíhnou k monumentalitě.
Není to však na úkor jejich čitelnosti. I když Cragg chápe tuto vlastnost v jiné než „interpretační“ rovině. „K vnímání je důležité mít vyvinuté základní smysly – zrak, hmat, čich a sluch – a při vnímání obrazů a objektů si je uvědomovat. K tomu slouží umění,“ říká Tony Cragg. Jiří Švestka dodává, že sochařova díla nehledají nutně poučeného diváka – hledají partnera, jenž je dostatečně otevřený a vnímavý.
Devět skulptur vystavených v GALERII JIŘÍ ŠVESTKA odpovídá hned několika obecným rysům Craggova díla. Jsou mnohovýznamové, mají angažovaný vztah ke společenskému dění a vyznačují se svrchovanou estetickou kvalitou. Často jde o ztvárnění pocitu, myšlenky nebo představy. Zároveň (například v práci Wild Relatives) Cragg sleduje podobný cíl jako počítačové animace. Dochází ke zmnožování a vrstvení, dynamizaci. Recenzentka francouzského titulu Paris Art loni tyto skulptury označila za svéráznou reflexi genetických experimentů.
Galerista Jiří Švestka řadí Cragga k nejvýznamnějším umělcům současné doby. „Tony jako žádný jiný sochař druhé poloviny 20. století otevírá již více než třicet let témata, která jsou podstatná pro budoucnost lidské společnosti. Na začátku to byl vztah k přírodě, později se dotkl tématu odpadu, dále vztahu ke staré mechanické technice a nyní je v jeho sochách poukazováno na relativnost individuální identity. Pro aktuálnost těchto témat se nám zdá, jako by se řadil stále mezi mladé evropské autory. Přitom je již dlouho uznávaným klasikem. Mám velkou radost, že mohu opět po deseti letech představit jeho díla českému publiku.“
Tony Cragg je držitelem prestižní Turnerovy ceny a mnoha dalších ocenění. Od roku 1994 je členem Královské akademie umění v Londýně. Vystavuje po celém světě, včetně těch nejvýznamnějších veřejných i privátních galerií a muzeí: Centre George Pompidou v Paříži, Tate Gallery v Londýně, Museum of Contemporary Art v Los Angeles nebo Lenbachhaus v Mnichově.
Tvůrčí dráhu Tonyho Cragga (narozen 1949 v Liverpoolu, žije a pracuje ve Wuppertalu, Berlíně a Londýně) ovlivnilo povolání jeho otce – letecký konstruktér. Mladý Anthony Cragg se dříve než umění věnoval studiu přírodních věd, hlavně chemie. Z jedné strany technika a z druhé příroda se staly esencemi jeho raných děl. Později, v 80. letech, vytvářel z plastových odpadů a naplavených dřev reliéfní obrazy, v nichž se kompozice často podřizovala použitému materiálu. Jiří Švestka hovoří o „oslnění materiálem“ a nachází pro toto období paralely mezi Craggovým dílem a hnutím arte povera. Na počátku 90. letech se Tony Cragg převážně věnoval metaforice technických přístrojů, jež ztratily svou funkci. Jejich střepy, fragmenty zařízení nebo jen částečně poškozené předměty poukazovaly mimo jiné na relativnost civilizačního pokroku – jeho výrobky ve stejném čase připomínají archeologické vykopávky...
Na výstavách v pražské Nové síni, Národní galerii (Valdštejnské jízdárně) a v brněnském Domě umění v roce 1995 Cragg ukázal i své poslední práce, jež měly blíž ke klasickému sochařství michelangelovsko-rodinovského odkazu. Jakkoliv s tradičnější formou nezmizely palčivé otazníky a vykřičníky v obsahu. Od počátku 90. let až do dnešních dnů se Craggův výrazový rejstřík nesmírně rozšířil: v jeho portfoliu se objevily autentické organické tvary (série Trilobiti) i mnohovrstevnaté, metaforické objekty. Jeho sochy jsou na jedné straně filigránské a do detailu propracované, na straně druhé tíhnou k monumentalitě.
Není to však na úkor jejich čitelnosti. I když Cragg chápe tuto vlastnost v jiné než „interpretační“ rovině. „K vnímání je důležité mít vyvinuté základní smysly – zrak, hmat, čich a sluch – a při vnímání obrazů a objektů si je uvědomovat. K tomu slouží umění,“ říká Tony Cragg. Jiří Švestka dodává, že sochařova díla nehledají nutně poučeného diváka – hledají partnera, jenž je dostatečně otevřený a vnímavý.
Devět skulptur vystavených v GALERII JIŘÍ ŠVESTKA odpovídá hned několika obecným rysům Craggova díla. Jsou mnohovýznamové, mají angažovaný vztah ke společenskému dění a vyznačují se svrchovanou estetickou kvalitou. Často jde o ztvárnění pocitu, myšlenky nebo představy. Zároveň (například v práci Wild Relatives) Cragg sleduje podobný cíl jako počítačové animace. Dochází ke zmnožování a vrstvení, dynamizaci. Recenzentka francouzského titulu Paris Art loni tyto skulptury označila za svéráznou reflexi genetických experimentů.
Galerista Jiří Švestka řadí Cragga k nejvýznamnějším umělcům současné doby. „Tony jako žádný jiný sochař druhé poloviny 20. století otevírá již více než třicet let témata, která jsou podstatná pro budoucnost lidské společnosti. Na začátku to byl vztah k přírodě, později se dotkl tématu odpadu, dále vztahu ke staré mechanické technice a nyní je v jeho sochách poukazováno na relativnost individuální identity. Pro aktuálnost těchto témat se nám zdá, jako by se řadil stále mezi mladé evropské autory. Přitom je již dlouho uznávaným klasikem. Mám velkou radost, že mohu opět po deseti letech představit jeho díla českému publiku.“
Tony Cragg je držitelem prestižní Turnerovy ceny a mnoha dalších ocenění. Od roku 1994 je členem Královské akademie umění v Londýně. Vystavuje po celém světě, včetně těch nejvýznamnějších veřejných i privátních galerií a muzeí: Centre George Pompidou v Paříži, Tate Gallery v Londýně, Museum of Contemporary Art v Los Angeles nebo Lenbachhaus v Mnichově.
0 komentářů
přidat komentář
