—— V té době komunisti odsoudili mého bratra před maturitou 1948 a zakázali mu školy v ČSR. Za války jsem byl členem jedné komunistické buňky, ale nesouhlasil jsem s vyhnáním všech Němců z jejich staletých domovů a s odsouzením bratra za nesmyslný prohřešek a s komunisty jsem se navždy rozloučil
Vzpomenete si, kterou architektonickou otázku jste považoval v té době za důležitou, případně jakou otázku vám kladla vaše diplomová práce?
—— Mojí diplomovou prací byl návrh krematoria a bytů zaměstnanců, kde jsem se rozešel s prof. Ausobským, mým konzultantem v urbanistických otázkách. Porota se vyjádřila kladně k mým urbanistickým názorům se slovy – dobře, že jste na takový hloupý špek neskočil. (Stuchl, Slova tvůrců, Architektura ČSSR, č. 9-10)
Ovlivnil některý z učitelů významněji váš náhled na obor?
—— Nejvíce jsem si vážil prof. Otakara Štěpánka, který mne učil již na průmyslovce architekturu, když byl předtím na stáži v USA. Rozdal nám též náčrtníky s nadpisem Architektura je tvorba prostorů.
Uvažujete-li o škole architektury „budoucnosti“, jaký rys by měla (pře)nést ze školy, do které jste chodil?
—— Je záhodno, aby se během výuky probíraly nejvíce otázky humanizace, což v urbanismu považuji za podstatné. Když jsem měl řešit město Žilinu, z příkladů řešení stotisícového města mne nejvíce zaujala kniha The planning of a new town – Hook. Řešitelé si museli nejdříve prostudovat 120 titulů a odborné literatury a posoudit devět návrhů stotisícových nových měst, jejich klady a zápory…