Na Zoubkův ateliér mnozí vzpomínají jako na bránu do jiného světa

Praha - Společná setkání, konspirační schůzky i tvůrčí debaty za dohledu desítek typických štíhlých figur se odehrávaly v minulých desetiletích na dvorku jednoho z domů poblíž Karlova náměstí. Na dvoře se nachází ateliér sochaře Olbrama Zoubka, který nebýval jen prostorem pro vznik jeho plastik, ale i místem setkávání mnoha lidí.
Mladší umělci sem chodili pro inspiraci či radu, mnohé jiné přitahovalo také umění, ale i možnost otevřeně diskutovat nejen o umění, ale čemkoli - přestože tehdejší Státní bezpečnost podle domněnek účastníků těchto setkání o nich věděla.
Zoubek, který v ateliéru tvoří po několik desetiletí, oslaví 21. dubna 80. narozeniny.
"V 70. i 80. letech to bylo místo řady disidentských aktivit, kam chodili lidé ze širšího okruhu oponující literatury, divadla i výtvarného umění," řekl ČTK historik umění Jiří Šetlík. Zoubek se mezi širší veřejností stal známým poté, co sejmul posmrtnou masku Jana Palacha. Ve svém ateliéru uchovával sádrové odlitky náhrobků Palacha i jeho následovníka Jana Zajíce, jejichž originály Státní bezpečnost nechala zničit. StB podle Šetlíka věděla i o schůzkách v ateliéru. "Při výslechu se mě na to ptali, ale co já vím, tak nikdy nezasáhli přímo. Olbrama ale pořád otravovali," říká historik.
Průjezdem do dvora a pak nízkou brankou mezi sochami přicházeli i spisovatel Ludvík Vaculík, režisér Jan Kačer, jezdili tam i brněnští architekti, například Ivan Ruller, sochaři Vladimír a Věra Janouškovi, malíř Čestmír Kafka, Sergej Machonin či Jindřich Chalupecký nebo Václav Havel. Byly to naprosto nahodilé schůzky - v tom smyslu, že v nich nebyla nějaká pravidelnost. "Většinou se něco dávalo dohromady, nějaký manifest či postoj k něčemu, co se stalo," vzpomíná Šetlík. S Havlem, Theodorem Pištěkem a Jiřím Kolářem stál Šetlík po smrti Chalupeckého u založení ceny nesoucí jméno slavného kritika a vyzdvihující mladé české umělce.
Trochu méně konspirativní charakter měly další návštěvy v ateliéru. Režisér Václav Křístek byl přilákán romantickou atmosférou novoměstského dvorku. S Křístkem se do Zoubkova ateliéru dostal i jeden z nejvýznamnějších současných grafických designérů Robert V. Novák. "Tehdy tam točil nějaký dokument. Bylo to úplně přirozené, že jsem přišel s někým, kdo se s Olbramem Zoubkem znal. Dostaly se mi tak do ruky samizdatové Lidové noviny, které jsem si tam pak přišel ještě několikrát přečíst," řekl Novák ČTK.
"Za 'totáče' byla ve městě taková prazvláštní zákoutí. Člověk šel po ulici a najednou jakoby otevřel dveře třinácté komnaty, vešel vraty do průjezdu, prošel na dvůr a byl v jiném světě," řekl ČTK Křístek. Připomněl, že podobnou atmosféru měl třeba i ateliér sochaře Aleše Veselého.
"U Olbrama Zoubka jsme byli na podzim, sochy byly na dvorku mezi stromy - instalace jeho soch mi tam přišla nejkouzelnější," vzpomíná Křístek. Má zato, že umělci, kteří v době komunistického režimu nepatřili k oficiálně propagovaným, byli i za mírně projevený zájem o své dílo velmi vděční. "Byli vstřícní a pozorní k těm, kdo se o ně zajímali - i když přišli z ulice," říká.
Zoubkovy sochy, dnes velmi známé svými typickými siluetami, jsou u příležitosti autorových narozenin vystaveny po celý duben a květen na Ovocném trhu v Praze.