Chobotnice a Klementinum: spojité nádoby

Vít Georgian

Zdroj
Vít Georgian
Vložil
Jiří Horský
01.09.2008 02:50
25. října se před budovou magistrátu na Mariánském náměstí sešli příznivci Kaplického chobotnice, aby pražskému zastupitelstvu demonstrovali svůj občanský postoj. Z jednání Kaplickému nepříznivě nakloněného zastupitelstva pak vzešlo rozhodnutí o vytvoření komise, ve které zástupci hlavního města, ministerstva kultury a Národní knihovny znovu posoudí možnosti realizace Kaplického návrhu. Primátor Bém vyjmenoval pětici problémů, kterým se členové komise mají věnovat. Z jiného zorného úhlu je však patrný ještě další problém, který se však na programu komise neobjeví. Kaplického sympatizanti na Mariánském náměstí měli - docela příznačně - za zády Klementinum, nynější sídlo Národní knihovny, těžko ale říci, zda Klementinum vůbec zahrnují do své představy o budoucnosti Národní knihovny. Přitom je otázka osudu Klementina neméně významná. Klementinum a nová budova Národní knihovny, ať na Letné nebo kdekoli jinde, totiž představují spojité nádoby. Zmíněný "šestý problém" se odvíjí od myšlenky, není-li žádoucí najít pro Klementinum autentické využití poté, co se z jeho areálu do nových budov vystěhují Státní technická knihovna a novodobé fondy Národní knihovny. Stávající projekt nové budovy však autentickému využití Klementina překáží.

Vedení Národní knihovny vytrvale varuje, že kapacity jejích depozitářů se blíží kritickému bodu, o čemž nelze pochybovat (Kaplického výrok o plesnivějících knihách v případě odmítnutí jeho návrhu je ovšem demagogický). Veřejná a mediální prezentace potřebnosti výstavby nové Národní knihovny byla v každém případě výrazná a konečně emoce vzedmuté okolo Kaplického projektu jako by nasvědčovaly tomu, že novostavba - vedle své nepochybné architektonické výraznosti - má být i zásadním koncepčním řešením budoucnosti Národní knihovny. Přitom však projekt nové budovy nepostrádá polovičatost. Národní knihovna by chtěla postavit zřejmě dosti drahou budovu (o ceně se hlasitěji mluví až v poslední době ve spojitosti se zjevnou neochotou vlády tento z řady důvodů kontroverzní projekt financovat). Její význam postavila v mediální kampani na roveň někdejší stavbě Národního divadla, ale rozmáchla se jenom při výběru vítězného návrhu, nikoli také pokud šlo o skutečně koncepční řešení prostorových podmínek knihovny: stěhování Národní knihovny do nové budovy (a nezapomínejme také na souběžné vystěhování Státní technické knihovny) nemá změnit nic na tom, že v druhém největším areálu historické Prahy zůstane nadále usazena Národní knihovna, která si chce Klementinum ponechat jako svého druhu odloučené pracoviště. Kaplického novostavba tedy není projektována tak, aby do ní byly převedeny všechny provozy - její prostorové limity, dané i výběrem lokality, naopak slouží jako laciné alibi, proč ponechat menší část fondů a provozů v Klementinu. Toto polovičaté pak poskytuje vedení Národní knihovny důvod, proč i nadále disponovat rozsáhlým klementinským areálem v centru Prahy! Některé indicie (ale zčásti i zveřejněné záměry - např. všeobecná studovna adaptovaná na kongresový sál, první patro přenechané muzejním účelům apod.) nasvědčují tomu, že si je vedení Národní knihovny dobře vědomo, že se Klementinum nachází na strategické spojnici mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím, tedy na trase, po níž projde snad každý zahraniční návštěvník Prahy.

Je třeba klást otázku, zda by areál neměl být využit k naplňování "koncentrovanějšího" veřejného účelu, než jak to zamýšlí vedení Národní knihovny. S ohledem na výjimečnou dopravní dostupnost, blízkost několika fakult a rektorátu UK v Karolinu a v neposlední řadě také na mnohasetletou minulost Klementina jako akademického učiliště by jistě mohlo být dopřáno sluchu hlasu akademické obce, pro kterou je představa Klementina jako součásti Univerzity Karlovy nejen lákavá, ale především snadno odůvodnitelná poukazem na prostorovou tíseň Univerzity.

V každém případě lze tok úvah o Kaplického chobotnici otočit a začít právě u osudu dosavadní budovy Národní knihovny - místo abychom se ke Klementinu postavili zády jako před časem demonstranti na Mariánském náměstí. Anebo už nová budova vrhá z letenského návrší tak mocný stín, že otázky spojené s Klementinem, mimořádnou národní kulturní památkou, vůbec na přetřes nepřijdou? Lze mluvit i o určité mentální pohodlnosti - kdybychom Klementinum do úvah zahrnuli, vynořily by se ve spojitosti s Kaplického projektem další momenty, které se v dosavadním masovém nadšení (anebo láteření) nad barvami pláště chobotnice či jejími dopady na panorama pražské památkové rezervace trestuhodně zanedbávaly, protože na blobovité tvary lze jistě mít emočně silně nabitý názor za minutu (iracionálně se tu rozhodujeme i podle toho, nakolik vhod nám jsou osoby z kmene zastánců a z kmene odpůrců stavby), zatímco zapojení střízlivých věcných úvah už tak pohodlné není. Jistá pochybnost nad tím, proč jsou depozitáře knihovnické zlaté kapličky projektovány přibližně jen na padesát let, je pouze jednou z mnoha (nepohodlných) střízlivých úvah, které by měly mít přednost a které, doufejme, při rozhodování na příslušných místech přednost dostanou. Chobotnice není nezajímavá, jenže nejde o to stavět budovu pro budovu samotnou, ale pro veřejný účel a z veřejných peněz. Nevole nad tím, že si nyní o věci osobují rozhodovat volení politikové, je proto pochopitelná jen z malé části.

Činnost radniční komise se otázky Klementina dotýkat nemá, námětem je pouze nová budova. Při stávajícím složení (zástupci hlavního města a resortu kultury, pod který spadá i Národní knihovna) tomu ani nemůže být jinak, protože vnesení otázky Klementina do programu jednání komise by si vyžádalo překročení hranic úzkého rezortního uvažování a v posledku širší politickou podporu. Vedení univerzity se nyní možná domnívá, že když se teď stěhování Národní knihovny z Klementina odkládá, je na zaujetí rozhodného postoje v otázce budoucnosti Klementina dost času. To je však osudný omyl, protože bude-li (jakákoli!) nová budova Národní knihovny podřízena rezortně snad pochopitelné, avšak z pohledu veřejného zájmu polovičaté koncepci, ve které vedení Národní knihovny i nadále počítá s Klementinem, bude univerzita v příštích desetiletích či stoletích nakonec vděčná, dostane-li do nájmu alespoň zlomeček klementinských prostor - doufejme že nikoli v podmínkách připomínajících orientální bazar pro pobavení turistů.
0 komentářů
přidat komentář