KS IV: Architektonické soutěže - Smysl architektonických soutěží

2. SMYSL ARCHITEKTONICKÝCH SOUTĚŽÍ

Koryčánek: Jaký je smysl architektonických soutěží?

Plos: Smysl soutěže je relativně objektivní formou nalézt způsob řešení určitého konkrétního klientova problému. To je první věc. Druhá věc je nalézt partnera pro realizaci projektu. Další je samozřejmě smysl soutěže pro architekty, tj. prezentace vlastního díla, možnost poměřit své schopnosti s jinými týmy za relativně objektivních podmínek, neboť dílo je posouzeno osobami, které mají srovnatelné vzdělání, tzn. jsou schopny posoudit kvalitu předložených řešení. Ale tím vším, co jsem teď řekl, jsem zároveň řekl určité slabiny soutěží, je to v jistém smyslu napětí, které vzniká mezi klientem, který třeba tak poučen není, a porotou, která je zastoupena odborníky. Je to realizace děl, se kterými se třeba klient ne zcela ztotožňuje apod. Přesto jsem přesvědčen o tom, že soutěže smysl mají, že je dobře je pořádat a to za pokud možno regulérních podmínek, které umožňují objektivní srovnání.

Masák: Dvě věci bych doplnil. První je, že soutěže slouží k tříbení elit a druhá, že pan profesor Švácha užívá termín architektonická kultura, a kdyby se podařilo medializovat výsledky soutěží, tak by to velmi intenzivně přispělo k vyšší architektonické kultuře.

Borák: Já si dovolím říct jeden názor, který nesdílím, ale který velice opakovaně zaznívá, a to že architektonické soutěže jsou svým způsobem zvláštním druhem soutěžení, protože nedovedu si vybavit jiný obor, kde by desítky, v některých případech stovky lidí poskytovaly svou práci a velké finanční náklady pouze za vidinu, že zvítězí v soutěži. Existuje dokonce názor, že soutěže jsou v podstatě vydíráním a zneužíváním chuti architektů prezentovat se a svým způsobem jsou velmi nespravedlivé.

Koukol: Ještě to trochu posunu. Soutěž je velmi komplikovaným způsobem, jak přijít k architektonické studii. Je to rozhodně složitější proces, pokud se má správně zorganizovat, než když se zadá přímo architektovi nebo vybranému architektonickému studiu. A teprve na konci architektonické soutěže je začátek architektonické studie. Pokud jsou obce svázány rozpočty, když mluvíme třeba o veřejných zadavatelích, pokud jsou svázány časovými limity čerpání, tak architektonická soutěž jim strašně komplikuje život, protože trvá mnoho a mnoho měsíců. Aby to nebyla jenom nevůle - je to také vidina komplikovaného procesu a obava z něj.

Hnídková: Je někde stanoveno zákonem, kdo je povinen architektonickou soutěž vypsat, nebo je to ryze liberální záležitost, kdo má odvahu a potřebuje něco takového podstoupit?

Plos: Případy, kdy je třeba zadat zakázku veřejnou soutěží, jsou popsány zákonem. Z toho ale nutně nevyplývá, že se tak musí stát architektonickou soutěží, čili výběr může nastat různými způsoby.

Hnídková: Jaká jsou jiná řešení pro obce nebo samosprávy, které by potenciálně vyhlašovaly soutěže, ale v tom okamžiku nemají finance? Je potom vůbec možné, že třeba získají finance pouze na konání soutěže a k realizaci už nedojde?

Plos: Obce jsou obecně velmi zadlužené. A v okamžiku, kdy mají volit mezi tím, že zorganizují soutěž a tím, že pořídí nějakou stavbu, například čističku, anebo udělají architektonickou soutěž, tak bohužel pragmatismus, koneckonců i pragmatismus čtyřletých volebních období, vede k tomu, že se samozřejmě, nebo přednostně, rozhodnou pro zcela konkrétní praktickou věc, kterou všichni vidí a všichni ji očekávají. A jenom hodně poučení politici jsou schopni překročit tento stín a v obci prosadit třeba architektonickou soutěž a dokonce se často stane, že potom s tím jsou vlastně úspěšní.

Koryčánek: A je možné nějak motivovat investora k tomu, aby vypisoval architektonickou soutěž?

Plos: S motivací je to velmi komplikované. Když se vypisuje soutěž, tak investor očekává nějaký výsledek, a velmi často očekává výsledek, který je ve velmi pokročilém stadiu směřujícím k realizaci věci. Je velmi obtížné, a to myslím, že tady zástupci komory mohou potvrdit, jednat s investory o podobě soutěže, například dosáhnout toho, aby zbytečně nepřeurčovali předmět soutěže, aby ponechali určitou volnost k řešení, aby nesledovali to, že dostanou v rámci soutěže projekt pro stavební povolení. A samozřejmě, co se týče prostředků, tady platí asi obecné pravidlo, že obce zatím neumí v řadě případů rozhodovat s určitou perspektivou. Možná je to ten nedostatek elit. Rozhodovat s určitou perspektivou časovou a s vědomím, že prostředky teď vložené se mohou v nějaké podobě v budoucnosti vrátit v mnohonásobně vyšší míře. Já si myslím, že třeba účast soukromého investora na vypsání soutěže a podpora soukromého investora může být velmi přínosná.

---

> pokračování: 3. Vyhlašovatelé a porota