Předání Pritzker Prize 2006

Vložil
Petr Šmídek
04.06.2006 20:15
Jako by se komise udělující Pritzkerovu cenu pohybovala na horské dráze. Jeden rok zvolí architekta s proslulostí hudební hvězdy a druhý rok na to vybere téměř neznámé jméno na zapomenutém konci Země. Tyto velmi rozdílné osobnosti však mají jedno společné - jejich dílo je jedinečné.
Brazilský architekt Paolo Mendes da Rocha obdržel v úterý 30. května v Istanbulu Pritzkerovu cenu za rok 2006. Stal se tak druhým Brazilcem a celkově 29. držitelem této ceny dotované 100000 dolary od společnosti Hyatt Foundation, která jméno letošního vítěze oznámila letos 9. dubna. Brutalistní tvorba Mendese da Rocha se dostala do širšího povědomí už v červenci 2000, kdy mu byla udělena Mies van der Rohe Award. Sochařskou elegancí a použitým materiálem se jeho dílo podobá o více než dvacet let staršímu Oscaru Niemeyerovi. Oba dokázali vdechnout surovému betonu lehkost a krásu jako málokdo. Podobně dokázal jejich uruguayský kolega Eladio Dieste propůjčit poetičnost obyčejné cihle.
Paulo Mendese da Rocha, který jen nerad mluví o své architektuře a naopak má rád, když se mu říká Paulinho (Pavlík), přišel na svět roku 1928 v přístavním městě Vitória. Část dětství strávil na tehdy ještě idylickém ostrově Paquetá v zátoce Guanabara v Rio de Janeiro. Od padesátých let žije v São Paulu. Krátce po svém studiu zde dokázal zvítězit v soutěži na obří sportovní areál v São Paulu a v roce 1969 na sebe upozornil i v zahraničí brazilským pavilonem na Expo ’70. Jako profesor školy architektury na Univerzitě v São Paulo ovlivnil svými společenskými a humanistickými názory několik studentských generací. V roce 1969 byl Mendes kvůli diktátorskému režimu nucen ze své funkce odstoupit a na školu se vrátil až v roce 1980, kde vydržel učit do důchodů (1999). Dnes sedmasedmdesátiletý Mendes je stále činný jako architekt a projektuje velké urbanistické celky.
Podobně jako Oscar Niemeyer je také Rocha velkým komunistou. Oba přes svůj věk nepřestávají komentovat a kritizovat události na brazilské architektonické scéně. Přidávám jeden Rochův názor: „Mám rád favelas (brazilské slumy), jsou ukázkou inteligentního urbanismu. Chvályhodná je odvaha našeho lidu, kteří sami vytvářejí tyto městské formy. Lidé vypráví, že nečekají, až bude město hotové a už v něm táboří. Tamější lidé mají velkou sebedůvěru. Projevují se jasně a politicky ostře: Chceme zde zůstat, chceme žít kvalitně, máme přání a naději.”
0 komentářů
přidat komentář

Související články