Feng Shuei v zahradě

Ing. Pavla Kašubová

Zdroj
Ing. Pavla Kašubová
Vložil
Jan Kratochvíl
04.06.2008 23:15
Japonská zahrada a feng šuej - tato dvě témata se mohou zdát odborníkům neslučitelná, protože feng šuej je učení pocházející z Číny.
Podle dávného japonského obyčeje má člověk, když se rozhodne založit zahradu, přemýšlet o tom, co od něj bude příroda vyžadovat, když ji přivede ke svému domu. Bohužel u nás je to častěji obráceně, člověk má spíše požadavky na přírodu, aniž by si uvědomil, že sám je jen jednou z mnoha jejich podob.
Současnost se vyznačuje jakousi euforií a hledáním, a to především v kulturní a filozofické rovině.
Tomuto procesu se nevyhnul ani obor zahradní a krajinářské architektury.
Přetváření užitkových zahrad na okrasné či jejich obrovská stávající produkce je novodobým trendem, kterého předpokladem byla velká porevoluční ekonomická diferenciace společnosti. Dovolím si tvrdit, že se změnou společenských podmínek či ztrátou vedení se naše společnost probudila z jakéhosi kulturního spánku a teď se snaží vše dohnat. Mnohdy bohužel na úkor kvality.
Jistě by bylo vhodné využít této situace, kdy ještě neexistují modely či schémata tvorby, k rozšíření nabídky přístupu k životu, přírodě a umění. Již mnohokrát jsme se v minulosti nechali inspirovat křehkou krásou východu. Snad právě teď přišla doba, kdy je člověk přístupný vnějším vlivům a různým názorům. Naše pozornost se dosud častěji obracela k produktům západních velmocí. Nyní se to pomalu mění, ale bez znalostí bližších souvislostí, ať již historických, filozofických či kulturních. Často pak působí tato snaha kontraproduktivně.
Nelze se pak divit, že za japonskou je často označována zahrada, která v podstatě s filozofickými a estetickými principy japonských zahrad nemá nic společného a pouze kombinuje některé prvky a motivy v japonských zahradách užívané. Ty zde pak mnohdy slouží pouze jako dekorace - jsou bez funkce - těm já říkám japonizující. Naopak za japonské považuji i ty zahrady, ve kterých jsou cíleně či citem a šťastnou volbou aplikovány filozofické a estetické principy (směry, materiály, poměry, seskupení, kombinace základních pěti elementů...) a nemusí se v nich objevit jediný formální prvek (lucerna, mostek, bambusový prameník apod.).Tak možná navštěvujeme mnohé moderní parkové úpravy a je nám v nich dobře a ani netušíme, že se vlastně procházíme "japonskou zahradou".
Proto se zde pokusím ve zkratce o naprosto subjektivní přenos japonské inspirace a principů do evropského způsobu života.
Japonská architektura vyšla z čínské, která se sem podobně jako architektura zahrad dostala prostřednictvím Koreje asi v 6. stol.n.l. Velice záhy však byly čínské vzory přizpůsobovány japonským přírodním a společenským podmínkám a jejich rozdílnému estetickému cítění s důrazem na čistotu výrazu a jednoduchost. Symetrie, základní princip čínské architektury, byla v Japonsku nahrazena asymetrií, kterou bylo dosaženo mnohdy neobvyklé prostorové působivosti.
Obytné budovy u nás i v Číně jsou tvořeny bytelnými zdmi, za kterými lidé žijí své pozemské životy bez přímého kontaktu s přírodou. I zde se japonské architektura diferencovala. Je co nejvíce otevřena přírodě, což umožňují rafinované stavební prvky (okružní veranda, posuvné dveře apod.). Zahrady tvoří s budovou harmonický a organický celek.

Postupný vývoj japonských zahrad v čase ovlivňoval nejen společenský vývoj a přírodní podmínky (seismická činnost, vysoká vzdušná vlhkost apod.), ale především filozofie a náboženství. Ty se, stejně jako v jiných zemích, postupně objevovaly v závislosti na ekonomickém a politickém vývoji a míře ovlivnění ostatními kulturami. Nejdůležitější roli zde hrála Čína, nejdříve zprostředkovaně přes Koreu a posléze přímo. Toto téma by se dalo dlouze popisovat, ale pro to zde nyní není prostor, takže jen v bodech.
Šintoismus — ranné polyteistické náboženství jehož analogie najdeme všude po světě. Uctívání přírodních sil většinou spojených s nějakým místem. Nikdy nebyl vytlačen či pohlcen žádným z pozdějších politickonáboženských systémů. Přinesl stavby svatyň a úpravy jejich bezprostředního prostředí.
Budhismus — osvícení je poznání svobody ve vší pomíjivosti světa. Tvorba zahrad byla inspirována modelem z Číny - pahorek a protékající potůček s rybníkem a ostrůvkem, často tvaru želvy.Zde každý prvek a jeho směr vychází ze symbolismu a mytologie a charakterizuje některou z vnitřních hodnot.
Zenbudhismus a Zen — Řekové učili, jak myslet a křesťanství, jak věřit, ale Zen nás učí jít nad logiku a neváhat ani tam, kde narážíme na věci "které nevidíme".Vede nás do říše prázdnoty, v níž už neplatí pojmové myšlení, není možná žádná forma dualismu, je jen tady a teď. Vznikaly zahrady dvojího typu. Udržel se tradiční typ s jezerem a ostrovy. U toho ještě více ubylo dekorativnosti a jezero má často tvar čínského znaku pro srdce (symbol zenového učení). Druhým typem byly zahrady "suchých skal" (kare - sansui), které jsou vrcholem symbolismu. Zde není mysl ohraničována námětem či vizí tvůrce.
Konfucianismus — pěstovaný učenci, vycházel z čínského učení o 5-ti prvcích stvoření (oheň, voda, dřevo, kov a země) v kombinaci se záporným (jin) a kladným (jang) elementem. Tento princip byl aplikován téměř ve všech oblastech života (např. zdraví -shiatsu a akupresura apod.). V zahradách se projevil především důsledným zastoupením všech pěti prvků, v případě privátních zahrad i zohledněním individuálních potřeb uživatele.

V Číně mají zákonitosti posledně zmiňovaného učení dlouhou tradici. Byly postupně rozšířeny o další pravidla a principy; již nestojí pouze na pěti prvcích a jin a jang. Učení se zabývá i geomancií, světovými stranami, numerologií, geologií, astrologií. Vyučuje se na speciálních školách a evropské veřejnosti je známo pod názvem feng-šuej.

Dnešní člověk žije v neustálém spěchu. Spěchá i za odpočinkem či přímo při něm. Stále myslí na věci příští a neuvědomuje si kouzlo okamžiku. Nedokáže jen tak být - existovat. Zahrady u nás jsou většinou k pohybu v nich (pěšky, koňmo, či povozem). Evropan se až tak nesoustředí na obdivování přírody v jejich jedinečných detailech, jako spíše na své libé pocity spolu s vědomím, že to byl on kdo dokázal z přírody vytvořit takovou krásu. Naproti tomu ve východním pojetí jsou zahrady koncipovány jako jakési galerie obrazů. Jsou určeny ke klidnému pozorování a zkoumání obrazů, k ponoření se do nitra až k meditaci s náhlým osvícením a pochopením všech souvislostí.

Zahrada, nejen v Japonsku, je součtem tvorby člověka, který ji navrhl, člověka, jež o ni pečoval a opakovaných zásahů přírody.
Vychází-li architekt při své tvorbě z potřeb přírody, nevěřím, že by v takovém prostředí mohl kterýkoliv člověk pociťovat disharmonii. Snaha o harmonii s přírodou nemusí být ta jediná cesta, ale jistě bychom jí mohli získat zpět mnohé z toho, co jsme po léta systematicky ztráceli.
Ti šťastní z nás, kteří si zachovali základní instinkty, jsou schopni vycítit soulad a nesoulad. Těm ostatním by právě alespoň základní znalosti feng-šuej mohly pomoci si uspořádat svůj životní prostor a čas tak, aby se cítili dobře.
Feng-šuej se obvykle překládá jako voda a vítr. Některé školy vycházejí z energie, kterou tyto dva elementy obsahují, jiné mají prozaičtější přístup související se škodou a užitkem, které tyto dvě složky přinášejí, a proto je třeba při hledání vhodného místa pro život a obživu mít jejich vliv na paměti. Existuje mnoho škol feng-šuej a při skutečném zájmu o tuto problematiku máme co studovat celý život. Pro širokou veřejnost bych si ve vší úctě dovolila nabídnout vlastní expresivní překlad – "zdravý selský". Je to vlastně nauka o životním prostředí s proměnami v čase, založená na pozorování přírody a souvislostí, která umožňovala Číňanům budovat výkonné zemědělské systémy. Až později se přenesla i do ostatních oblastí života.
V článku některého z kolegů jsem se nedávno dočetla, že je jednoduché vybudovat japonskou zahradu i na malém kousku prostoru, když použijeme kameny různých tvarů a velikostí, doplníme je plochou drobných oblázků, které v Japonsku symbolizují vodu, a tohle uspořádání nakonec doplníme kamennou nádržkou s vodou, případně kamennou lampou či stylovými soškami a výsadbou či bonsajemi. Přesně tak se tvoří zahrada japonizující. Když si uvědomím fakt, že v prostoru pak bude zastoupena voda jak v reálné, tak symbolické formě, což vnímám rušivě, budou zde nějaké sošky, jejichž historický, kulturní či mytologický význam bývá uživateli znám jen zřídka, nemohu necítit polovičatost. Je zde pouze přebytek formy, obsah schází.Tato zahrada uživateli nikdy nemůže dát vnitřní rozvoj, neboť je plná materiálních věcí a chybí prázdnota na myšlenku a atmosféru. Zde bude uživatel stagnovat. Naproti tomu zahrada, aplikující japonské principy, se mnohdy bez většiny klasických formálních záležitostí obejde, a přesto z ní máte ten správný pocit. Je dokonalá ne proto, že už není co přidat, ale proto, že není co ubrat.
Chce-li někdo opravdu japonskou zahradu, může zvolit ze dvou možností. Buď využije notoricky známých formálních prvků, dá si práci s jejich logickým rozmístěním a dosáhne svého cíle inspirován obsahovou i formální stránkou orientu, nebo využije jen filozofických principů, které bude aplikovat na své kulturní kořeny, místo pobytu a životní styl. Prvky pak budou zastoupeny něčím západnímu člověku blízkým. Voda nemusí být nutně v bambusovém klapátku, ale klidně třeba v nerezové nádobě či jen v ploše leštěného plechu, černého kamene či zrcadla. Oheň může být skutečným plamenem nebo jen osvětlením, červenou zdí, oranžovým špičatým kamenem, trojúhelníkovým otvorem v oplocení, slunečními hodinami. Dřevo mohou být všechny živé rostliny, drátěné zelené vertikální konstrukce či jen plaňkový plot. Země bude zastoupena dlažbou, kameny, pískem, terakotovými květináči, horizontálními liniemi, oranžovou, žlutou či hnědou barvou. Kov bude jakýkoliv kovový předmět nejlépe kulatého tvaru, např. kovová koule, kupole altánu, bílá a šedá barva, mince na pěšině či ve vodě, kuchyňské náčiní, dokonce i zavěšená CD na ovocných stromech.
To, na co je ale třeba dát pozor, je správné umístění jednotlivých prvků vůči světovým stranám a vůči sobě navzájem, abychom nevytvořili destrukční cyklus. Mezi uvedenými pěti prvky je totiž podvojná kruhová vazba v obou směrech, což udržuje stabilitu jejich vzájemných vztahů. Jedna kruhová vazba je tvůrčí a druhá destruktivní.Takže dřevo rodí oheň, oheň tvoří zemi (popel), země rodí kov, kov se taví a dává vodu, voda napájí dřevo. Na druhou stranu oheň taví kov, kov řeže dřevo, dřevo svými kořeny trhá zemi, zem nasává vodu a voda hasí oheň. To je veškerá nekonečná různost přírody.
Půjdeme-li dál, budeme vše vztahovat ke čtyřem resp. osmi směrům S, J, V, Z, SZ,SV, JZ a JV a následně ke čtyřem zvířatům, z nichž každé souvisí s jedním ze 4 hlavních směrů (černá želva - v zádech či na severu, dle různých interpretací, zelený drak - vlevo či na východě, bílý tygr - vpravo či na západě a červený fénix - vpředu či na jihu). Myslím, že v dnešní době jsou zahrady čím dál více užívány jako rozšířené bydlení, možná i proto, že do přírody je to z hustě osídlených oblastí čím dál tím víc daleko a její plocha se neustále zmenšuje. Proto bych se při tvorbě zahrad nebála aplikovat obdobný přístup jako při členění interiéru.Jako pomůcku můžeme použít dvě základní metody: buď magický čtverec 3x3, dělící prostor na 9 částí, nebo pa kua osmiúhelník orientovaný do jednotlivých směrů a rovněž dělící prostor na 9 částí (devátou částí je zde pak střed).
Použití pa kua je poněkud komplikovanější díky výsledným tvarům částí a obtížnějšímu výkladu orientace vůči směrům. U magického čtverce lze vycházet i z míst vstupu na pozemek, případně z pozice budov na něm, bez nutnosti souvislosti se světovými stranami (alespoň dle evropských specialistů na feng-šuej). V obou případech každá část reprezentuje některou z oblastí života (blahobyt a štěstí, sláva a uznání,vztahy a manželství, děti a projekty - tvořivost, cestování a nápomocní prospěšní lidé, cesta a kariéra, vzdělání a osvícení, zdraví a starší lidé).
Správným členěním funkcí a objektů pak lze potřebnou oblast posílit či oslabit dle individuálních potřeb. Jak vidíte, toto téma je tak široké, že raději nebudu zabředávat do výkladu a vysvětlování. Uvedu jen jedno pravidlo, které považuji asi za nejdůležitější, a to jak v prostoru a čase, tak i v názorech a životní náplni. Vždy je třeba ponechat kus prázdnoty, aby mohly přicházet nové věci a události, aby energie nestagnovala a my s ní.
Pro ilustraci přikládám několik fotek zahrad (především u obytných domů) a nechávám je bez komentáře. Jsem přesvědčena, že rozdíly mezi japonskou a japonizující zahradou Vám budou patrné hned na první pohled. Na druhý pohled pak můžete zkusit, zda najdete všech 5 prvků a prázdno a vypozorujete-li nějaký opakující se princip či formální uspořádání.


Ing. Pavla Kašubová

1990-1995 Studium na zahradnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně (nyní Mendelova zemědělská a lesnická univerzita) – obor zahradní a krajinná architektura
9.10.1995 Ukončení studia státní zkouškou následná práce jako OSVČ v oboru zahradní a krajinná architektura s předmětem podnikání projekce a realizace sadových úprav.
Započetí úzké spolupráce s projekční firmou Ing. Z. Sendlera a Ing. V. Babky v Brně.
Navázání spolupráce i s projekční firmou stavební architektury Ing. D. Kabeláčové.
V rámci zájmu o ekologickou problematiku přijetí nabídky Ing. K. Zlatušky,CSc. ke spolupráci na vodohospodářských a ekologických zakázkách.
září 2000 Přijetí nabídky MÚ Kopřivnice odboru ŽP VLHZ pracovat na částečný úvazek jako správce zeleně města.
říjen 2001 Autorizace pro obor zahradní krajinářská architektura, člen ČKA.
duben 2003 Odchod ze zaměstnaneckého poměru na MÚ Kopřivnice a pokračování v práci v oboru jako OSVČ (trvá dosud)
Založení sdružení "zahrada akorát", spolupracujících osob z oboru projekce, tvorby a údržby zahradnických děl.

> zahrada.aspweb.cz
0 komentářů
přidat komentář